Nefermaat | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Nfr-Mȝˁ.t | |||||||||||||
Obrázek na stěně hrobky Nefermaat, mastaba č. 16, Medum | |||||||||||||
Datum narození | IV dynastie | ||||||||||||
Místo narození | Starověký Egypt | ||||||||||||
Datum úmrtí | neznámý | ||||||||||||
Místo smrti | mastaba №16, Medum | ||||||||||||
Země | |||||||||||||
obsazení | chati , strážce královské pečeti, kněz Bast | ||||||||||||
Otec | Sneferu ? | ||||||||||||
Manžel | Iteti | ||||||||||||
Děti | Synové : Hemiun , Isu, Theta, Itisen, Khentimeresh, Inkaef, Serfka, Uhemka, Shepseska, Kahent, Ankherheretef, Ankherfenejef, Buneb, Shepsesneb, Nebkhenet; Dcery : Jefatsen, Isesu, Pageti | ||||||||||||
Smíšený |
Bratři : Chufu , Kenefer, Ankhaf; Sestra Nefertkai Datum otevření: 1871-1872 Objevitel: Auguste Mariette |
||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Nefermaat ( např . Nfr-Mȝˁt - “dokonalý ve spravedlnosti ( Maat )” [1] ) je starověký egyptský princ IV dynastie , údajný syn Pharaoh Sneferu . Byl to chati , velekněz bohyně Bast , byl nazýván nejstarším synem faraóna [2] .
Je považován za syna zakladatele IV dynastie, faraona Snefrua (nebo jeho předchůdce Huniho [3] ) a jeho první manželky. Chufuův nevlastní bratr .
V hrobce Nefermaat, manželky Itet , je pojmenováno 15 synů: Hemiun , Isu, Theta, Itisen, Khentimeresh, Inkaef, Serfka, Uhemka, Shepseska, Kahent, Ankherheretef, Ankherfenejef, Buneb, Shepsesneb, Nebhenet a 3 dcera I. , Pageti [4] .
Nejstarší syn Hemiun převzal otcovy povinnosti a na náhorní plošině v Gíze postavil Cheopsovu pyramidu [5] [6] [7] . Nefermaatova sestra, Nefertkau, také pojmenovala svého syna Nefermaat [8] .
Nefermaat zemřel před svým otcem, aniž by zdědil moc faraona.
Nefermaat držel následující tituly, jak je uvedeno v jeho hrobce M16 ( mastaba ) v Medum :
Byl pohřben se svou ženou Iteti v mastabě č. 16 v Medumu. Hrobka je známá svými vysoce uměleckými freskami (např. „ Husy medum “). Technika popravy je dnes prezentována pouze v této hrobce. Umělci nejprve vyřízli texturu na omítnuté stěně a poté ji překryli barvou, čímž byl obraz sytý, ale po zaschnutí barva popraskala a odštípla [9] . Zřejmě proto později mistři od této techniky zdobení upustili [10] .