Dmitrij Fjodorovič Ustinov | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Člen politbyra ÚV KSSS | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
5. března 1976 – 20. prosince 1984 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kandidát na člena politbyra Ústředního výboru KSSS | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
26. března 1965 – 5. března 1976 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ministr obrany SSSR | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
29. dubna 1976 – 20. prosince 1984 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předseda vlády |
Alexej Kosygin Nikolaj Tichonov |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Andrej Grečko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Sergej Sokolov | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
První místopředseda Rady ministrů SSSR | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
13. března 1963 – 26. března 1965 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předseda vlády |
Nikita Chruščov Alexej Kosygin |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předseda Nejvyšší ekonomické rady Rady ministrů SSSR | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
13. března 1963 – 26. března 1965 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Stanovena pozice | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Vladimír Novikov | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ministr obranného průmyslu SSSR | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
15. března 1953 – 14. prosince 1957 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Stanovena pozice | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Pozice zrušena; Alexander Domračev jako předseda Státního výboru Rady ministrů SSSR pro obrannou techniku | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ministr vyzbrojování SSSR | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
19. března 1946 - 15. března 1953 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předseda vlády |
Josif Stalin Georgij Malenkov |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Stanovena pozice; sám jako lidový komisař vyzbrojování SSSR | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Pozice zrušena; sám jako ministr obranného průmyslu SSSR | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Lidový komisař vyzbrojování SSSR | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
9. června 1941 - 19. března 1946 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předseda vlády | Josif Vissarionovič Stalin | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Boris Vannikov | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Pozice zrušena; sám jako ministr vyzbrojování SSSR | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Narození |
17. října ( 30. října ) 1908 Samara , Ruská říše |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Smrt |
20. prosince 1984 (76 let) Moskva , RSFSR , SSSR |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pohřební místo | Nekropole u kremelské zdi | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Děti | Nikolaj Dmitrijevič Ustinov | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zásilka | KSSS od roku 1927 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vzdělání | Vojenský strojní ústav lidového komisariátu pro těžký průmysl | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Autogram | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ocenění |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vojenská služba | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Roky služby |
1922-1923, 1944-1984 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Afiliace | SSSR | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Druh armády | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hodnost |
Maršál Sovětského svazu |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
přikázal | Ministerstvo obrany SSSR | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
bitvy | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Dmitrij Fedorovič Ustinov (17. října (30. října ) , 1908 , Samara - 20. prosince 1984 , Moskva ) - sovětský vojevůdce a státník. Maršál Sovětského svazu (1976). Dvakrát hrdina socialistické práce (1942, 1961), Hrdina Sovětského svazu (1978) [1] . Jeden ze dvou nositelů (spolu s N. S. Patolichevem ) jedenácti Leninových řádů - nejvyššího řádu SSSR .
Lidový komisař a ministr vyzbrojování SSSR (1941-1953), ministr obranného průmyslu SSSR (1953-1957). Ministr obrany SSSR (1976-1984). Člen (1952-1984) a tajemník (1965-1976) ÚV KSSS , člen politbyra ÚV KSSS (1976-1984).
Často je Dmitrij Ustinov považován za nejlepšího ministra obrany SSSR [2] .
Dmitrij Fedorovič Ustinov se narodil 17. (30. října) 1908 v Samaře v dělnické rodině. Otec - Fedor Sysoevich, matka - Efrosinya Martynovna. ruština [3] . Starší bratr - Petr (21.12.1890 - 4.2.1938), člen eserské strany, účastník občanské války, v roce 1918 byl zástupcem velitele 1. Simbirského pluku 24. železné divize G. D. Guy . Později žil v Leningradu , byl utlačován [4] . Bratr - Ivan, účastník občanské války, zemřel na jaře 1918. Bratr - Nikolaj, účastník občanské války.
Dmitrij Fedorovič začal svou kariéru ve věku 10 let.
V roce 1922 se dobrovolně přihlásil do Rudé armády ( oddíly ChON ) v Samarkandu . V roce 1923 vstoupil do 12. turkestanského pluku. Účastnil se bojů proti Basmachi .
Po demobilizaci v roce 1923 studoval na odborné škole ve městě Makaryev , Kostroma Governorate .
V listopadu 1927 vstoupil do KSSS (b) , absolvoval odbornou školu v Makarievě.
1927-1929 - mechanik v papírně Balakhna , poté v továrně. Fjodor Zinověv v Ivanovo-Vozněsensku .
Na podzim 1929 se stal studentem strojní fakulty Ivanovo-Voznesenského polytechnického institutu . Byl zvolen tajemníkem organizace Komsomol, členem stranického byra ústavu. Poté je D. F. Ustinov přeložen na Bauman Moskevskou státní technickou univerzitu . V roce 1932 byla skupina, ve které D. Ustinov studoval, vyslána v plné síle do nově vytvořeného Vojenského mechanického ústavu (nyní - BSTU "Voenmekh" pojmenovaného po D. F. Ustinovovi) . V roce 1934 ji Ustinov úspěšně absolvoval.
Od roku 1934 - inženýr , vedoucí úřadu provozu a experimentálních prací v Leningradském dělostřeleckém výzkumném námořním institutu .
Od roku 1937 - konstruktér, zástupce hlavního konstruktéra, ředitel leningradského závodu " Bolševik ".
Je známá historka, že když v předválečném období řada podniků v Leningradu obdržela nejnovější dovezené zařízení, protože jeho instalace byla zpožděna, komise Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany do těchto podniků dorazili bolševici. Ředitelé, včetně Ustinova, byli předvoláni do politbyra. Komise ukázala fotografie prázdných dílen a neinstalovaného zařízení, na které I.V.Stalin požadoval odpověď. Ustinov představil své fotografie, pořízené den po odchodu komise - zařízení již bylo instalováno a vyrobeno [5] .
9. června 1941 - 15. března 1946 - lidový komisař pro vyzbrojování SSSR. Do funkce jmenován místo zatčeného B. L. Vannikova . Podle Berijova syna Serga se Ustinovovo jmenování do funkce lidového komisaře zbraní uskutečnilo na doporučení Lavrentyho Beriji [6] . Byl jedním z organizátorů evakuace do SSSR během Velké vlastenecké války průmyslu na východ. Boris Vannikov byl náhle propuštěn 20. července 1941 a jmenován zástupcem lidového komisaře pro vyzbrojování Ustinova. B. E. Chertok ve svých pamětech vyprávěl příběh o osvobození B. L. Vannikova jako mimořádně neobvyklý a velmi podobný legendě. Podle něj to bylo způsobeno tím, že po měsíci války začaly vážné přerušení dodávek munice a Stalin musel Vannikova propustit, v důsledku toho Vannikov spolupracoval s Ustinovem po celou válku [7] .
Obrovskou roli hrála během války zbrojní výroba. D. F. Ustinov vedl galaxii talentovaných inženýrů, designérů a výrobních manažerů. Ukázal se jako dobře informovaný vůdce. Díky jeho úsilí byla skvěle organizována práce celého vojensko -průmyslového komplexu SSSR .
Dekret prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O udělení titulu Hrdina socialistické práce soudruhům Bykhovskij A. I., Vannikov B. L., Gonor L. R., Elyan A. S., Novikov a Ustinov D. F. ze dne 3. června 1942 „za vynikající služby při organizaci výroby, vývoji nových typů dělostřelectva a ručních palných zbraní a obratné řízení továren“ byl vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce s udělením Leninova řádu a medaile Srp a Kladivo [8] .
V roce 1945 D. F. Ustinov a jeho první zástupce V. M. Ryabikov navštívili Rabeův institut , v důsledku této cesty v roce 1946 se zrodila myšlenka na vytvoření raketového průmyslu.
15. března 1946 - 15. března 1953 - ministr vyzbrojování SSSR . Již jako ministr proměnil myšlenku sovětské raketové vědy ve skutečnost a stal se místopředsedou výboru č. 2 , který byl organizován zvláštním usnesením Ústředního výboru a Rady ministrů SSSR z května 13, 1946 č. 1017-419 [9] .
Jako ministr D. F. Ustinov se aktivně podílel na projektu rakety. Bylo vytvořeno sedmé hlavní ředitelství ministerstva obrany SSSR , které bylo zcela zapojeno do projektu rakety. Jejím šéfem byl jmenován S. I. Vetoshkin , se kterým D. F. Ustinov našel vzájemné porozumění při posuzování důležitosti raketové techniky [7] .
Od 19. března 1953 do 14. prosince 1957 - ministr obranného průmyslu SSSR.
V roce 1955 byl rozkazem ministra obrany SSSR uznán za aktivní vojenské služby od chvíle, kdy mu byla udělena vojenská hodnost.
Během projevu tzv. Protistranické skupiny Molotova, Malenkova, Kaganoviče a Šepilova, kteří se k nim připojili a kteří se pokusili odstranit Chruščova, byl Ustinov mezi těmi, kdo mluvili na jeho obranu [5] .
Dne 21. června 1957 podepsal mezi „moskevskou“ skupinou členů ÚV KSSS prohlášení Předsednictvu ÚV KSSS s žádostí o svolání Pléna ÚV KSSS. , na které se vztahuje otázka odvolání N. S. Chruščova z funkce prvního tajemníka ÚV KSSS [10] .
14. prosince 1957 - 13. března 1963 - místopředseda Rady ministrů SSSR, předseda komise prezidia Rady ministrů SSSR pro vojensko-průmyslové otázky . Podepsal nařízení o organizaci fyzikálních a matematických škol na předních univerzitách SSSR. Za přípravu prvního pilotovaného letu do vesmíru ( Yu. A. Gagarin , 12. dubna 1961) mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce (dekret nebyl zveřejněn) [11] .
13. března 1963 - 26. března 1965 - První místopředseda Rady ministrů SSSR, předseda Nejvyšší rady národního hospodářství SSSR Rada ministrů SSSR .
26. března 1965 - 26. října 1976 - tajemník ÚV KSSS .
29. dubna 1976 - 20. prosince 1984 - ministr obrany SSSR.
Maršál Sovětského svazu Dmitrij Ustinov byl členem neoficiálního, „malého“ politbyra ÚV KSSS , kterého se zúčastnili nejstarší a nejvlivnější členové vedení SSSR: generální tajemník ÚV KSSS. KSSS Brežněv , předseda Rady ministrů SSSR Kosygin (tehdy Nikolaj Tichonov ), tajemník ÚV KSSS a hlavní ideolog KSSS Suslov , předseda KGB a později tajemník ÚV KSSS KSSS Andropov , ministr zahraničních věcí Gromyko , tajemník ÚV KSSS Černěnko . V „malém“ politbyru se dělala ta nejdůležitější rozhodnutí, která pak byla formálně schválena hlasováním hlavního složení politbyra, kde se někdy hlasovalo v nepřítomnosti. Při rozhodování o vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu Ustinov podpořil Andropova a Gromyka a o vstupu vojsk do Afghánistánu bylo rozhodnuto. Podle jiných zdrojů byl spolu s Brežněvem proti vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu [12] , což je nepravděpodobné, protože později Brežněv vznesl Ustinovovi nároky na nekončící válku, kterou Ustinov slíbil ukončit za pár měsíců.
Podpořil volbu Andropova a poté Černěnka do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS v roce 1982 a 1984.
Podle Leonida Mlechina , který uvádí Ustinova jako nejvlivnějšího člena politbyra po Andropovově smrti, Gorbačov vyjádřil svou připravenost podpořit ho jako generálního tajemníka ÚV KSSS [13] .
Na cvičení " Shield-84 " , které se konalo v září 1984 za účasti ministrů obrany zemí Varšavské smlouvy, chytil nemoc, která se mu stala osudnou. Také krátce po cvičení, 15. ledna 1985, necelý měsíc po smrti Ustinova, zemřel ministr obrany Československa M. Dzur , který se cvičení rovněž účastnil .
Generálporučík Ivan Ustinov vzpomínal: „Na posledním cvičení, po kterém byl poslán nemocný letadlem, jsme seděli v jeho rezidenci od 9 do 3 ráno. Zajímalo ho všechno - jak v obchodní, tak v osobní rovině... Nakonec jsem mu připomněl: "Dmitriji Fedoroviči, je čas dát si pauzu, protože podle plánu v 9 hodin ráno, cvičení začalo." - "Ivan Lavrentieviči, nebojte se, jsem stalinista." Ano, vidíte…“ [14]
V souvislosti s vážnou nemocí Ustinova uspořádal přehlídku 7. listopadu 1984 jeho zástupce S. L. Sokolov , který se stal jeho nástupcem ve funkci ministra obrany SSSR.
Člen KSSS (b) - KSSS od roku 1927. Člen ÚV KSSS v letech 1952-1984, člen politbyra ÚV KSSS v letech 1976-1984 (kandidát na člena předsednictva - politbyra ÚV KSSS v letech 1965-1976). Delegát XVIII., XIX., XX., XXI., XXII., XXIII., XXIV., XXV. a XXVI. sjezdu KSSS (b) - KSSS.
Člen Nejvyššího sovětu SSSR v letech 1946-1950 a 1954-1984. Člen Nejvyššího sovětu RSFSR v letech 1967-1984. Mezi členy politbyra v letech 1970-1980 se vyznačoval tím, že spal 4-4,5 hodiny. Byl nesmírně energický, podnikavý, velmi rychle řešil problémy řízení a řízení podniků.
Zemřel 20. prosince 1984 na přechodný těžký zápal plic . Byl pohřben na Rudém náměstí (tělo bylo zpopelněno , urna s popelem byla zazděna do kremelské zdi ). Jeho pohřeb byl posledním, který byl takto proveden.
Manželka Taisiya Alekseevna Brykalova-Ustinova (12. dubna 1908 - 30. listopadu 1975) - rodačka z Shuya , z rodiny tkadleny a dělníka, vystudovala pracovní fakultu Ivanovo-Voznesensky polytechnického institutu v oboru chemie technolog, působil jako učitel na Moskevské státní technické univerzitě N. E. Baumana .
Syn Nikolai (dětským jménem Rem) (1931-1992) - hlavní konstruktér, specialista na vojenské použití laseru , člen korespondent Akademie věd SSSR [15] [16] .
Dcera Vera (1940-1989), ctěná umělkyně RSFSR (1977), sboristka Státního akademického ruského sboru pojmenovaného po A. V. Sveshnikov , vyučovala zpěv na Moskevské konzervatoři .
Jmenování Ustinova ministrem obrany SSSR v roce 1976 vedlo k významným změnám v sovětské armádě a v sovětské vojenské doktríně. Dříve byl hlavní důraz kladen na vytvoření silných obrněných sil v souladu se scénáři „nejaderného konfliktu vysoké intenzity“ ve střední Evropě a na Dálném východě.
Za Ustinova je kladen větší důraz na taktické a operačně-taktické jaderné zbraně (teorie „posílení eurostrategického směru“). V souladu s ní byla v roce 1976 zahájena plánovaná výměna jednoblokových střel středního doletu R-12 (SS-4) a R-14 (SS-5) za nejnovější Pioneer RSD-10 (SS-20) . V letech 1983-1984 kromě nich SSSR nasadil na území Československa a NDR operačně-taktické systémy OTR-22 a OTR-23 "Oka" , které umožňovaly zasahovat cíle na celém území Spolkové republiky. Německa. Na tomto základě analytici USA a NATO dospěli k závěru, že SSSR se připravuje na omezený jaderný konflikt v Evropě.
Podle Ustinovovy doktríny bylo plánováno nasazení RS-20 na Čukotce , odkud bylo území Aljašky a severozápadní části Kanady v jejich postižené oblasti . Když byly zjištěny první známky zahájení jaderného útoku NATO , počítalo se s preventivním úderem jaderné střely , pro který byly nacvičovány útočné operace na evropském dějišti operací. Cílem bylo prolomit hloubkovou obranu severoatlantického bloku do hloubky 50-100 km podél frontové linie. Bylo plánováno poslat šokové armádní skupiny pěti front k útoku na západní Německo . Během první fáze - rychlé ofenzívy , měla 14. armáda se sídlem v Moldavské SSR (Podněstří) provést hod do Turecka , ovládnout Černomořské úžiny , a zajistit tak proplutí lodí Černého moře . Loďstvo ve Středomoří , bylo plánováno dobytí Itálie silami námořních námořníků . Na 13-15 dní se sovětská vojska měla zmocnit území Spolkové republiky Německo , Dánska , Holandska , Belgie a postupovat k hranicím s Francií . Druhá etapa operace v západní Evropě měla být provedena silami dvou nových front. První fronta měla udeřit ve směru na Normandii (Francie), druhá fronta v té době směřuje k hranicím Španělska . Celá operace s cílem porazit jednotky NATO v Evropě, nastolit sovětskou kontrolu nad pevninskou Evropou a stáhnout Francii z války podle Ustinova plánu měla trvat 30-35 dní. Navzdory důvěře Generálního štábu OS SSSR v proveditelnost záměru bylo nejasné, jak následně naložit s plody vojenských úspěchů, řídit a udržovat pořádek v rámci dobytých území s mnoha miliony neloajální populace [17] [18] .
Dmitrij Fedorovič i na nejvyšším postu neváhal studovat a vytrvale nutil své podřízené ke studiu. Již jako ministr obrany mě pověřil, abych jemu a kolegiu ministerstva přečetl sérii přednášek o principech budování komplexních informačních systémů pro strategické účely, metodách pro zajištění nejvyšší spolehlivosti strategických informací, moderní a perspektivní technické prostředky těchto systémů, jejich algoritmický a programový obsah. Byl nejaktivnějším posluchačem těchto přednášek a podle mého názoru již v mé nepřítomnosti dával svým nejbližším podřízeným něco jako zkoušku.
- Z memoárů V. G. Repina , hlavního konstruktéra systému včasné výstrahy a SKKP v letech 1970-1987. [19] .
... Ustinov byl posedlý obranným průmyslem a nechtěl nijak pomoci ekonomice země. Velkou měrou přispěl k vítězství nad fašismem, ale zároveň, myslím, způsobil škody našemu hospodářství, když na jeho návrh Brežněvovo vedení nešetřilo na obraně, ani na blahobytu. pracovníků.
— N. G. Egorychev [20]
... zvláště mně <...> Vzpomínám na mladého (v roce 1941 mu bylo pouhých 33 let) lidového komisaře pro vyzbrojování Dmitrije Fedoroviče Ustinova .... Nevím, kdy spal, ale dojem byl, že Dmitrij Fedorovič byl vždy na nohou. Vyznačoval se neutuchající veselostí, největší shovívavostí k lidem.
Jako lidový komisař pro zbrojení se D. F. Ustinov projevil jako vynikající inženýr, hluboký znalec a zručný organizátor výroby. Byl zastáncem rychlých a odvážných rozhodnutí, důkladně rozuměl nejsložitějším technickým problémům. A kromě toho ani na minutu neztratil své lidské vlastnosti.
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
Genealogie a nekropole | ||||
|
Maršálové Sovětského svazu | |||
---|---|---|---|
1 zbaven hodnosti 2 Obnoven v hodnosti 3 Následně obdržel titul generalissima Sovětského svazu |