Teorie aproximace
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od
verze recenzované 29. září 2020; kontroly vyžadují
2 úpravy .
Teorie aproximace je odvětví matematiky , které studuje otázku možnosti přibližné reprezentace některých matematických objektů jinými, obvykle jednodušší povahy, a také otázky odhadů chyby zavedené v tomto případě. Významná část teorie aproximace se týká aproximace některých funkcí jinými, ale existují i výsledky související s abstraktními vektorovými nebo topologickými prostory.
Teorie aproximace se aktivně používá při konstrukci numerických algoritmů a také při kompresi informací .
Příklady
- Místo výpočtu přesné hodnoty funkce pro small můžete použít sebe , tedy . Čím větší bude , tím větší bude chyba takové aproximace.
- Abyste si zapamatovali určitou funkci, můžete si zapamatovat její hodnoty v některých bodech (říkají: na mřížce) a ve zbývajících bodech ji vypočítat pomocí nějakého interpolačního vzorce. Otázka optimálního výběru (pro konkrétní funkci nebo pro funkce z určité třídy) mřížky a vzorce patří právě do teorie aproximace.
Historie
Přibližné vzorce pro výpočet různých funkcí (např. odmocnina ) nebo konstant (např. ) jsou známy již od starověku.
Za počátek moderní teorie aproximace je považována práce P. L. Čebyševa z roku 1857 , věnovaná polynomům, které se odchylují nejméně od nuly (nyní se jim říká Čebyševovy polynomy prvního druhu ).
Mezi klasické výsledky teorie aproximace patří také Weierstrass-Stoneova věta (nebo Weierstrassova věta o aproximaci).
Časopisy
Hlavní vědecké časopisy věnované teorii aproximace:
- Journal on Approximation Theory (v angličtině, vychází v USA , zkráceně JAT )
- East Journal on Approximation (v angličtině, vydává Rusko a Bulharsko)
- Constructive Approximation (v angličtině, vydané v USA)
Konference
Ocenění
- Vasil A. Popov Cena za teorii aproximace
Ruští a sovětští matematici zapojení do teorie aproximace
- Čebyšev, Pafnuty Lvovič
- Bernstein, Sergej Natanovič
- Dzyadyk, Vladislav Kirillovič
- Geronimus, Jakov Lazarevič
- Kolmogorov, Andrej Nikolajevič
- Nikolskij, Sergej Michajlovič
- Akhiezer, Naum Iljič
- Timan, Alexander Filippovič
- Remez, Jevgenij Jakovlevič
- Stěpanec, Alexandr Ivanovič
- Štěchkin, Sergej Borisovič
- Korneichuk, Nikolaj Pavlovič
- Tichomirov, Vladimír
- Ligun, Anatolij Alexandrovič
- Kašin, Boris Sergejevič
- Konyagin, Sergej Vladimirovič
Viz také
V bibliografických katalozích |
|
---|