Nešťastné vědomí ( německy Unglückliche Bewußtsein ) v Hegelově filozofii je etapou ve vývoji Absolutního ducha (a s ním i individuálního vědomí ): ztráta ideálů a prázdnoty, " smrt Boha " [" Fenomenologie ducha ": oddíl 4]. Nešťastné vědomí přichází nahradit šťastné nebo komické ; v dějinách lidstva - odpovídá přechodu od antiky do středověku .
Francouzský neohegelián Jean Hyppolite navrhl, že téma nešťastného vědomí je hlavním tématem Hegelovy Fenomenologie ducha [1] . Neštěstí je, že já o sobě ví ; že souvisí s realitou , která se od ní zároveň vzdaluje. Nejvíce se to projeví ve chvílích pochopení, že nešťastné vědomí vyplývá ze zkušenosti skepticismu [2] .
N. A. Berďajev se domníval, že smysl Hegelova neblahého vědomí spočívá ve vnímání dialektických rozporů a vlastní konečnosti [3] .
J. Wahl, chronologicky první představitel francouzského neohegeliánství, trval na větším významu neblahého vědomí ve Fenomenologii ducha, než jak sám Hegel navrhuje uvažovat na úrovni struktury díla a obecných ujištění: Wahl poukázal na to, že pečlivé prozkoumání tohoto díla a dřívějších Hegelových spisů umožňuje otevřít v nich neuvedené „neštěstí vědomí“ – to na rozdíl od „nešťastného vědomí“ není přechodným utvářením ducha, gestaltem, ale dominantním charakteristické pro ducha jako takového. V této Wahlově interpretaci je silný vliv Kierkegaarda a obecná tendence Hegelovy existencionalizace. Podle své interpretace nazval Wahl své dílo z roku 1929 nikoli „Nešťastné vědomí ve filozofii Hegela“, jak je uvedeno v dostupném překladu do ruštiny, ale „Neštěstí vědomí ve filozofii Hegela“ (Le Malheur de la conscience dans la philosophie de Hegel) [4] .
A. K. Sekatsky navrhuje rozlišovat mezi nešťastným a tragickým vědomím, jelikož první rozlišuje pasivitu a neangažovanost [5] .
| hegeliánství | ||
|---|---|---|
| Lidé | ||
| Koncepty |
| |
| Texty | ||
| proudy |
| |
| jiný |
| |