Monte, Philippe
| Philip de Monte | |
|---|---|
| netherl. Philippe de Monte | |
| základní informace | |
| Datum narození | 1521 [1] [2] [3] […] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 4. července 1603 [3] [4] |
| Místo smrti | |
| Země | |
| Profese | skladatel , dirigent |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Philippe de Monte (Philippe de Monte, Philippus de Monte, Filippo di Monte, Philippe de Mons) (kolem 1521, Mechelen - 4.7.1603, Praha ) - vlámský skladatel, působil především v Rakousku. Zástupce francouzsko-vlámské ( Nizozemsko ) polyfonní školy.
Životopis
V roce 1541 je de Monte zmíněn jako „hudební učitel“ (praeceptor musicae) neapolské šlechtické rodiny Pinelli . V roce 1550 byl sboristou v katedrále Cambrai , v roce 1555 byl sboristou na londýnském dvoře španělského Filipa II . V Anglii se setkal s Williamem Byrdem , se kterým si později dopisoval. V roce 1560 se vrátil do Neapole (přesný účel přesunu do Itálie není znám). Od léta 1568 až do konce života působil na dvoře Habsburků , nejprve jako kapelník u Maxmiliána II . ve Vídni a po jeho smrti (v roce 1576) jako kapelník Rudolfa II . v Praze .
Kreativita
De Monte působil jak v žánrech církevní, tak v žánrech světské hudby. Jeho mše (celkem asi 40) se vyznačují užitím techniky parodie ; mezi těmi parodovanými jsou díla Josquina , Verdelota , Lassa, Palestriny, de Rorea i vlastní modely. Ústředním bodem de Monteho díla je moteto (v latině; celkem asi 300) a madrigal (v italštině). De Monte, který publikoval přes 1200 madrigalů ve 34 „knihách“ (hlavně v benátských tiskárnách ), je považován za nejplodnějšího madrigalistu v celé historii hudby. Kombinoval madrigaly do tematických cyklů, jako je např. „Già havea l'eterna“ – cyklus 8 madrigalů na motivy Ariostova „Zuřivého Rolanda“ , cyklus 5 madrigalů „La dolce vista“. Více než všichni ostatní madrigalisté používal verše z Petrarkovy Canzoniere , psal i na verše Bemba , Sannazara , Gvariniho , Tassa . Kromě toho je de Monte autorem asi 40 mší a další církevní vícehlasé hudby a také asi 50 šansonů (včetně básní P. de Ronsarda ). Hudební styl de Monte (zejména v habsburském období kreativity) je konzervativní. Odvážné experimenty na poli harmonie a rytmu , charakteristické pro francouzskou a (zejména) italskou hudbu 2. poloviny 16. století, de Monte obešly. V textuře převládá imitativní polyfonie , méně často homofonie (ve starém smyslu, tedy homorytmus), jako např. v 11. knize pětidílných madrigalů (vyd. 1586). Vyrovnanost a vyváženost de Monteho hudebního stylu ztěžují výběr několika skladeb, které jsou v jeho dědictví nejvýraznější.
Edice esejů
- Philippe de Monte. Opera, ed. C. van den Borren a G. van Doorslaer. Bruggy, 1927–39
- Philippi de Monte opera, ed. R. B. Lenaerts a kol. Leuven: Leuven University Press, 1975– (nedokončeno; poslední svazek vydán v roce 1988; řada A - moteta, řada B - mše, řada D - madrigaly)
Literatura
- Smijers A. Die kaiserliche Hofmusikkapelle von 1543–1619 // Studien zur Musikwissenschaft, Teil I in 6 (1919), SS. 139–186; Teil II v 7 (1920), SS. 102–142; Teil III v 8 (1921), SS. 176–206; Teil IV v 9 (1922), SS. 48–81.
- Doorslaer G. van. La vie et les oeuvres de Philippe de Monte. Brusel: M. Lamertin, 1921
- Oberg PM Posvátná hudba Philippe de Monte. Rochester, 1944.
- Michael GA Parodická masová technika Philippa de Monte. New York, 1958.
- Lindell R. Studien zu den sechs- und siebenstimmigen Madrigalen von Filippo di Monte. Ann Arbor, M.I., 1980.
- Mann BR Světské madrigaly Filippa de Monte (1521–1603). Ann Arbor, M.I., 1983.
- Gobin R. Madrigalové cykly Philippa de Monte. Ann Arbor, M.I., 1984.
- Lindell R. Die Briefe Filippo di Montes – Eine Bestandsaufnahme // Studien zur Musikwissenschaft 39 (1988), SS. 37–54.
- Hilšer E.Th. Mit Leier a Schwert. Die Habsburger und die Musik. Graz usw., 2000.
- Hindrichs Th. Philipp de Monte (1521-1603) - Komponista, Kapellmeister, Korespondent. Göttingen, 2002.
- Silies M. Die Motetten des Philippe de Monte (1521-1603) // Abhandlungen zur Musikgeschichte, Band 16. Göttingen, 2009
Diskografie
- De Monte a Habsburkové = Philippus de Monte a Habsburkové / Currende Consort - van Nevel / Eufoda 1164. Etcetera. KTC 1380 CD5.
- Moteta = Laudate Dominum. Moteta / Currende Consort - van Nevel / Eufoda 1306.
- Mše "Aspice Domine" / Christ Church Cathedral Choir - Stephen Darlington / Metronome 1037
- Alexander Utendal a Philippe de Monte. Moteta = Utendal, De Monte. Moteta / Capilla Flamenca , Oltremontano, Bart Demuyt / Passacaille 937.
- Mass "Ultimi miei sospiri", Magnificat, moteta = Missa Ultimi miei sospiri / Ensemble Cinquecento / Hyperion CDA67658.
- Mše na "Cara la vita mia", requiem, moteta = Hudba v rudofinské Praze / Symposium musicum - Pavel Kühn / Panton 81 1401-2 231.
- Posvátná a světská hudba = Oeuvres Sacrees & Profanes / Hilliard Ensemble, Kees Boeke Consort / EMI Reflexe 63428.
- Moteta, mše "Si ambulavero" = renesanční mistrovská díla, svazek V: Vídeň / Choir of New College Oxford - Edward Higginbottom / Collins 15272.
- Moteta, madrigaly, šansony = Moteta, madrigaly a šansony / Orlando Fribourg Ensemble - Laurent Gendre / Claves CD 2712.
Poznámky
- ↑ Mezinárodní standardní identifikátor názvu - 2012.
- ↑ Philippus de Monte // Thesaurus osoba-instituce Britského muzea
- ↑ 1 2 Philippe de Monte // Encyclopædia Britannica
- ↑ Philippe Monte // Encyklopedie Brockhaus (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
Odkazy
 Tematické stránky | ||||
|---|---|---|---|---|
| Slovníky a encyklopedie |
| |||
| Genealogie a nekropole | ||||
| ||||