Napětí (film)

napětí
napětí
Žánr Film noir
Výrobce John Berry
Výrobce Robert Sisk
scénárista
_		 Allen Rivkin
John D. Clorer (příběh)
V hlavní roli
_		 Richard Basehart
Audrey Totter
Syd Charisse
Operátor Harry Stradling
Skladatel André Previn
výrobní designér Cedric Gibbons
Filmová společnost Metro-Goldwyn-Mayer
Distributor Metro-Goldwyn-Mayer
Doba trvání 95 min
Země  USA
Jazyk Angličtina
Rok 1949
IMDb ID 0041954

Napětí je film noir z roku  1949 režírovaný Johnem Berrym .

Film pojednává o skromném lékárníkovi ( Richard Basehart ), který vymyslí propracovaný plán, jak se pomstít své ženě ( Audrey Totter ) poté, co odejde za svým milencem.

Jak po uvedení do kin, tak v naší době získal film převážně kladné ohlasy od odborníků, kteří si všímali především zasazení tématu poválečné nespokojenosti s americkým snem a vysoce oceňovali práci režiséra Johna Berryho a předních herci Richard Basehart a Audrey Totter.

Děj

Policejní poručík Collier Bonnabel ( Barry Sullivan ) z oddělení vražd říká, že jediný způsob, jak případ vyřešit, je tlačit na podezřelé a hrát na jejich silné a slabé stránky, dokud se pod stresem nezlomí. Na podporu svých slov mluví o případu Warren Quimby:

Pracovitý, nenáročný Warren Quimby ( Richard Basehart ) pracuje jako noční manažer 24hodinové lékárny v Culver City a jeho úkolem je zajistit blaho sobě i své ženě Claire ( Audrey Totter ), se kterou bydlí v malém bytě nad lékárnou. Zatímco on pracuje, Claire, která prahne po luxusu a zábavě, se téměř otevřeně setkává s jinými muži. Toho si všimne i Warrenův asistent Freddy ( Tom D'Andera ), který náčelníkovi řekne, že by chování jeho ženy netoleroval. Navzdory svým vlastním pocitům ohledně toho se Warren nadále hluboce stará o Claire. Poté, co si Warren konečně naspořil dostatek peněz, přivede svou ženu na předměstí, aby jí ukázal dům, který chce koupit. Claire však kategoricky odmítá bydlet na klidném předměstí daleko od centra, a dokonce odmítá vylézt z auta, aby si dům prohlédla. Brzy Claire opustí svého manžela úplně kvůli svému dalšímu milenci, bohatému obchodníkovi Barneymu Deegerovi ( Lloyd Gough ), který na ni udělal dojem svým úžasným novým autem. Při balení Claire říká svému manželovi, že když se potkali v San Diegu , Warren byl zábavný chlapík v uniformě, ale teď už není schopen zábavy. Warren se nechce smířit s Claireovým odchodem a rozhodne se za ni bojovat, ale zpočátku neví, co má dělat. Míří do Deegerova domu na pláži v Malibu , kde se Claire a její milenec opalují na pláži. Warren se snaží přemluvit svou ženu, aby se vrátila, ale ta s ním odmítá mluvit. Když se pokusí naléhat, Deeger Warrena tvrdě zbije a vyhodí ho. Po takovém ponížení před svou ženou se Warren rozhodne drasticky změnit své způsoby, zvláště když Freddie prohlásí, že by Deegera zabil, kdyby se k němu tak choval. Warren se rozhodne připravit a provést dokonalý atentát na svého rivala. V první řadě si lékárník začne pro sebe vytvářet druhou osobnost, která spáchá vraždu a pak beze stopy zmizí. Pečlivě si formuje svou novou image - místo staromódních brýlí si vkládá kontaktní čočky , kupuje si módní oblečení, přijímá jméno Paul Sathern, které není v telefonním seznamu, a pronajímá si byt na pobřeží, kde hodlá žít o víkendech. Vysvětlí bytné, že prodává kosmetiku, a proto tráví pět dní v týdnu na služebních cestách. Když se Warren stěhuje do svého nového bytu, nechtěně ho vyfotografuje jeho atraktivní nová sousedka Mary Chanler ( Syd Charisse ), která má vášeň pro fotografování. Warren brzy zavolá do Deegerova domu a vystupujíc jako Paul Sathern projde přes Narkova sluhu (Tito Renaldo), že dostane a potrestá Deegera za to, co udělal. Ve stejné době k sobě Warren a Mary začnou mít romantické city a brzy si během pikniku na oceánu vyhlásí lásku a políbí se. Sní o společném životě, i když Warren říká, že na to není ten pravý. Pak Warren spolu s Freddiem přichází do Deegerova domu a předstírá, že se s ním chce usmířit. Znovu zve Claire, aby se vrátila domů, ale po jejím kategorickém odmítnutí klidně odejde s tím, že dveře jsou pro ni vždy otevřené. Warren si tak poskytuje svědka, který může potvrdit, že své ženě a milence odpustil a nechová proti nim zlo. Pozdě večer se Warren vrací do Deegerova domu, aby ho zabil. Na dvoře si vezme grilovací trojzubec , se kterým vstoupí do obývacího pokoje a vidí, že Deeger spí sám v křesle. Warren už zvedá svůj trojzubec, aby bodl Deegera, ale na poslední chvíli se zastaví a upustí zbraň. Deeger se probudí, načež Warren zvedne trojzubec a přiloží ho ke krku svého rivala. Warren říká, že ho přišel zabít, ale teď je mu líto Deegera, kterého Claire podvede stejně jako ona jeho. Warren odchází a nechává Deegera hluboko v myšlenkách. Šťastný Warren mezitím dorazí do svého nového domova, kde, aniž by našel Mary, nadšeně říká bytné, že zde nyní bude žít natrvalo a ožení se s Mary.

Hned druhý den se však v bytě v Culver City nečekaně objeví Claire a informuje svého manžela, že se k němu vrátila. Warren své ženě nevěří, načež Claire při vybalování prohlásí, že Deeger byl zastřelen. Claire žádá Warrena, aby řekl policii, že Deeger byl přítel jejich rodiny, ke kterému se občas chodila přes den koupat. Když si Warren odmítne hrát a chce ji dostat z domu, připomene manželovi, že měl motiv. V tu chvíli do bytu vstoupí policejní detektivové, poručík Collier Bonnabel a poručík Edgar Gonzalez ( William Conrad ) . Už vědí, že Claire odešla z místa Deegerovy vraždy těsně před jejich příjezdem, ale vysvětluje to tím, že se jednoduše bojí. Dále říká, že jejich rodina se s Deegerem přátelí 2-3 roky a během dne se často chodila koupat na jeho pláž. Včera odpoledne si tam také zaplavala, pak šla do kina a když se vrátila pro plavky, viděla, že Deeger je už mrtvý. Detektivové se také ptají na Paula Satherna, který nedávno zavolal Deegerovi výhružné telefonáty, ale jak Claire, tak Warren tvrdí, že nevědí. Warren je nucen hrát si s ní, aby se vyhnul podezření, ale poté, co policie odejde, udeří svou ženu do obličeje. Satern se stává hlavním podezřelým pro policii, ale další vyšetřování ukazuje, že osoba s tímto jménem není zapsána v žádných oficiálních dokumentech a chybějící revolver, který se stal vražednou zbraní, patří samotnému Digerovi. Po výslechu Narko detektivové zjistí, že Claire Deegera navštěvovala nejen ve dne, ale i v noci a navíc byla přítomna ve chvíli, kdy Deeger volal Saternovi. Bonnabel má v úmyslu získat od Claire více informací a předstírá, že se mu líbí, a pozve ji do kavárny. Známý novinář, který si sedl, tam předkládá verzi, že Satern vůbec neexistuje a vrahem je někdo jiný, navíc bez zbraně zločinu se může případ úplně rozpadnout. Claire, nadšená z takových rozhovorů, říká Bonnadelovi, že ji do kavárny přivedl úmyslně, aby si promluvila, ale on jí vysvětluje, že si jen ověřuje informace a zároveň si s ní rád povídá. Poté, co Mary několik dní nemůže najít Paula, podá na policii hlášení o pohřešování a připojí fotografii, kterou pořídila. Když se fotka dostane k Bonnabelovi, rychle uhodne, že Paul a Warren jsou stejná osoba. Po pozvání Mary na policii ji detektiv vyslýchá a tvrdí, že Paul není tím, za koho se vydává, a poté ji vezme do Warrenovy drogerie, kde ji konfrontuje s Warrenem, aby sledoval jejich reakce. Mary však předstírá, že drogistu nikdy neviděla. Plně důvěřuje Paulovi a nezradí ho, ani když Bonnabel tvrdí, že Paul je ženatý a setkal se s ní pod falešným jménem. Bonnabelle pak přistoupí ke Claire, ukáže jí obrázek Satherna a řekne, že její manžel vede dvojí život s jinou ženou. Když se rozrušená Claire dozví o nevěře svého manžela, prohlásí, že fotografie pořízená Mary je Paula. Poté Bonnabel zatkne a tvrdě vyslýchá Warrena, který přizná, že po odchodu své ženy vedl dvojí život, ale kategoricky popírá, že by zabil Deegera. Pak Bonnabel jmenuje Claire schůzku v novém bytě, který si Warren pronajal, a pokračuje ve flirtování a říká, že případ je předán jinému vyšetřovateli a on je nucen Warrena propustit, protože proti němu neexistují žádné rozhodující důkazy - vražedná zbraň. Další den Claire vyjíždí z města, kde zpod hromady kamení v lese získává revolver. Znovu dorazí do Warrenova nového bytu, kde schová revolver pod sedákem židle. V tuto chvíli do bytu vstoupí Warren a za ním policie. Claire tvrdí, že prohledala byt po vražedné zbrani, a Bonnabel ji povzbuzuje, aby pokračovala v hledání. Brzy najde revolver, který právě schovala. Poté Bonnabel uvádí, že protože veškerý nábytek v bytě byl právě vyměněn, zbraň mohla umístit pouze Claire, a tak se odhalila. Claire, smířená s vlastním selháním, odchází v doprovodu Gonzalese. Když pak Mary důrazně prohlásí, že se nic v bytě nedotklo, Bonnabel odpoví, že by to dalo příliš mnoho práce. Odejde a Warren zůstane s Mary.

Obsazení

Filmaři a přední herci

Jak napsal filmový historik David Hogan: „ John Berry byl zručný režisér, režíroval mimo jiné poslední film Johna Garfielda , Běžel celou cestu (1951)“ [1] . Poté, jak poznamenal Andrew Dikos, se Berry ocitl ve „skupině hollywoodských filmařů, pro které bylo zařazení na černou listinu skutečným noirovým momentem v jejich životech“ [2] . Podle Jeffa Stafforda: „Bohužel, kariéra Johna Berryho v Hollywoodu byla přerušena jeho politickými sklony a po dokončení noir dramatu He Run All the Way se režisér dostal na černou listinu Hollywoodu a přestěhoval se do Evropy, kde pokračoval v natáčení filmů. ve Francii a Anglii . " Až na počátku 70. let se Berry odvážil zpět do Ameriky, kde nastudoval „kriticky uznávané romantické melodrama Claudine (1974) s Diane Carrollovou v hlavní roli jako svobodná matka se šesti dětmi, která sní o tom, že opustí svůj mizerný domov za lepším životem. “ [3] . Po tomto filmu Berry "mohl očekávat zajímavé nabídky, ale to se nestalo." Nakonec se Berry vrátil do Francie, kde se jeho práci dostalo většího uznání od evropských filmových kritiků a diváků [3] .

Richard Basehart debutoval ve filmu noir Retake (1947) a následující rok podle Hogana „udělal silný dojem jako vypočítavý zabiják ve filmu Eagle-Lion On Wandered the Night “ (1948). Po tomto filmu Basehart podepsal smlouvu se společností Metro-Goldwyn-Mayer , pro kterou hrál ve filmech noir Fourteen Hours (1951) a House on Telegraph Hill (1951). Jak Hogan poznamenává, Basehart „byl inteligentní a velmi všestranný herec, a možná proto bylo pro veřejnost těžké mu porozumět. Postupem času se stal populárním a uznávaným charakterním hercem" [4] , hrál ve filmech jako " Titanic " (1953), " The Road " (1954), " Scammers " (1955), " Moby Dick " (1956) a " Být tam " (1979) [5] . Audrey Totter byla jednou z nejvyhledávanějších hereček v žánru film noir, hrála ve filmech jako " Pošťák vždy zvoní dvakrát " (1946) a " High Wall " (1947). Jak poznamenává Stafford, před tímto obrázkem „Totter se již etablovala jako duplicitní postavy v takových napínavých thrillerech jako Lady in the Lake (1947) a Beyond Suspicion (1947)“ [3] . Podle Mayera „dojemně hrála roli manželky Roberta Ryana ve sportovním noiru „ Setup “ (1949), kde byla zapůjčena do studia RKO , a poté roli femme fatale v „Napětí“ již nedostala. takové výrazné role“ [6 ] , i když v první polovině 50. let hrála ještě v pěti filmech noir.

Historie vzniku filmu

Podle Hollywood Reporter v říjnu 1948 koupil Metro-Goldwyn-Mayer práva na nepublikovaný příběh Johna Klorera, aby natočil film, původně plánoval obsadit své hvězdy Roberta Taylora a Van Heflina [7] . Poté se koncept studia změnil, a jak Hogan poznamenal, „film se stal součástí nové filozofie studia. Generální producent Dor Skari si uvědomil, že očekávání sofistikovaného, ​​mírně unaveného poválečného publika byla velmi odlišná od filmových diváků v minulosti. Kromě okouzlujících románů a rodinných filmů v pohodlných domovech se nyní musely točit aktuálnější filmy pro dospělé . Nicméně, když bylo Napětí natočeno „na konci jara 1949, MGM stále vedl Louis Mayer , který vedl studio právě s těmi druhy filmů, které chtěl Scaree prosadit. Mayer nenáviděl nový realismus, ale MGM New York souhlasil se Scari." Nakonec, v roce 1950, "Mayer byl zbaven svých povinností a Scaree se stal generálním ředitelem studia v Hollywoodu." Hoganovými slovy, „ve světle toho všeho se napětí stalo zvláštním znamením, které ukazovalo směr MGM ke změněnému filmovému trhu“ [4] .

Kritické hodnocení filmu

Celkové hodnocení filmu

Po svém vydání byl snímek podle Jeffa Stafforda „doslova ignorován diváky kin“, i když od kritiků získal většinou pozitivní recenze [3] . Časopis Variety tedy poznamenal, že film plně „ospravedlňuje své jméno. Jedná se o hutné, bohaté melodrama, které upoutá pozornost publika. Scénář obsahuje chytré linie a příběhové situace, které připravují půdu pro velmi dobré výkony , zatímco Berryho režie poskytuje stálou dynamiku a představuje herce v příznivém světle . Na druhou stranu, podle filmového recenzenta The New York Times Bosleyho Crowthera se „film kolébá tím nejnepoutavějším a nejneunavitelnějším způsobem“, který nakonec „skončil překvapivým zahájením, které se dalo předvídat půl hodiny předtím“. V tomto ohledu kritik poznamenává, že při sledování filmu pro něj nemělo hlavní slovo „napětí“, ale „trpělivost“ a „cítil se jako stejná gumička“, kterou vyšetřovatel zkouší přetrhnout [9] .

Většina moderních kritiků hodnotí film kladně. Filmový kritik Specer Selby tedy snímek nazval „prvotřídním cynickým vražedným thrillerem“ [10] , Michael Keene napsal, že se jedná o „zábavný béčkový film “, zvláště vyzdvihl Totterův výkon jako „milovníka křiklavého pozlátka a rozvážného femme fatale “ [11] a David Hogan dospěl k závěru, že jde o „velmi schopný a zábavný film“ [4] . Eddiegovými slovy, „škoda, že už nedělají melodramata jako toto melodrama Johna Berryho“, což slouží jako „dobrý příklad noirové poválečné deziluze“ [12] . Carl Maczek nazval film „hutným thrillerem, který rozvíjí noirové tematické a stylistické myšlenky“. Podle kritika „film zahrnuje celou skupinu postav, které ztělesňují cynickou podstatu noirového světa. Claire je klasická femme fatale, která jen z rozmaru přivádí muže na pokraj katastrofy. Warren je slabý muž, který je uvězněn v nesmyslném světě a nucen zajít do extrémů, které jsou zcela cizí jeho běžnému způsobu života, a Bonnabel se chová jako drsný policajt .

Podle Stafforda „je to pečlivě choreografované mistrovské dílo B-grade, které obsahuje jednu z nejkalkulovanějších a nejobslužnějších femme fatales“ v roli, „která vypadá, jako by byla napsána speciálně pro Audrey Totter.“ Stafford se domnívá, že „film nebyl jen velkolepou ukázkou hereččiných schopností“, ale také „klasicky provedeným ve všem ostatním – od mistrovské režie Johna Berryho po atmosférickou kinematografii a vypjatou dramatickou hudbu André Previna “ [3] . Eder se domnívá, že film "vypadá výjimečně dobře jako neobvyklý (ne-li jen velmi vzácný) film noir pro MGM ." Hlavními přednostmi snímku byly podle Edera „režie Johna Berryho a herecké obsazení, zejména výkon Richarda Baseharta v komplexní hlavní roli muže, který je vytlačen až na samý okraj“ [14] . Schwartz píše, že jde o „hutný thriller a béčkový noir, který zachycuje mrazivou atmosféru po druhé světové válce , kdy Američané hledali materiální pohodlí a únik z bezútěšného města na zelené trávníky předměstí“. Je to „pevné napínavé melodrama, které odborně režíruje John Berry“, a přestože „ne celý děj působí věrohodně, herecké výkony jsou docela dobré, temná atmosféra nočních scén je působivá a napětí působí opravdově“ [15 ] .

Hodnocení práce režiséra a tvůrčího týmu

Většina odborníků vysoce ocenila režijní schopnosti Johna Berryho . Hogan poznamenal, že „Berry se ukázal jako dobrý vypravěč“, navzdory skutečnosti, že „filmový scénář Allena Rivkina dělá film trochu pomalý“ [1] , Eder citoval Berryho „skvělou práci se všemi herci“, včetně několika detektivové s jejich vtipnými vztahy a Maczek upozornil na Barryho schopnost „naplnit obraz nenápadnými obrázky a také vizuálně ukázat kontrast mezi dvěma hlavními ženskými postavami“[14] 16] .

Hogan si všiml „nádherné práce kameramana Harryho Stradlinga “, přičemž upozornil také na „živou, disonantní hudbu André Previna“ [1] . Na druhou stranu Eder došel k závěru, že „jediným nedostatkem filmu byla hudba Previna, který později napsal dobrý jazzový materiál a prosadil se jako klasický skladatel a dirigent. Ale v tomto filmu není hudba o moc lepší než hack, sleduje vzory do bodu, kdy to lze předem předvídat .

Herecká partitura

Kritici chválili herectví filmu, ačkoli Crowther ironicky poznamenal, že „šikovné obsazení hraje role, které od nich vyžadují, aby se výslovně vyhýbali tomu, aby vypadali jako skuteční lidé“ [9] . Hogan připisuje Basehartův „přesvědčivý výkon jako nestandardní, jemnější verzi Jekyll/Hyde “ [4] a také „smyslného, ​​smyslného Tottera“, který je prezentován jako „úžasné ztělesnění špatných úmyslů. Teď vrčí, teď jedovatá, je to klasická hmotná dívka. Je bystrá, ale ne chytrá“ a její „lenivost naznačuje, že se nevyrovná Warrenovi, jehož tvrdou práci si téměř nevšimne a rozhodně ji neocení“ [4] . Jak poznamenává Andrew Dikos, její postava, stejně jako ostatní femme fatale, „je poháněna třemi věcmi: žízní po vzrušujícím sexu, touhou po bohatství a moci, kterou přináší, a potřebou ovládat všechny a všechno kolem sebe“ [17 ] . Eder věří, že Basehart a Totter jsou „ve svých rolích v pohodě“. Zejména Basehart je „dostatečně přesvědčivý a citlivý“ při odhalování své postavy ve všech jejích projevech a Totter hraje „vyloženě zlověstnou a sadistickou“ promiskuitní manželku, která manipuluje se svým manželem a představuje „diametrální opak věrného a milujícího manžela, kterého hrála“. ve stejném roce v " Nastavení " Roberta Wise [14] . Poznamenat, že Totter přijal “bouřlivé recenze od mnoha kritiků” na vydání filmu, Stafford píše, že ona “hraje Claire se stylem, rozpoutat nekonečnou příval urážek a ponižujících poznámek na jejím manželovi” [3] . Eddiego ve filmu nejvíce „zachytilo, jak snadno se Basehartův klasický hulvát se svými mizernými a nedomyšlenými sny o domácím štěstí dokáže proměnit v novou a zcela jinou osobnost“ [12] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Hogan, 2013 , str. 51.
  2. ↑ Dickos, 2002 , str. 196.
  3. ↑ 1 2 3 4 5 6 Jeff Stafford. Články: Napětí (1949  ) . Klasické filmy Turner. Datum přístupu: 12. února 2017. Archivováno z originálu 22. srpna 2015.
  4. ↑ 1 2 3 4 5 6 Hogan, 2013 , str. padesáti.
  5. ↑ Internetová filmová databáze. Nejlépe hodnocené tituly celovečerních filmů s Richardem  Basehartem . AllMovie. Získáno 12. února 2017. Archivováno z originálu 2. října 2021.
  6. ↑ Mayer, 2007 , str. 419.
  7. ↑ Napětí (1949). Poznámka  (anglicky) . Americký filmový institut. Získáno 12. února 2017. Archivováno z originálu 10. července 2017.
  8. ↑ Odrůda Zaměstnanci. Recenze: 'Napětí  ' . Odrůda (31. 12. 1949). Získáno 12. února 2017. Archivováno z originálu 12. července 2021.
  9. ↑ 1 2 Bosley Crowther. Obrazovka:  Bod zlomu . The New York Times (12. ledna 1950). Datum přístupu: 12. února 2017. Archivováno z originálu 7. listopadu 2017.
  10. ↑ Selby, 1997 , str. 186.
  11. ↑ Keaney, 2003 , str. 426.
  12. ↑ 1 2 Walter Addiego. Frustrovaný manžel praskne v „Napětí“  San Francisco Chronicle (25. dubna 1998) Získáno 12. února 2017. Archivováno z originálu 13. listopadu 2017.
  13. ↑ Stříbro, 1992 , str. 284.
  14. ↑ 1 2 3 4 Bruce Eder. Napětí (1949). Recenze  (anglicky) . AllMovie. Získáno 12. února 2017. Archivováno z originálu 13. července 2021.
  15. ↑ Dennis Schwartz. Napětí se zdálo skutečné  . Recenze Ozusových světových filmů (29. prosince 2001). Datum přístupu: 6. prosince 2019. Archivováno z originálu 6. prosince 2019.
  16. ↑ Stříbro, 1992 , str. 285.
  17. ↑ Dickos, 2002 , str. 162.

Literatura

Odkazy