„Mezinárodní čerkeská asociace“ ( „Duneipso Adyge Khase“ ) je ruská nevládní veřejná organizace.
Činnost organizace je založena na principech dobrovolnosti, rovnosti, samosprávy, zákonnosti, publicity, otevřenosti, respektu k právům a svobodám člověka a občana.
Cíle organizace jsou:
čelí čerkeskému lidu;
rozšíření vazeb čerkeské diaspory s jejich historickou vlastí;
Organizace svou činnost vykonává na území Ruské federace, jiných států, kde existují veřejná sdružení – členové Organizace nebo samostatné divize Organizace.
Organizace obhajovala nezávislost Abcházie . Jak poznamenal v roce 2006 prezident sdružení Kasbolat Dzamikhov , „nejsme jednoduše spokojeni s politikou současného vedení Gruzie vůči Abcházii“ [1] .
V srpnu 2008 tato organizace v komentáři k akcím gruzínských ozbrojených sil během války v Jižní Osetii vydala výzvu OBSE , Rusku a světovému společenství odsuzující kroky gruzínského vedení: „Gruzínské úřady, vlastní politické ambice nad lidskými životy a zájmy jejich lidu, jsou hrubé a cynicky porušují všechny dříve dosažené mezinárodní dohody. Organizace obvinila gruzínské úřady a poznamenala: „Tragické události v Jižní Osetii, vyvolané otevřenou ozbrojenou agresí Gruzie proti civilistům a skupině ruských mírových sil, která měla za následek smrt mnoha stovek lidí, četné zničení měst a vesnic, způsobit hluboké rozhořčení“, „krev mrtvé civilisty a příslušníky mírových sil má na svědomí gruzínské vedení a ozbrojené formace, které vedou“ [2] .
Podle sdružení „vedení Gruzínské republiky podruhé zahajuje krvavou válku a znovu vrhá gruzínský lid do tragické situace a staví ho proti všem kavkazským národům“. [2]
Z iniciativy ICA byla podle prezidenta Mezinárodního sdružení Čerkesů Khauti Sokhrokova v rámci řešení otázek deportace vytvořena zvláštní komise složená z lidí, kteří jsou dobře obeznámeni se všemi problémy krajanů, kteří přijeli z v cizině. Jeho součástí byli i zástupci výkonného výboru ICA. Tato komise bude neustále spolupracovat s různými státními institucemi a pomáhat jim budou i kvalifikovaní právníci [3] .
Na počátku druhé poloviny XIX století. Čerkesové, kteří utrpěli neuvěřitelné fyzické útrapy a strádání, jsou ve stavu demografické katastrofy, postupně se přizpůsobují životním podmínkám v cizí zemi. Čerkesové, kteří se ocitli v cizím jazykovém a kulturně-historickém prostředí, čelili nebezpečí možné ztráty své etnokulturní identity v důsledku asimilačních procesů a byli schopni zmobilizovat veškerý svůj kulturní potenciál, aby se zachovali jako etnická skupina. . To bylo usnadněno těmi, které vznikaly od počátku 20. století. první společenské a dobročinné a kulturně vzdělávací spolky. Po mladoturecké revoluci vzniká v Turecku zejména mnoho čerkeských veřejných organizací. Již v roce 1908 byla v Istanbulu zorganizována Čerkesská společnost pro jednotu a vzájemnou pomoc (Khase). V roce 1928 byla v Damašku vytvořena Čerkesská společnost pro výcvik a spolupráci. V říjnu 1932 byl v Ammánu založen Čerkesský dobročinný spolek.
Čerkesové (Adygové) z diaspory překonali mnoho obtíží, aby si zachovali svou sebeidentifikaci. Obrovskou roli v tom sehrála jmenovaná a další veřejná sdružení, která se v závislosti na době a životních podmínkách zabývala uchováním své etnické kultury (jazyk, habze, rituály atd.). Největším problémem je zúžení rozsahu používání rodného jazyka, kterým ani v rámci rodiny již mladší generace nemluví. V posledních desetiletích byl aktualizován poměr národního a náboženského ve vědomí a každodenním životě Čerkesů.
Představy o historické vlasti na Kavkaze, přenášené v diaspoře z generace na generaci, láska k rodné vlasti a při sebemenší příležitosti touha vrátit se do vlasti – to vše se postupně formovalo jako národní čerkeská myšlenka, že sjednotil etnika Adyghe do jediného celku v zemích pobytu.
Sovětský stát zastavil a zakázal kontakty a jiné vazby mezi Čerkesy (Adygy) ze severního Kavkazu a diasporou. Zahraničním Čerkesům byla odepřena repatriace, návštěva jejich historické vlasti. Situace se po druhé světové válce změnila pouze s ohledem na určitá východoslovanská etnika (například Nekrasovici), kterým byl umožněn návrat do SSSR. Vznik bipolárního světa, „studená válka“ a politika „železné opony“ byly objektivními faktory, které oddělovaly Čerkesy z diaspory a SSSR. Turecko, kde žila většina krajanů, se stalo členem NATO, což nepřispělo k přátelským vztahům mezi zeměmi.
Koncem 50. – začátkem 60. let, během „tání“ v Moskvě, byl zorganizován Výbor pro kulturní styky s krajany v zahraničí. Od roku 1966 bylo v Moskvě otevřeno sdružení Rodina, jehož pobočky vznikly v některých svazových republikách a v Kabardino-Balkarsku. Prostřednictvím těchto organizací se totiž začal budovat systém vztahů mezi krajany v zahraničí a jejich historickou vlastí. Začala výměna oficiálních delegací, diaspora začala dostávat knihy a časopisy ve svém rodném jazyce, čerkeská mládež z Jordánska a Sýrie a později Turecka dostala příležitost studovat na univerzitách v Kabardino-Balkarii a Adygei. Demokratické procesy v SSSR od roku 1985 (politika „perestrojky“ a glasnosti) otevřely čerkeské diaspoře širokou cestu do vlasti jejich předků. Od roku 1989 začala aktivní práce na vytvoření mezinárodního politického a kulturního sdružení Čerkesů. Iniciátory vytvoření takové organizace byli Čerkesové v Holandsku a SRN v čele s Fathi Rajabem a Batyrayem Ozbekem.
Na přelomu let 1980-1990. pod vlivem společensko-politických změn v SSSR a dalších zemích čerkeského světa dochází k obratu v povědomí o jejich etnické, kulturní a jazykové jednotě. V Kabardino-Balkarsku, Adygejsku, Karačajsko-Čerkesku, Krasnodarském území, Stavropolském území a Abcházii vznikají četné veřejné organizace a národní hnutí, především Adyge Khase. Začínají aktivně upozorňovat na problémy svých krajanů, pomáhají navracejícím se repatriantům při vyřizování dokladů, při hledání bydlení a zaměstnání před úřady.
Ve dnech 4. – 5. května 1990 se v osadě Den Alerdnik (nedaleko Amsterdamu) konala první organizační konference, která začala připravovat celočerkeský sjezd. Konalo se 19. – 20. května 1991 v Nalčiku. Kongresu se zúčastnily delegace z čerkeské diaspory Turecka a Středního východu (Sýrie, Jordánsko a Izrael), Evropy (Německo, Holandsko a Francie), USA a také delegáti veřejných organizací Kabardino-Balkaria, Karačajska. Čerkessie, Adygea, Krasnodarské území, Abcházie, oficiální delegace jmenovaných republik a regionů. Kongres vytvořil Světovou asociaci čerkesů, později přejmenovanou na Mezinárodní asociaci čerkesů (ICA). Byla přijata Charta ICA, registrovaná na Ministerstvu spravedlnosti SSSR a Ruské federace. Podle tohoto normativního aktu se Kongres, svolávaný každé tři roky, stal nejvyšším orgánem ICA. Kongres volí prezidenta ICA, výkonný výbor a tvoří Radu, která koordinuje práci všech čerkeských zakládajících společností ICA. Od prvního dne fungování ICA je Abcházie jejím členem. Celkem se konalo 8 kongresů ICA: první - 19. - 20. 5. 1991; druhý - 20.-25. července 1993 (Maikop, RA); třetí - 24. - 26. července 1996 (Cherkessk, KChR); čtvrtý - 25.-28. června 1998 (Krasnodar); pátá - 26.-28. července 2000 (Nalčik, KBR); šestý - 17.-18. srpna 2003 (Nalčik, KBR); sedmý - 5.-7. května 2006 (Istanbul, Turecko); osmý - 2.-4. října 2009 (Maikop, RA); devátý - říjen 2012. Od roku 1991 byli prezidenty ICA zvoleni Jurij Kalmykov, Abubekir Skhalyakho, Boris Akbashev , Zaurbi Nakhushev, Kasbolat Dzamikhov a Kanshoubi Azhakhov. Dokumentární prameny umožňují podmíněně označit nejvýznamnější etapy v historii ICA. Fáze vzniku organizace spadá do první poloviny 90. let. Obecná nestabilita politického života a krizové jevy na severním Kavkaze určovaly převahu politických úkolů v činnosti ICA. Další, přechodná etapa zahrnuje druhou polovinu 90. let. Stabilizace celkové politické situace v Rusku při zachování napětí a konfliktů v oblasti severního Kavkazu umožnila uskutečnit pouze částečný obrat od politických k národním a kulturním úkolům. Třetí, moderní etapa činnosti ICA odráží posilování ruské státnosti na počátku 21. století, obrat v trendech etnopolitického vývoje na severním Kavkaze a pozitivní obrat v situaci národnostních menšin v Turecké republice, kde žije asi 6 milionů Čerkesů (podle údajů Velkého národního shromáždění Turecka) . To vše umožnilo posunout činnost ICA na novou úroveň, nastolit systematickou práci Výkonného výboru a Rady s čerkeskými sdruženími (zakladateli sdružení) v Turecku, Sýrii, Jordánsku, Evropě a USA, se zaměřením na řešení naléhavých společensko-politických a kulturních úkolů etnické skupiny v 21. století . A pokud charakterizujeme podmínky existence v této fázi, pak Čerkesové (Adygové), stejně jako zbytek světa, žijí v podmínkách globalizace. Přispívá na jedné straně ke sbližování zemí a států, otevírání hranic. Díky větší aktivitě a pohyblivosti se zvyšuje schopnost Čerkesů udržovat mezi sebou vazby, ať už žijí kdekoli. Na druhé straně tam, kde dříve existovaly ostrůvky kompaktního bydliště čerkeských krajanů v diaspoře, jsou pod vlivem téže urbanizace a globalizace erodovány. Rozsah rozptylu po celém světě se tedy nezmenšuje, ale naopak zvyšuje.
Pobočky mezinárodní organizace „Adyghe Khase“ existují v mnoha zemích západního a blízkého východu, ve všech výše uvedených republikách, v Moskvě, Petrohradu a všechny aktivně pracují.
Adygs | |
---|---|
kultura |
|
Adygs podle země | |
Moderní národy | |
Adyghe jazyky | |
Příběh | |
jiný |
Abcházci | |
---|---|
kultura |
|
Abcházie podle zemí | |
Etnografické skupiny |
Národní organizace národů Ruska | |
---|---|
|