| Slova o dobrých a zlých manželkách | |
|---|---|
| Slova o zlých manželkách | |
| Ephraim Sirin , údajný autor původní eseje o dobrých a zlých manželkách | |
| Autoři | Ephraim Syrský , Anastasius Sinajský (byzantský originál), ruští písaři, včetně Daniila Zatočnika , Euphrosyn Belozersky |
| datum psaní | ze 4. století (byzantská tradice); XI-XVIII století (ruská tradice) |
| Země | |
Slova o dobrých a zlých manželkách (nebo slova o zlých manželkách ) - série vzájemně souvisejících děl na stejné téma, běžné ve starověkých ruských sbírkách od 11. století. Obsahuje biblické příklady „pozitivního“ a „negativního“ chování a jednání manželek . Část „ slov “ je doplněna dalšími materiály na stejné téma. Významná část těchto prací je připisována Janu Zlatoústému [1] .
Jedním z hlavních zdrojů starověkých ruských „slov“ o dobrých a zlých manželkách je esej o manželkách, umístěný v byzantských „Otázkach a odpovědích“ od Anastasia Sinaity . Již ve staroruském období byla „slova“ obsažena ve sbírkách Izborniků Svjatoslava ( 1073 a 1076 ), Zlatostruje , Prologu , Izmaragdu a mnoha dalších [2] .
Ruští písaři, opírající se o překladovou literaturu, vytvářeli originální verze „slov“, zejména počínaje 15. stoletím. Texty „slov“ jsou pohyblivé, takže je mohli písaři oddělovat, kombinovat, doplňovat úryvky výroků z Šalomounových podobenství , úryvky z Včely , „Slova“ od Daniela Ostřice . Některá „slova“ obsahují další texty, které nemají ve staré ruské literatuře obdoby. Největší počet „slov“ o dobrých a zlých manželkách byl napsán v 17. a 18. století. V tomto období k nim přibyly příběhy z „ římských zákonů “, „ Velké zrcadlo “, přeložené polské facie a zharty [ 1] [2] .
Psaní o dobrých a zlých manželkách bylo přítomno v byzantské písemné tradici. Obsahoval biblické příklady a byl již připisován Janu Zlatoústému. Ve skutečnosti jej pravděpodobně sestavil Ephraim Sirin [3] . Část tohoto díla, doplněná o další pasáže, je přečtena v "Otázky a odpovědi" od Anastasia Sinaity [1] . „Otázky a odpovědi“ byly v Rusku známy již podle Izborniku z roku 1073 [2] . Hlavním zdrojem mnoha „slov“ o dobru a zlu se staly texty Efraima Syrského a Anastasia Sinajského, úryvky z podobenství Šalomouna, z Knihy moudrosti Ježíše, syna Sirachova a z dalších knih Písma svatého . manželky ve starověkých ruských sbírkách, z nichž některé jsou ruské spisy [1 ] .
Ve starověké ruské psané tradici byla „slova“ o dobrých a zlých manželkách nejčastěji zahrnuta do sbírek učení. Nejstaršími takovými sbírkami jsou Svyatoslavovy Izborniky: Izbornik z roku 1073, který zahrnuje 84. kapitolu „Otázky a odpovědi“ od Anastasie Sinaity, a Izbornik z roku 1076 . V posledně jmenovaném se text „slova“ nedochoval kvůli ztrátě celého sešitu . Důležitou roli při seznamování ruského čtenáře s tímto tématem sehrály výběry v přeložených Včelách, včetně výroků antických a křesťanských spisovatelů o ženském charakteru [1] . Možná, že ze sbírek Včely byly výroky o manželkách zahrnuty do "Slova" Daniila Zatochnika. Protože „slova“ o dobrých a zlých manželkách byla připisována Janu Zlatoústému, byla zahrnuta do Zlatostruy a Izmaragda. Do 15. století, do doby počátku aktivní tvorby původních verzí „slov“, existují soupisy díla Daniila Zatochnika a soupisy druhého vydání Včely (tzv. 68hlavé ), kde je „Slovo o manželkách“ zařazeno jako 27. kapitola „Slova o manželkách“ v jedné ze sbírek Euphrosyna Belozerského [2] . Je k dispozici i v jeho dalších sbírkách [4] . K jmenovaným památkám se váže i skladba umístěná do sbírky z 15. století „Zlatá Matice“, nazvaná „A s ο zlé manželky“ [2] [5] . "Slovo" jako součást Izmaragd by mohlo být zdrojem pro "Slovo" jako součást Domostroy . V tištěném Prologu jsou zkrácené verze „Slova“: pod 3. června – „Pokyn manželkám, ať mlčí“, pod 20. červencem – „Slovo Jana Zlatoústého o zlých manželkách“, pod 23. červencem – „A slovo o dobrých manželkách, o tichých a mírných“ [1] .
V rukopisech 15. a 16. století existuje řada ustálených „slov“ o dobrých a zlých manželkách, z nichž většina je připisována Janu Zlatoústému:
Variace stejných textů:
Příklady jiného typu „slova“ o dobrých a špatných manželkách jsou:
Podle obsahu jsou „slova“ o dobrých a zlých manželkách rozdělena do dvou částí:
„Slova“ o dobrých a zlých manželkách zahrnovala různá světská podobenství – krátká dějová vyprávění: o manželovi, který pláče nad mrtvou zlou manželkou ve strachu, jako by ta nová nedopadla ještě hůř; o manželovi, který prodává děti zlé manželce; ο stará žena při pohledu do zrcadla; ο ženatý s bohatou vdovou; ο manžel předstírá, že je nemocný; ο zbičoval první manželku a žádá o další; ο manžel, který byl povolán k podívané na opičí hry atd. Objevila se i zdlouhavější podobenství - ze Dvorů krále Šalamouna o šlechtici Dekirovi a zkoušce ženské mysli (čteno v Palea ) [1] [2 ] .
Ve třech sbírkách Euphrosyna jsou „slova“ o dobrých a zlých manželkách tradiční a nepřekračují jejich knižní zdroje. V „Příběhu dobrých a zlých manželek“ jako součásti jedné ze sbírek Kirillo-Belozerského kláštera [8] však střední část nekoreluje s žádnými jinými známými texty. Tato nejoriginálnější část „Slova“ je dialog, který staví do kontrastu chování dobré a zlé manželky. Láskyplné, starostlivé a milující manželce je v každém příkladu uveden antipod – manželka, která nenávidí svého manžela, která se mu snaží nejen ublížit, ale také ho zabít. Zdrojem těchto dialogů je podle M. D. Kagana-Tarkovského folklór . Dialogy připomínají scénu hranou bubáky , ve kterých byla každá situace prezentována ve tvářích. Slovní zásoba a hovorový tón střídajících se frází dialogu potvrzují lidový charakter těchto scén. Závěrečná část tohoto „Slova“ Euphrosyna je kompozičně přizpůsobena prostřední části a sestává také z rozhovorů, jejichž hrdinou je jakoby sám autor, který svou účast v nich několikrát zmínil („vidh“, „az rekoh“). Ve „Slovu o manželkách o dobru a zlu“ se jasně projevila Euphrosynova přitažlivost k sekulárním tématům. Ve všech úslovích, podobenstvích a scénách se předpokládají světské, každodenní, rodinné situace. Spisy Euphrosyna byly nepřímo spojeny se Slovem Daniela Ostřice. Mnich navázal na tradici neznámého autora z 12. století, kdy do „Slova o manželkách o dobru a zlu“ spojil knižní a folklórní obrazy, odkazoval na styl buvolských scén a vytvořil dílo moralizující i zábavné [4] .
Velké množství unikátních textů obsahuje „Slova o zlých manželkách“ ve sbírce „Zlatá Matice“. Z podobenství prezentovaných v tomto „slovu“ se pouze jedno, ο stará žena hledící do zrcadla , vrací k byzantskému zdroji. Zbytek, také nalezený v 68hlavé včele, díle Daniila Zatochnika a sbírce Euphrosynus, stejně jako ve velkém množství seznamů "slov" o dobrých a zlých manželkách 16.-20. pouze ve staré ruské písemné tradici. Kompozice „Slova“ ve „Zlaté Matice“ zahrnuje i řadu světských podobenství, tematicky přesahujících rámec vymezený názvem. Většina těchto dodatečných textů nemá ve staré ruské literatuře obdoby [2] .
„Slova“ o dobrých a zlých manželkách patří mezi didaktická poučná díla určená pro domácí poučnou četbu, která jednoznačně inspirovala pravidla rodinných vztahů. Ruský písař při výběru ilustrací k těmto pravidlům zobrazil ženu přehnaně: dobrá manželka je zobrazována jako ohnisko všech křesťanských ctností, zlá žena je údajně strašlivější než všechna zla, manžela připravuje o štěstí na zemi a po smrti ho uvrhne do věčné smrti [1] .