Transpozice (od středověku. lat. transpositio - permutace) - přechod slova z jednoho slovního druhu do druhého nebo použití jedné jazykové formy ve funkci jiné [1] .
V moderní ruštině existuje 12 typů transpozice:
L. V. Ščerba jako jeden z prvních upozornil na důležitost studia přechodných jevů v ruském jazyce . Napsal [2] :
<...> je třeba mít na paměti, že jasné jsou pouze extrémní případy. Mezilehlé v samotném zdroji – v myslích mluvčích – se ukazují jako kolísavé, neurčité. Právě tato vágní a kolísavá věc by však měla upoutat pozornost lingvistu především, protože právě zde se připravují fakta, která se později objeví v historických gramatikách, jinými slovy, protože zde jsme přítomni během evoluce jazyka.
Problém tranzitivity v oblasti slovních druhů poprvé nastolil A. S. Bednyakov v článku „Fenomény tranzitivity v gramatických kategoriích v moderní ruštině“ (1941) [3] . Velký přínos ke studiu těchto jevů přinesly práce V.V. Vinogradová, V.V. Babaitseva, L.D. Chesnoková, A.Ya. Bauder, V.N. Migirina a další.
V moderní lingvistice se rozlišují dva kvalitativně odlišné typy „přechodných jevů“: transformace (vznik diachronního plánu) a kontaminace/ konverze (vznik synchronního plánu). Při diachronní tranzitivitě často jeden jev zaniká, přechází v jiný (např. jeden , dva , tři , čtyři jsou bývalá adjektiva). Někteří badatelé se však domnívají, že v takových případech není důvod mluvit o tranzitivitě – pravděpodobně proto, že ji moderní rodilí mluvčí nepociťují. Při synchronní tranzitivitě v jazyce koexistuje jak originál, tak odvozenina, stejně jako jevy synkretické povahy [4] .
| tvoření slov ; tvoření slov (sekce lingvistiky) | |
|---|---|
| Základní pojmy | |
| Způsoby | |
| Podle slovních druhů |
|
| Přidružené morfologické jevy | |
| Jiné pojmy |
|
| viz také | tvoření slov v jazycích světa |