Dvojitý jazyk

Dvojitý jazyk je posledním románem anglického  spisovatele Williama Goldinga . Kvůli náhlému úmrtí autora v červnu 1993 zůstala kniha nedokončena; verze románu byla vydána v roce 1996 (nakladatelství Faber & Faber ). Název „Double Language“ vybral editor z několika možností, které se objevily ve spisovatelových sešitech a sešitech.

Předmluva k anglickému vydání uvádí:

Soudě podle pracovních poznámek a deníkových záznamů až do dne jeho [Goldingovy] smrti, verze, kterou zveřejňujeme, víceméně odpovídá konečné podobě románu, který hodlal zaslat svým nakladatelům na podzim téhož roku. . Téměř jistě by to bylo delší, jako druhá, méně úplná verze, ale soudě podle poznámek a jeho poznámek na stránkách rukopisu byl obraz samotné Pýthie zjevně téměř dokončen [1] .

Kniha přichází s věnováním: “ Rodina autora by jeho poslední dílo ráda věnovala všem, kdo ve Faberovi čtyřicet let pomáhali, podporovali ho a milovali jej a jeho výtvory. Tato kniha je především pro Charlese.“

V Rusku vyšel v roce 2001 „Double Language“ (Nakladatelství AST , přel. I. Gurova).

Děj

Události románu se odehrávají v 1. století našeho letopočtu. E. Arieka - nikým milovaná, prostá dcera místního šlechtice - se stane kněžkou Apollóna v Delfách . Od nynějška je Pýthií , věštkyní. Po příchodu do chrámu je Arieka zasažena skutečností, že ji začnou učit, jak by měla „hrát“ svou roli tím, že se ukáže lidem: ukázalo se, že ani lonides, který ji přivedl do Delf, nevěří v bohové a „nadpřirozeno“. Hned první den po „vzestupu do hodnosti“ však zažívá pocit božské přítomnosti ...

Najednou se mi začalo třást celé tělo – ne kůže s jeho povrchním chvěním, ale hluboká masa a kosti – křeč za křečí a oni mě otočili na bok, pak dokola. Kolena jsem dopadla na zem, cítila jsem trhání látky a kůže.
— Evoye!
Byl to bůh. Přišel.

Její myšlenky o Bohu, víra v Něho - a pochybnosti o Jeho existenci, hledání sebe sama se stávají hlavním tématem díla.

Poznámky

1. ↑ Na základě ruského vydání: Dvojitý jazyk. Román. — Per. z angličtiny. I. Gurová.