Bory

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 12. června 2022; kontroly vyžadují 4 úpravy .

Bory

← Seaborgium | Hassius →

107

Re
↑
Bh
↓
(Uhu)

107 Bh

Vzhled jednoduché látky

Pravděpodobně stříbrný bílý nebo šedý kov

Vlastnosti atomu

Jméno, symbol, číslo

Bohrium (Bh), 107

atomová hmotnost
( molární hmotnost )

[267] a. e. m. ( g / mol )

Elektronická konfigurace

[ Rn ]5f 14 6d 5 7s 2

Poloměr atomu

pravděpodobně ve 128 hodin

Chemické vlastnosti

Oxidační stavy

Ionizační energie
(první elektron)

pravděpodobně 660 kJ / mol ( eV )

Termodynamické vlastnosti jednoduché látky

Hustota (v n.a. )

pravděpodobně 37 g/cm³

Teplota tání

Pravděpodobně nad pokojovou teplotou

Krystalová mřížka jednoduché látky

Příhradová konstrukce

šestiúhelníkový uzavřený

Číslo CAS

54037-14-8

107	Bory
bh(270)
5f 14 6d 5 7s 2

Borium ( lat. Bohrium , označované symbolem Bh , dříve Unnilseptium , Unnilseptium , Uns nebo eka-rhenium ) je nestabilní radioaktivní chemický prvek s atomovým číslem 107. Jsou známy izotopy s hmotnostními čísly od 261 do 274. Nejstabilnější izotop získaný je bohrium- 267 s poločasem rozpadu 17 s [1] .

Historie

Syntéza 107. prvku byla poprvé hlášena v roce 1976 skupinou Jurije Oganesjana ze Spojeného ústavu pro jaderný výzkum v Dubně [2] . Technikou této práce bylo studium spontánního štěpení produktů fúzní reakce jader bismutu-209 a chrómu-54 . Byly nalezeny dva charakteristické poločasy: 5 s a 1-2 ms. První z nich byl připisován rozpadu jádra 257 105, protože stejný poločas byl pozorován i u produktů reakcí vedoucích ke vzniku 105. prvku: 209 Bi+ 50 Ti, 208 Pb+ 51 V, 205 Tl+ 54 kr. Druhý poločas byl připsán jádru 261107 , které má podle vědců dva způsoby rozpadu: spontánní štěpení (20 %) a α-rozpad , což vede ke spontánně štěpitelnému dceřinému jádru 257105 s poločasem rozpadu 5 s.

V roce 1981 skupina německých vědců z Institutu těžkých iontů ( Gesellschaft für Schwerionenforschung, GSI ) v Darmstadtu zkoumala produkty stejné reakce 209 Bi + 54 Cr za použití vylepšené techniky, která umožňuje detekovat α-rozpad nuklidů a určení jeho parametrů. Ve svém experimentu vědci z GSI identifikovali 5 událostí α-rozpadu jádra 262 107, přičemž jeho životnost odhadli na 4,7+2,3−1,6 s [3] .

Jak ukazují další studie izotopů prvků 107, 105 a 104, při reakci skutečně vznikají 209 Bi+ 54 Cr jádra 261 107 a 262 107 [4] . Mnohé ze závěrů učiněných v roce 1976 skupinou z JINR se však ukázaly jako chybné. Konkrétně poločas asi 5 s nemá 257 105, ale 258 105 [5] . S pravděpodobností 1/3 dochází u tohoto nuklidu k beta rozpadu a mění se na 258 104, který se spontánně velmi rychle dělí (poločas rozpadu 12 ms). To znamená, že α-rozpadové produkty jádra 262 107, a nikoli 261 107 [6] , byly pozorovány v JINR . Životnost izotopu 261 107 je podle moderních odhadů 12 ms, což je řádově více než výsledek z roku 1976.

Původ jména

V září 1992 byla uzavřena dohoda mezi vědci z Darmstadtu a Dubny, že prvek 107 by měl být pojmenován „nielsborium“ na počest dánského fyzika Nielse Bohra [7] , ačkoli původně sovětští vědci plánovali název „nilsborium“ pro prvek 105 (nyní dubnium ) [6] . V roce 1993 uznala IUPAC prioritu německé skupiny při identifikaci 107. prvku [6] a v roce 1994 ve svém doporučení navrhla název „borium“, protože názvy chemických prvků se nikdy neskládaly ze jména a příjmení. vědce [8] . Tento návrh byl nakonec schválen v roce 1997 po konzultaci s dánskými chemiky [9] .

Známé izotopy

Izotop	Hmotnost	Poločas rozpadu [10]	Typ rozpadu
260 Bh	260	300 ms	α-rozpad ve 256 Db
261 bh	261	12+5 −3slečna	α-rozpad ve 257 Db
262 bh	262	290 ms	α-rozpad ve 258 Db
263 bh	263	200 ms	α-rozpad ve 259 Db
264 bh	264	0,44+0,60 −0,16S	α-rozpad ve 260 Db
265 bh	265	0,9+0,7 -0,3S	α-rozpad ve 261 Db
266 bh	266	1.7+8,2 −0,8S	α-rozpad ve 262 Db
267 bh	267	17+14 −6S	α-rozpad ve 263 Db
268 bh	268	25 s	α-rozpad ve 264 Db
269 bh	269	25 s	α-rozpad ve 265 Db
270 Bh	270	30 s	α-rozpad ve 266 Db
271 bh	271	40 s	α-rozpad ve 267 Db
272 bh	272	deset+12 −4S	α-rozpad ve 268 Db
273 bh	273	90 min	α-rozpad ve 269 Db
274 bh	274	90 min	α-rozpad ve 270 Db
275 bh	275	40 min	neznámý

Chemické vlastnosti

Při reakci s chlorovodíkem v přítomnosti kyslíku tvoří těkavý oxychlorid (BhO 3 Cl) [11] .

Poznámky

↑ P. A. Wilk a kol. Důkazy pro nové izotopy prvku 107: 266 Bh a 267 Bh // Dopisy fyzického přehledu . - 2000. - T. 85 , č. 13 . - S. 2697-2700 .
↑ Yu. Ts. Oganessian a kol. O samovolném štěpení neutronově deficitních izotopů prvků 103, 105 a 107 // Jaderná fyzika A . - 1976. - T. 273 , č. 2 . - S. 505-522 .
↑ G. Munzenberg a kol. Identifikace prvku 107 pomocí α korelačních řetězců // Zeitschrift für Physik A . - 1981. - T. 300 , č. 1 . - S. 107-108 . (nedostupný odkaz)
↑ G. Munzenberg a kol. Element 107 // Zeitschrift für Physik A . - 1989. - T. 333 , č. 2 . - S. 163-175 . (nedostupný odkaz)
↑ F. P. Heßberger a kol. Nové izotopy 258 105, 257 105, 254 Lr a 253 Lr // Zeitschrift für Physik A . - 1985. - T. 322 , č. 4 . - S. 557-566 . (nedostupný odkaz)
↑ 1 2 3 R. C. Barber a kol. Objev prvků transfermia // Čistá a aplikovaná chemie . - 1993. - T. 65 , č. 8 . - S. 1757-1814 .
↑ Reakce na zprávu „Objev prvků transfermia“ // Čistá a aplikovaná chemie . - 1993. - T. 65 , č. 8 . - S. 1815-1824 .
↑ Komise pro nomenklaturu anorganické chemie. Názvy a symboly prvků transfermia (IUPAC Recommendations 1994) // Pure and Applied Chemistry . - 1994. - T. 66 , č. 12 . - S. 2419-2421 .
↑ Komise pro nomenklaturu anorganické chemie. Názvy a symboly prvků transfermia (IUPAC Recommendations 1997) // Pure and Applied Chemistry . - 1997. - T. 69 , č. 12 . - S. 2471-2473 .
↑ Nudat 2.3 . Získáno 5. srpna 2007. Archivováno z originálu 13. května 2019. (neurčitý)
↑ Eichler, R. Plynové chemické zkoumání bohria (Bh, prvek 107) . Výroční zpráva GSI za rok 2000 . Získáno 29. února 2008. Archivováno z originálu 19. února 2012. (neurčitý)

Odkazy

Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Velká Katalánština Skvělý norský Velký Rus Britannica (online) Treccani
V bibliografických katalozích	GND : 4518310-7