Spravedlnost

Stabilní verze byla zkontrolována 27. srpna 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .

Spravedlnost (spravedlnost) je druhem vymáhání práva a vymáhání práva státní činnosti, v jejímž důsledku dochází k realizaci (projevování) soudnictví .

Definice spravedlnosti

Nejširší chápání spravedlnosti je filozofické a fenomenologické, kde je výkon spravedlnosti prezentován ve formě provedeného rituálu (aktu, jednání) směřujícího k nabytí právní síly případu aplikace práva při řešení případných sporů. Samotné rozhodnutí může nabýt právní moci rovné platné právní normě ( soudní precedens ).

Podle definice V. I. Dahla je „spravedlnost“ „správný soud, rozhodnutí podle zákona, podle svědomí, ... pravda“ [1] . S. I. Ozhegov definoval spravedlnost restriktivněji jako „činnost soudnictví“ [2] . Ve slovníku D. N. Ušakova se spravedlností rozumí jak „činnost soudnictví založená na právu“, tak obecně „soudní činnost státu (spravedlnosti)“ [3] .

V teorii práva a v legislativě je spravedlnost často interpretována široce a zahrnuje celou oblast spravedlnosti , včetně procesních a výkonných činností.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Dal V.I. Výkladový slovník živého velkého ruského jazyka. T. III. - M., 1998. - S. 380.
  2. ↑ Ozhegov S.I. Slovník ruského jazyka. Ed. 15. - M., 1984. - S. 511.
  3. ↑ Spravedlnost  // Vysvětlující slovník ruského jazyka  : ve 4 svazcích  / kap. vyd. B. M. Volin , D. N. Ushakov (sv. 2-4); komp. G. O. Vinokur , B. A. Larin , S. I. Ozhegov , B. V. Tomaševskij a D. N. Ushakov; vyd. D. N. Ushakova. - M .  : Státní nakladatelství zahraničních a národních slovníků, 1939. - T. 3: P - Rjaška. - Stb. 697.

Literatura