Platební styk - soubor pravidel, postupů a technické infrastruktury, které zajišťují převod hodnoty z jednoho ekonomického subjektu na druhý. Platební systémy jsou jednou z klíčových součástí moderních měnových systémů .
Platební systémy jsou náhradou hotovostních plateb při tuzemském i mezinárodním platebním styku a jsou jednou ze základních služeb poskytovaných bankami a dalšími specializovanými finančními institucemi.
Obvykle se rozumí, že peníze se převádějí prostřednictvím platebních systémů . Z právního hlediska ve většině případů dochází k převodu dluhu: peněžní prostředky, které platební systém dluží jednomu z klientů, se stanou dlužnými jinému klientovi. Když první klient převede své peníze do platebního systému, je částka takového převodu pevná, tedy výše dluhu vůči prvnímu klientovi. Svým příkazem může klient uvést, že platební systém nyní nedluží jemu, ale druhému klientovi. Když se druhý klient přihlásí do platebního systému, má možnost obdržet hotovostní ekvivalent takového dluhu. V některých případech nejsou platebními prostředky peníze nebo dluhy denominované v penězích, ale jednotky podmíněné platby nebo specializované cenné papíry (příkladem je WMR, bitcoin ).
Rozšířené formy platebních systémů (včetně fyzické nebo elektronické infrastruktury a souvisejících postupů a protokolů) jsou provádění finančních transakcí pomocí bankomatů , platebních kiosků , POS terminálů , karet s uloženou peněžní hodnotou ; elektronické peněženky; provádění transakcí na devizových trzích, trzích futures , derivátů a opcí . Některé platební systémy zahrnují úvěrové nástroje, ty by však měly být brány v úvahu mimo aspekt platebních systémů.
Elektronické platební systémy jsou poddruhem platebních systémů, které zajišťují elektronické platební transakce prostřednictvím sítí (například internetu ) nebo platebních čipů.
Rozvoj moderních technologií vedl ke vzniku národních platebních systémů za účasti centrálních bank, což se stalo vážným faktorem protikrizové práce na finančním trhu [1] .
Jestliže v roce 1985 implementovaly Real-Time Gross Settlement (RTGS ) pouze 3 centrální banky, pak na začátku 21. století jejich počet přesáhl 90. Podle prognózy do roku 2020 nezavede RTGS pouze 1 procento centrálních bank. Zavedení tohoto systému se stalo jedním z kritérií inovativních vlastností centrální banky, neboť s jejich pomocí je dosahováno takových veřejných cílů, jako je finanční stabilita a protikrizová připravenost. U takto inovativních hodnocení je důležitý i tak zásadní prvek, jako je výše investice do informačních a technologických schopností systému (Informační a komunikační technologie - ICT), která musí mít ekonomické opodstatnění.
Očekáváme, že země, kde jsou ICT levnější a odpovídají nižším investičním nákladům, bude přijetí RTGS rychlejší... Účinněji řízené centrální banky budou s větší pravděpodobností schopny přijímat nové technologie a využívat více výhod, jakmile bude systém zaveden.odborníci z Federální rezervní banky v New Yorku ve své zprávě „Technology Diffusion within Central Banking: The Case of Real-Time Gross Settlement“
Poměr počtu zaměstnanců centrální banky k celkovému počtu obyvatel země je přitom podle jejich názoru jedním z kritérií rychlosti implementace RTGS. Velikost aparátu přitom pravděpodobně spojují s byrokratizací práce centrální banky a jejím vlastním nedostatečným zabezpečením vnitřními technologickými systémy, které umožňují snižovat počet zaměstnanců. Evropská centrální banka učinila přítomnost RTGS nezbytným předpokladem, takže tento systém zavedly nejen země Evropské unie, ale i další evropské země, které k němu tíhnou.
Centrální banky zavádějí RTGS, aby zlepšily efektivitu národních finančních trhů, především snížením rizika nezaplacení. Výzkumníci identifikují čtyři hlavní důvody pro zavedení systému RTGS centrálními bankami [2] :
Organizace platebního styku musí držet krok se současnou úrovní technologického rozvoje a musí být aktualizována, aby byla i nadále účinná při snižování či eliminaci rizik finančního vypořádání národního hospodářství. Nároky na mezinárodní finanční centrum, které nejsou ve srovnání s jinými zeměmi podporovány vyspělým a konkurenceschopným platebním systémem, nemají reálný základ. Technologická efektivita platebního styku určuje efektivitu využívání peněz v národním hospodářství a snižuje rizika při zúčtování. [3]
Jako ukazatel efektivnosti fungování a protikrizové připravenosti platebního systému by měl být počet denních plateb realizovaných v rámci RTGS minimálně 20 % z celkového počtu plateb a minimálně 95 % z počtu velkých plateb. Celostátní platební styk by měl být jednotný a nerozlišovaný na národní a regionální úrovni.
Efektivní bezpečný a praktický (ekonomický) platební systém snižuje náklady na zboží a služby. Navíc je nezbytným nástrojem pro efektivní realizaci měnové politiky státu, ale i celkového peněžního oběhu a trhu cenných papírů. Je to také kanál pro vypořádání všech typů transakcí, včetně mezinárodních peněžních toků. Naopak neefektivní, nejistý a plýtvavý platební systém může nepříznivě ovlivnit finanční systém a způsobit systémové krize… Navíc efektivní platební systém nutně podporuje ekonomický rozvoj a růst… Jedním z ukazatelů dobré reformní strategie je, že platební systém pokrývá celou zemi a uspokojuje potřeby všech sektorů trhu.[čtyři]
| Platební systémy v Rusku | |
|---|---|
| Pomocí bankovních karet | |
| jiný | |
| Bankovní karty | |
|---|---|
| Typy karet | |
| Globální platební systémy | |
| Místní platební systémy, včetně uzavřených |
|
| Hlavní kreditní karty | |
| Hlavní debetní karty | |
| Vydávání bankovních karet | |
| Přijímání bankovních karet | |
| Související pojmy | |
| Bezpečnost | |
| Elektronické platební systémy | |
|---|---|
| Online platební systémy | |
| Mobilní platební systémy | |
| Používání elektronických peněz | |
| Používání elektronických peněz (historie) | |
| Používání kryptoměn | |