Finanční konglomerát je účastník finančního trhu , jehož podnikání pokrývá alespoň dvě z pěti hlavních oblastí finančních služeb:
Při klasifikaci finanční instituce jako finančního konglomerátu bychom se neměli řídit velikostí jejích aktiv, ale její přítomností v různých oblastech finančního trhu. Bank of England používá ve vztahu k finančním konglomerátům koncept „velkých komplexních finančních institucí“ a pro zařazení společnosti do této kategorie používá metodiku pro stanovení velikosti podílu této společnosti v následujících finančních sektorech:
Finanční konglomeráty se aktivně formují ve všech klíčových oblastech finančního trhu po celém světě. Důvodem růstu počtu finančních konglomerátů od konce 20. století do současnosti byly finanční reformy, které odstranily segmentaci finančního sektoru a podnítily konsolidaci finančních společností do konglomerátů. Pozoruhodným příkladem takových reforem je přijetí zákona o finanční modernizaci (Gramm-Leach-Bliley Act) Kongresem USA na konci roku 1999 . Na makroekonomické úrovni finanční konglomeráty krátkodobě zvyšují efektivitu finančního systému, na druhé straně s sebou nesou negativní efekt monopolizace trhu. Vznik finančních konglomerátů je doprovázen úbytkem účastníků celého finančního trhu nebo několika jeho sektorů, což vede ke zvýšení úrokových sazeb pro konečného spotřebitele finančních služeb. V důsledku toho všeho omezení konkurence v dlouhodobém horizontu odrazuje od účinnosti finančního systému.
Pronikání finančních konglomerátů na finanční trhy rozvojových zemí na jedné straně přispívá k jejich brzkému založení, zavádění nových technologií a řízení a rozvoji vazeb s mezinárodním trhem. Na druhou stranu konglomeráty vstupem na místní trh z něj vytlačují místní finanční instituce, což vede ke ztrátě ekonomické suverenity (mnoho z těchto zemí je již nuceno využívat finanční služby výhradně od finančních konglomerátů). Zapojením ekonomik jednotlivých zemí do globálního trhu dochází k synchronizaci národních ekonomických cyklů s tím globálním. To má stabilizační účinek na národní hospodářství a minimalizuje negativní dopady lokálních šoků. Na druhé straně globální finanční konglomeráty přispívají k mezinárodnímu šíření krizí, protože kolaps jednoho takového konglomerátu přináší krizi do všech zemí a trhů, kde se vyskytuje. Finanční konglomeráty zkrátka snižují národní rizika a zvyšují ta globální.