Mendelson, Mira Alexandrovna

Mira Alexandrovna Mendelssohn (rozená Maria-Cetsilija Abramovna Mendelssohn , provdaná Prokofjev nebo v muzikologické literatuře Mendelssohna-Prokofjeva ; 8. ledna 1915 , Kyjev - 8. června 1968 , Moskva ) - sovětská spisovatelka, autorka memoárů, druhá manželka skladatele Sergej Prokofjev , spoluautor oper „Zasnoubení v klášteře“, „ Válka a mír “ a „ Příběh skutečného muže “, balet „ Kamenný květ “.

Příjmení

Před svatbou nesla jméno Mira Alexandrovna Mendelssohn, po oficiální registraci sňatku 15. ledna 1948 [1] [2] přijala jméno svého manžela - Prokofjev. Existuje alespoň jeden dopis N. Ja. Mjaskovskému podepsaný „Mira, Serge Prokofjev“ [3] . Mira Alexandrovna během svého života nepoužívala pravopis dvojitého příjmení Mendelssohn-Prokofjev. O tom svědčí skladatelova poznámka z února 1950 o společném pohřbu s manželkou podepsaná "Mendelssohn (Prokofjev)" [4] . Sestavovatel sbírky „Prokofjev o Prokofjevovi“ V.P.Varunts citoval publikace časopisu „ Sovětská hudba “ z 60. let, vydávané jak podepsané Mendelssohnem M. [5] , tak podepsané Prokofjevem M. [6] Zřejmě v pořadí aby nedošlo k záměně, uchýlili se muzikologové ke sjednocení, vyjádřenému v 70. letech 20. století zdvojeným příjmením Mendelssohn-Prokofjev. Na náhrobku na Novoděvičím hřbitově je uvedena: Mira Alexandrovna Mendelson-Prokofieva 1915-1968. Na plakátech a programech představení, edicích partitur a nahrávkách některých Prokofjevových děl je také uvedeno dvojí příjmení jako spoluautor libreta. V muzikologické literatuře je tedy pravopis M. A. Mendelssohn-Prokofjev běžný. Navzdory tomu I. G. Višněvetskij v životopise skladatele nikdy nepoužil pravopis zdvojeného příjmení Mendelssohn-Prokofjev [7] , a při vydávání memoárů a deníků Miry Alexandrovny byla v určitých případech použita jedna ze dvou možností: Mendelssohn resp. Mendelssohn-Prokofjev [8 ] .

Životopis

Narodil se v Kyjevě v židovské rodině. Rodiče - starý bolševik, ekonom, profesor Institutu národního hospodářství. G. V. Plechanov Abram Solomonovič Mendelssohn (1885-1968) a Věra (Dveira, Dora) Natanovna Mendelssohn. Studovala v Moskvě, kde vystudovala Literární institut jako překladatelka do angličtiny .

V létě 1938 se v Kislovodsku Mira Mendelsonová, ještě jako studentka Literárního institutu, setkala s Sergejem Prokofjevem, který tam byl na dovolené [9] [10] . Postupem času se tato známost změnila v román, skladatel rodinu opustil a od března 1941 již nebyl od Mendelssohna odloučen [11] . Válečné období strávila společně s Prokofjevem při evakuaci v Nalčiku a Tbilisi v roce 1941, v Alma-Atě v roce 1942 a poté v Permu [12] .

Okruh známých a přátel Miry Mendelssohn zděděný po Sergeji Prokofjevovi zahrnoval známé osobnosti kultury a umění : N. Ya , , M. L. Rostropovič , S. T. Richter , N. L. Dorliak a další [13] .

Od roku 1948 působila jako sekretářka, zapisovala vzpomínky nadiktované Prokofjevem a po jeho mozkové příhodě v červenci 1949 a v dalších letech zhoršování jeho zdravotního stavu se o skladatele starala jako rodinná lékařka [14] . Poslední roky skladatelova života strávil pár ve společném bytě v pasáži Art Theatre , dům 6/5 (nyní se vrátil původní název - Kamergersky Lane), kde Mendelssohnovi rodiče bydleli ve dvou pokojích ze tří [ 15] . V roce 2008 bylo v tomto bytě otevřeno Muzeum S. S. Prokofjeva.

V roce 1956 se Lina Ivanovna Prokofjevová vrátila z táborů Gulag a v roce 1957 dosáhla s podporou T. N. Khrennikova u soudu obnovení svých práv skladatelovy manželky a dědičky. V roce 1958, během nového procesu, kterého byli jako svědci přítomni Kabalevskij, Šostakovič , Zaslavskij a Chrennikov, bylo uznáno za platné také manželství Miry Alexandrovny s Sergejem Sergejevičem Prokofjevem [16] .

Mira Mendelssohn-Prokofieva zemřela v Moskvě na infarkt 8. června 1968. Podle poznámky, kterou napsal S. S. Prokofjev s vlastním podpisem, „M. Prokofjev (Mendelssohn)“ byl pohřben vedle skladatele na Novoděvičím hřbitově [13] .

Skladatel svou Osmou sonátu věnoval M. A. Mendelssohnovi [17] .

Aktivita a kreativita

Muzikologové poznamenávají, že Mira Mendelssohn neměla bystrý literární talent, její básnická díla, divadelní hra, některé články a román „Mladý Jim“ nebyly publikovány [18] . V roce 1940 vzbudila Mira Mendelssohn u Sergeje Prokofjeva zájem o děj komedie R. B. Sheridana The Duena [19] a podílela se na sestavování libreta k jeho opeře Zasnoubení v klášteře , v níž se stala autorkou poetických textů [10]. [20] . Spoluautor libreta oper " Válka a mír " a " Příběh skutečného muže " (obě se S. Prokofjevem), dále baletu " Kamenný květ " (s L. M. Lavrovským) [21] .

Sergej Prokofjev napsal několik písní na slova Miry Mendelssohn: „Boldly Forward“ byla zahrnuta do „Seven Songs for Voice and Piano“, op. 79 (1939) [22] ; "Tankman's Oath", "Son of Kabarda", "Soldier's Girlfriend", "Fritz", "Warrior's Love" byly zahrnuty do málo známé, zřídka uváděné skladby "Sedm masových písní pro hlas a klavír", op. 89 (1941-1942). Později se dvě nejlepší písně cyklu – „Fighter's Girlfriend“ a „The Warrior's Love“ – staly základem „Olga's Song“ z druhé scény opery „The Tale of a Real Man“. N. Ya Myaskovsky složil „Zápisník textů“, šest romancí pro vysoký hlas a klavír, op. 72, čtyři z nich na verše M. A. Mendelssohna a dva od R. Burnse v jejím vlastním překladu.

Kromě toho Sergej Prokofjev také psal o společné práci s Mirou Mendelssohn na libretu k nerealizovanému nápadu opery „Šáh má rohy“ („Khan-Buzai“) [23] [24] . Klavír 1. dějství nedokončené lyricko -komické opery „Distant Seas“ (1948) S. S. Prokofjeva, k níž skladatel sestavil libreto ve spolupráci s M. A. Prokofjevovou-Mendelsonovou ( sic ! ), podle hry autora V. A Dykhovichny "Líbánková cesta" [25] .

Nastudována byla hra V. I. Limanovské a M. A. Mendelsona „Královská krev“ podle románu Lewise Sinclaira ( Nové divadlo , Leningrad, 1948).

Po skladatelově smrti se o zachování jeho archivu postaral Mir Prokofjeva [26] . Zanechala paměti a deníky důležité pro studium života a díla S. S. Prokofjeva, jejichž první kompletní vydání vyšlo v roce 2012 [8] . A. S. Mendelson, otec Miry Alexandrovny, zanechal nepublikované stručné monografie „Ze vzpomínek skladatele Sergeje Sergejeviče Prokofjeva“ (1966) [27] .

Publikace

• Mendelssohn-Prokofjev M.A. O Sergeji Sergejeviči Prokofjevovi. Vzpomínky. Deníky (1938-1967) / Vědecké vydání, předmluva, komentáře, rejstříky E. V. Krivtsová. - M . : Skladatel, 2012. - 632 s. - ISBN 978-5-4254-0046-8 .

Viz také

• Prokofjevová, Lina Ivanovna

Poznámky

1. ↑ Mendelssohn-Prokofjev, 2012 , 1948. 15. ledna str. 350.
2. ↑ Chemberji, 2008 .
3. ↑ Prokofjev, 1977 , 448. M. A. a S. S. Prokofeva N. Ja. Mjaskovskému. 9. března 1950, Moskva, str. 478.
4. ↑ Mendelssohn-Prokofjev, 2012 , Ilustrace.
5. ↑ Prokofjev, 1991 , str. 215, 223.
6. ↑ Prokofjev, 1991 , str. 169, 216.
7. ↑ Vishnevetsky, 2009 .
8. ↑ 1 2 Mendelssohn-Prokofjev, 2012 .
9. ↑ Vishnevetsky, 2009 , Kapitola 7. Experiment v rigidním rámci: Prokofjev a sovětská hudba (1936-1940), s. 473.
10. ↑ 1 2 Yuzefovich, 2011 , 40. léta 20. století.
11. ↑ Vishnevetsky, 2009 , Kapitola 8. Válka (1941-1945), s. 495.
12. ↑ Prokofjev, 1977 , Komentář 2 k dopisu 424, str. 552.
13. ↑ 1 2 Mendelssohn-Prokofiev, 2012 , Krivtsova E. V. Předmluva, s. 26.
14. ↑ Vishnevetsky, 2009 , Kapitola 11. Roky izolace (1949-1953), s. 646.
15. ↑ Vishnevetsky, 2009 , Kapitola 7. Experiment v rigidním rámci: Prokofjev a sovětská hudba (1936-1940), s. 474.
16. ↑ Mendelssohn-Prokofiev, 2012 , Krivtsova E. V. Předmluva, s. 25.
17. ↑ Ramazanova N. V., Ivanova M. G. Osmá sonáta . Ruská národní knihovna. Získáno 6. září 2017. Archivováno z originálu 6. září 2017. (neurčitý)
18. ↑ Mendelssohn M. A. Youth Jim . RGALI . Získáno 16. září 2017. Archivováno z originálu 16. září 2017. (neurčitý)
19. ↑ Marina Nestyeva „Sergej Prokofjev. solární génius"
20. ↑ N. V. Ramazanová, M. G. Ivanová. Operní zasnoubení v klášteře . Datum přístupu: 15. listopadu 2019. Archivováno z originálu 15. listopadu 2019. (neurčitý)
21. ↑ Prokofjev, 1977 , Komentář 1 k dopisu 425, str. 552.
22. ↑ Prokofjev, 1991 , Varunts V. P. Komentář 2, str. 166.
23. ↑ Prokofjev, 1977 , Komentář 1 k dopisu 434, str. 554.
24. ↑ Prokofjev, 1991 , 178, s. 214.
25. ↑ S. S. Prokofjev. Žádný opus. "Vzdálená moře" . RGALI . Získáno 16. září 2017. Archivováno z originálu 16. září 2017. (neurčitý)
26. ↑ Mendelssohn-Prokofiev, 2012 , Krivtsova E. V. Předmluva, s. 24.
27. ↑ Mendelssohn A. S. Z memoárů skladatele Sergeje Sergejeviče Prokofjeva . RGALI . Získáno 16. září 2017. Archivováno z originálu 16. září 2017. (neurčitý)

Literatura

• Višněvskij I. G. Sergej Prokofjev. Dokumentární vyprávění ve třech knihách / kap. vyd. A. V. PETROV — Monografie. - M . : Mladá garda, 2009. - 703 s. - ( Život úžasných lidí ). — ISBN 978-5-235-03212-5 .
• Prokofjev S. S. , Myaskovsky N. Ya. Korespondence / Vstup. článek D. B. Kabalevského ; komp. a příprava. text M. G. Kozlové a N. R. Yatsenka; komunikace V. L. Kiseleva; úvodní slovo a rejstříky M. G. Kozlové. - M . : Sovětský skladatel, 1977. - 600 s.
• Prokofjev o Prokofjevovi. Články a rozhovory / Comp., ed. a komentáře V. P. Varuntse. - M . : Sovětský skladatel, 1991. - 285 s. — ISBN 5-85285-219-8 .
• Yuzefovich V. A. „Pokud do polévky přidáte trochu pepře ...“ Korespondence S. S. Prokofjeva s S. A. a N. K. Kusevitskym 1910-1953  // Seven Arts: Journal. - 2011. - září ( č. 9 (22) ).

Odkazy

• Incident Chemberdzhi V.N. Prokofjeva: Osud Liny Kodiny, první manželky skladatele  // Kultura: Noviny. - 2008. - 17-23 4 ( č. 15 ). - S. 14 . — ISSN 1562-0379 .
• "Notebook of Lyrics", šest romancí, op. 72 N. Ya. Myaskovsky na YouTube

Tematické stránky	diskotéky Mezinárodní projekt knihovny hudebních partitur MusicBrainz
Genealogie a nekropole	Najděte hrob
V bibliografických katalozích BNF : 12403501k GND : 130263354 ISNI : 0000 0000 7979 7569 J9U : 987007397584205171 LCCN : n84208714 NKC : xx0143210 NTA : 301230412 NUKAT : n2004015587 SUDOC : 057733058 VIAF : 90722334 WorldCat VIAF : 90722334