Determinativní (gramatika)

Determinativ , determinant [1]  - slovní tvar nebo morfém doprovázející podstatné jméno (nebo jmennou skupinu), který slouží k vyjádření jeho referenčního statusu v kontextu (kategorie korelace) a doplňkových gramatických významů (rod, číslo, pád). Takže determinant může odrážet následující informace:

• určitý nebo neurčitý referenční status podstatného jména;
• odlehlost objektu (anglicky this - that);
• příslušnost k jinému subjektu nebo objektu;
• speciální kvantitativní charakteristiky atd.

Obvykle mezi determinanty patří členy (určité, neurčité, částečné), ukazovací (ukazovací zájmena), přivlastňovací (přivlastňovací zájmena), kvantifikátory (slova odrážející kvantitativní vztahy, například mnoho, některá ), číslovky , tázací slova a rozdělení (definitivní zájmena ).

V jazycích, kde existuje třída členů , se determinant stává nezbytnou součástí podstatného sousloví , i když v tomto případě lze pozorovat různé jazykové strategie: v angličtině majetek můj ("můj"), tvůj ("vaše ") se používají místo článku, zatímco jako v italštině - spolu s něm. Kromě toho absence determinativu, zejména členu, může naznačovat desubstanci podstatného jména a nabytí funkcí jiného slovního druhu: příslovce, přídavné jméno atd., například fr. chapeau de paille („slaměný klobouk“).

V některých jazycích může být determinant vyjádřen afixem  – předponou nebo příponou. Například v rumunštině, bulharštině, makedonštině, švédštině se určitý člen vyjadřuje příponou: srov. švédština _ bok ("kniha") - boken , rum. caiet („notebook“) – caietul.

Teorie skutečného členění věty

Podle teorie aktuální artikulace se ve větě rozlišují složky jako téma a réma [2] . Z komunikačního hlediska je tématem to, co již adresát ví, a réma přináší nové informace. Například ve větě U okna seděla dívka , réma je dívka a zbytek věty je téma. Obvykle je v ruštině réma na konci věty a je odlišena sestupnou intonací [2] , zatímco v jazyce, kde existuje třída členů, může být réma i na začátku věty, ale používá se s neurčitým členem, který poprvé uvádí podstatné jméno. Tento příklad lze do francouzštiny přeložit jako Une fille était près de la fenêtre . Pokud však převrátíme vlastní artikulaci v příkladu Dívka seděla u okna , kde už bude réma vyčnívat u okna , pak v překladu do francouzštiny není potřeba slovosled měnit: rýmu lze i přesto zadat pomocí neurčitého členu La fille était près d 'une fenêtre .

Poznámky

1. ↑ BDT, 2007 .
2. ↑ 1 2 Mathesius V. K tzv. aktuálnímu členění věty // Pražský lingvistický kroužek: Sborník článků. M.: Pokrok. — 1967.

Literatura

• Determinativní // ​​Velká ruská encyklopedie. Svazek 8. - M. , 2007. - S. 590.