Forma (lingvistika)

Gramatický tvar  je jazykový znak , ve kterém je gramatický význam vyjádřen tak či onak [1] (jinými slovy pravidelně, standardně) [2] . V různých jazycích mohou být prostředky k vyjádření gramatických významů nulové a nenulové afixy , nepoziční střídání fonémů ( vnitřní skloňování ), povaha přízvuku , reduplikace , funkční slova , slovosled , intonace . V izolacia jazyků jim blízkých je hlavním způsobem vyjádření gramatických významů slov jejich syntaktická kompatibilita [2] .

V dílech F. F. Fortunatova lze nalézt dělení gramatických tvarů na tvary skloňování a slovotvorbu . Někdy se také rozlišuje sféra „ tvarování “, ale její hranice jsou nejasné a jsou chápány různými způsoby. Nejčastěji se tvarové tvoření vykládá jako tvoření všech tvarů, které vyjadřují flektivní i neflexibilní morfologické významy [2] . Někdy tvarování zahrnuje tvoření tvarů, které se neliší v nominativu (přímo odrážejícím mimojazykovou realitu ), ale pouze v syntaktických gramatických významech [3] .

A. I. Smirnitsky a po něm A. A. Zaliznyak dávají pojmu „gramatický tvar“ jiný význam, rozumí pod ním flektivní gramatický význam slovního tvaru [4] .

Asymetrie v gramatických tvarech

V gramatických formách se často vyskytuje asymetrie struktury (porušení vzájemné korespondence mezi označovaným a označujícím ) [5] . Jeho projevy mohou být jak synkretický způsob vyjadřování morfologických významů, který je rozšířený ve flektivních jazycích (například v přídavných jménech ruského jazyka jsou významy rodu , čísla a pádu vyjádřeny jedním skloňováním ), tak i „nadbytečnost“ vyjadřování významu osoby slovesa (skloňování a osobní zájmeno: Rus. Jdu ), čísla a pádu podstatného jména (tvary samotného podstatného jména a smluveného či souřadného slova), tázací význam ( zvláštní intonace věty, slovosled a částice  - kategorie služebních slov) [2] .

Kromě toho je možné, aby v rámci jednoho jazyka existovalo několik gramatických tvarů se stejným významem, srov. ruština roztomilý-roztomilý s reduplikací a roztomilý s předponou pre- [1] .

Morfologická forma

V morfologii jazyků, ve kterých je přítomno skloňování (včetně ruštiny ), jsou morfologické formy chápány jako pravidelné modifikace slov určitých částí řeči , nesoucí komplex morfologických významů (nebo jeden takový význam) [2] , např. příklad nominativní tvar množného čísla podstatného jména, tvar 1. osoby jednotného čísla přítomného času slovesa, tvar srovnávacího stupně příslovce v ruštině . Mezi morfologickými formami vynikají:

Konkrétní slovo v daném morfologickém tvaru se nazývá slovní tvar . Všechny formy modifikovaného slova tvoří jeho paradigma [6] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Gramatická forma // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
  2. ↑ 1 2 3 4 5 6 Lopatin V. V. Gramatická forma // Lingvistický encyklopedický slovník / Šéfredaktor V. N. Yartseva . - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - 685 s. — ISBN 5-85270-031-2 .
  3. ↑ Živov V. M. Formace // Lingvistický encyklopedický slovník / Šéfredaktor V. N. Yartseva . - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - 685 s. — ISBN 5-85270-031-2 .
  4. ↑ Zaliznyak A. A. Skloňovací gramatický význam (gramatický tvar) // Ruské nominální skloňování . - M. , 1967. - S.  32 .
  5. ↑ Gak V. G. Asymmetry // Lingvistický encyklopedický slovník / Hlavní redaktor V. N. Yartseva . - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - 685 s. — ISBN 5-85270-031-2 .
  6. ↑ Lopatin V.V. Gramatická forma // ruský jazyk. Encyklopedie / Yu. N. Karaulov (šéfredaktor). - 2. vyd., přepracováno. a další .. - M . : Velká ruská encyklopedie , Drop obecný , 1997. - S. 97-98. - 703 s. — 50 000 výtisků.  — ISBN 5-85270-248-X .