Střídání

Alternace , alternace ( lat. alterno  - alternativní [ 1] ) je paradigmatický vztah mezi jednotkami téže úrovně jazyka , spočívající v jejich schopnosti vzájemně se nahrazovat na stejném místě ve struktuře jednotky vyšší úrovně v určitých syntagmatických popř . paradigmatické podmínky .  

Střídavé jednotky se nazývají alternanty [2] .

Střídání zvuků a fonémů

Střídání hlásek ( alofonů ) a fonémů se vyskytuje v rámci stejného morfému , což pro ně představuje jednotku vyšší úrovně jazyka. Alternativy se mohou lišit kvantitativně (délka zvuku) nebo kvalitativně (způsob vzniku, místo vzniku).

Podle povahy alternačních podmínek se rozlišují dva typy: fonetické (také nazývané automatické alternace [3] ) a nefonetické (tradiční, historické) [2] . Fonetické alternace jsou nejpravidelnější (několik výjimek lze pozorovat v cizích slovech ), nicméně pravidelné fonetické podmiňování je historicky základem nefonetických alternací. Obecně platí, že v systému tvoření tvarů je pravidelnost střídání vyšší než u slovotvorby .

Fonetické alternace

S fonetickými alternacemi vstupují do alternačních vztahů alofony jednoho fonému - jednotky, které se vylučují v různých fonetických pozicích (např. ruské [i]//[s] v koncovkách genitivu jednotného čísla podstatných jmen : země a  - voda [1] [ 3] [4] ). Fonetické alternace jsou tedy vždy poziční . Slouží ve fonologii jako materiál pro určení fonematického složení daného jazyka .

Fonetické alternace se dělí na poziční (v užším smyslu) a kombinatorické [5] . Polohové střídání v důsledku místa vzhledem k hranici přízvuku nebo slova . Tento typ fonetického střídání zahrnuje omračování a redukci . Kombinatorické alternace jsou způsobeny přítomností určitých jiných zvuků v prostředí daného zvuku.

Historické alternace

Alternativy historických alternací jsou nezávislé fonémy. Takové alternace mohou být poziční i nepoziční:

• poziční ( morfologické ) - probíhají s pravidelným tvořením tvarů (v určitých gramatických tvarech např. ruský pohon - jezdím , koukám - koukám ) a tvoření slov přes určité morfémy. Oni jsou předmětem studia morfonologie ;
• nepoziční ( gramatické ) - nejsou určeny pozicí vzhledem k určitému morfému, ale obvykle jsou samy o sobě prostředkem ke tvoření slov ( rusky dry-dry , anglicky  tips /s/ 'advice' - radit /z/ 'advise ') [2] nebo vytvoření formuláře. Působí jako vnitřní skloňování a patří do sféry gramatiky .

Střídání nesegmentových jednotek

Alternační vztahy jsou možné i mezi supersegmentálními jednotkami, jako je tón nebo přízvuk [2] ; V jazycích s pohyblivým přízvukem tedy může tvoření slov nebo skloňování posunout přízvuk, což vede ke střídání přízvučných a nepřízvučných slabik v morfému nebo přízvučných a nepřízvučných morfémů.

Poznámky

1. ↑ 1 2 Alternace - článek z Velké sovětské encyklopedie . 
2. ↑ 1 2 3 4 Lingvistický encyklopedický slovník , článek "Alternace"
3. ↑ 1 2 Akhmanova O.S. Slovník lingvistických termínů. M.: KomKniga, 2007
4. ↑ V případě, že [a] a [s] jsou považovány za varianty stejného fonému.
5. ↑ L.A. KAMALOVÁ. Přednáška 5 Polohové změny v oboru souhlásek. Asimilace. Disimilace. Ubytování. . - str. 3. - 10 str. (Ruština)