Dioxirany

Dioxirany  jsou tříčlenné cyklické peroxidy.

Nomenklatura

Název této třídy sloučenin je určen složením jejích uhlovodíkových radikálů, například dioxiran ( vzorec I ), dimethyldioxiran ( vzorec II ), cyklohexanondioxiran ( vzorec III ).

Způsoby získání

Nejpohodlnější a nejrozšířenější metodou pro syntézu dioxiranů je oxidace ketonů (například acetonu ) solí kyseliny peroxosírové ( Carova kyselina ) H 2 SO 5 oxonu ( KHSO 4 2KHSO 5 K 2 SO 4 ) :

Vznikne tak roztok dioxiranu v původním ketonu, který se skladuje při nízkých teplotách.

Jiné způsoby získávání dioxiranů nenašly praktické uplatnění.

Vlastnosti

Rozklad

Dioxirany jsou tepelně nestabilní sloučeniny. Jejich rozklad probíhá složitým mechanismem. Reakce je katalyzována nečistotami iontů těžkých kovů a také produkty rozpadu. Mechanismus rozkladu závisí na parametrech, jako je teplota, obsah rozpuštěného kyslíku a přítomnost nečistot. Jsou možné následující cesty rozpadu:

• Dimerizace
• Rozpad přes enol formu
• Radikálový rozpad OO vazeb
• Izomerizace
• Indukovaný rozklad nečistotami

Oxidační vlastnosti

Díky přítomnosti peroxidové vazby OO mají dioxirany oxidační vlastnosti. Mnoho reakcí oxidace organických sloučenin s dioxirany je vysoce selektivních a probíhá za mírných podmínek:

• Alkany se přeměňují na alkoholy
• Alkeny se přeměňují na epoxidové sloučeniny
• Sekundární alkoholy se oxidují na ketony
• Fenoly tvoří chinony
• Aminy se přeměňují na nitrosloučeniny
• Sulfidy se postupně přeměňují na sulfoxidy a sulfony

Literatura

• V. P. Kazakov, A. I. Vološin, D. V. Kazakov. Dioxirany: od oxidačních přeměn k chemiluminiscenci// Uspekhi khimii 68 (4) 1999, s. 283-317
• V. L. Antonovský, S. L. Khursan. Fyzikální chemie organických peroxidů. - M .: ICC "Akademkniga", 2003. - 391 s.