Symfonie č. 1 (Scriabin)
Symfonie č. 1 E dur op. 26 - dílo A. N. Skrjabina , jím napsané v roce 1900 . Toto dílo je jedním z prvních děl, ve kterém je jasně vyjádřena Skrjabinova myšlenka umění, které morálně proměňuje člověka.
Historie vytvoření
Skladatel začal tuto symfonii psát v létě roku 1900, intenzivně na ní pracoval v předměstské oblasti Daryino. V červnu o tom napsal M. P. Beljajevovi , že je „zaneprázdněn jednou velkou prací pro orchestr “ . O tři měsíce později ho informoval: "Přes léto jsem složil symfonii (6 částí) a teď jsem instrumentální . "
Nejprve Skrjabin ukázal symfonii svému učiteli klavíru Safonovovi , poté, když dorazil do Petrohradu, Ljadovovi . Po přezkoumání partitury Rimskij-Korsakov , Glazunov a Lyadov dospěli k závěru, že by mohla být vydána před provedením, ale kategoricky trvali na přepracování extrémně obtížných a někdy nemožných pasáží, jak napsal Beljajev skladateli. Skrjabin konzultoval tuto záležitost s profesorem Umbertem Mazettim . Shledal je docela zvládnutelnými, ale přesto souhlasil s tím, že je třeba je předělat, protože jeho hlasová technika byla nesrovnatelná se schopnostmi sboristů.
Symfonie byla poprvé provedena 11. (24.) listopadu 1900 pod vedením Anatolije Konstantinoviče Ljadova . Bylo odehráno pouze pět částí, neboť sbor se tohoto představení pro náročnost provedení poslední části nezúčastnil. Celá symfonie se sborem a sólisty zazněla 16. března 1901 na koncertě věnovaném památce N. G. Rubinsteina .
V listopadu 1900 byl skladatel za tuto symfonii oceněn Glinkinovou cenou .
Budova
Symfonie se skládá ze šesti částí o celkové délce asi 45 minut:
- Lento
- Allegro dramatico
- Lento
- Vivace
- Allegro
- Andante
Sestava orchestru
Dřevěné dechové nástroje 2 pikolové flétny Flétna 2 hoboje 3 klarinety (A) 2 fagoty Mosaz 4 rohy (F) 3 trubky (B) 3 trombony tuba Bicí tympány zvony Struny Harfa I a II housle violy Violoncella KontrabasyStručný rozbor dílů
Jednoty v této šestidílné symfonii je dosaženo díky jednotě ideové a tematické.
První část je úvodem do celého cyklu. Ihned je zde patrné, že se skladatel snažil využít koloristických efektů orchestru. Hned na začátku je smyčcová skupina rozdělena nikoli na pět, ale na jedenáct částí. Harmonie se postupně stává složitější, ke dvěma lesním rohům se připojují další nástroje, kterým jsou svěřeny trvalé zvuky. Pak se pozadí smyčců rozzáří díky zvláštním vzorům partů houslí, viol a violoncell. Na tomto pozadí se objevuje lyrická kantiléna, svěřená klarinetu a následně podpořená flétnou. Tato kantiléna zní i tehdy, když celá skupina houslí začíná téma rozvíjet. Vývoj je pak poznamenán přechodem do horního registru. Po návratu počáteční kantilény začíná její vývoj prostřednictvím pestrého srovnávání témbrů a rolování různých nástrojů. Poté toto téma, znělé houslemi na pozadí figurací viol, stoupá do horního rejstříku. V posledních taktech se již smyčcové nástroje nedělí na jedenáct, ale na osmnáct částí. To umožnilo skladateli vytvořit nebývalou zvučnost.
Je-li v první části síla zvuku orchestru malá (podle plánu se zde nezúčastní ani trubky, ani trombony, ani tympány), pak se ve druhé části rozvinou obrazy zápasu, zvučnost orchestru dosahuje velké síly. Nárůsty předcházející kulminacím umožňují posoudit autorovu úvahu o schopnostech každého nástroje za účelem nejen dynamických, ale i koloristických efektů.
Třetí větě dominují lyrické nálady. Zde je mistrovsky využit „dýmkový“ témbr klarinetu.
Čtvrtá věta má scherzový charakter s prvky rychlého tanečního letu.
V pátém díle se i přes pokračující ozvěnu s kantilénami, které drží předchozí díly pohromadě, opět nasazují obrazy boje člověka s překážkami, které mu stojí v cestě za štěstím a dosahují zuřivé síly. Intenzitu tohoto boje zdůrazňuje tematický materiál, který se od počátku vyznačuje ostrými intonacemi.
Ale konec naznačuje blízkost vítězství. Slavnostní charakter vokálních a instrumentálních partů je zdůrazněn zvonivými akordy harfy a fanfárami trubky na pozadí chvějících se smyčců. Sólový mezzosoprán a tenor a poté smíšený sbor oslavují umění, které proměňuje člověka. Konečný text napsal autor:
Ó úžasný obraz božství, Harmonie je čisté umění! Dáváme vás dohromady Chválit nadšený pocit. Jsi světlý sen života Jste dovolená, jste odpočinek, Jak přinášíte lidem dárek? Vaše magické vize V té temné a chladné hodině Když je duše plná zmatku Člověk ve vás najde Žijící radost z útěchy. Vy jste síly, které padly v boji, Úžasně volající do života V unavené a nemocné mysli Rodíte nový systém myšlenek. Jste nekonečný oceán pocitů Narodil ses v obdivujícím srdci, A píseň zpívá ty nejlepší písně, Váš kněz, vámi inspirovaný. vládnout na zemi Tvůj duch, svobodný a mocný, Osoba, kterou jste vychovali Předvádí úžasně nejlepší výkon. Pojďte, všechny národy světa, Zpívejme slávu umění! Sláva umění Sláva navždy!Bibliografie
- Belza I. F. Alexandr Nikolajevič Skrjabin. - Moskva: Hudba, 1982. - S. 75-78. — 176 str. — (Ruští a sovětští skladatelé).
Odkazy
 Tematické stránky | |
|---|---|
| Slovníky a encyklopedie |
| Díla Alexandra Skrjabina | ||
|---|---|---|
| Symfonická díla | ||
| pro klavír |
| |