Pověst

Poslukh  - ve starověkém ruském soudním právu svědek s "dobrou slávou", to znamená hodný důvěry; nejčastěji osobně svobodná osoba (výjimku tvořily procesy přímo související s nevolníky ). Fáma po políbení kříže svědčila o tom, že o případu věděl. Je důležité pochopit, že fáma nebyla očitým svědkem událostí, které byly předmětem soudu (přímý očitý svědek se nazýval vidok ). Mluvil o tom, co slyšel o případu (odtud název pověsti). Proto byla jeho „dobrá pověst“ tak důležitá. Rozdělení svědků na „fámy“ a „vidoky“ mizí v době, kdy vyšel Sudebník z roku 1497. Od té chvíle se všichni svědci nazývají „fámy“.

Pokud se svědectví žalobce a jeho doslech lišily, bylo svědectví odstraněno a případ byl považován za ztracený.

Fáma, podle Sudebníka z roku 1550 , mohla obhájit jeho svědectví na „pole“ - potvrdit je se zbraní v ruce. Proti fámě mohli zakročit jak žalobci , tak obžalovaní , stejně jako další fámy . V případě zranění nebo nemožnosti vstoupit do pole (pohlaví, nemluvnost, kněžská či mnišská hodnost) se mohl obedience i jeho protivník obrátit na služby žoldáků [1] .

Svědkem se také říkalo fáma při uzavření manželské smlouvy [2] , obchodní dohody [3] , pořízení závěti [4] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Vostrikov A. Kniha o ruském souboji. Petrohrad, 1998. s. 22
  2. ↑ BŘÍZA-BŘÍZA PÍSMENA - Ústy miminka . Získáno 30. června 2009. Archivováno z originálu 20. srpna 2011.
  3. ↑ Diplomy Velkého Novgorodu a Pskova. M.-L., 1949. - S. 317.
  4. ↑ Duchovní diplom Ivana Kality. Elektronická knihovna Fakulty historie Moskevské státní univerzity . Získáno 30. června 2009. Archivováno z originálu 24. září 2015.

Zdroje

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
  • Brockhaus a Efron
  • Malý Brockhaus a Efron
  • V. Dahl
  • Granátové jablko