Přídatný nerv

Akcesorický nerv (dříve akcesorní nerv, Willisův nerv, lat.  nervus accessorius (Willisii) ) [1] - XI pár hlavových nervů . Obsahuje motorická nervová vlákna, která inervují svaly odpovědné za otáčení hlavy , zvedání ramene a přivádění lopatky k páteři [2] .

Anatomie

Akcesorický nerv – motorický. Skládá se ze dvou částí – mozkové a páteřní. Je to dáno tím, že jádra přídatného nervu (nervus accessorius) jsou umístěna na dvou místech. Jedno jádro (cerebrální) je dvojité jádro ( lat.  nucleus ambiguus ), společné s n. glossopharyngeal a vagus . Vlákna vyčnívající z tohoto jádra tvoří mozkovou část přídatného nervu, který vystupuje ze sulcus medulla oblongata za olivou.

Druhé jádro - jádro přídatného nervu ( lat  . nucleus n.accessorii ) leží v posterolaterálním úseku předního rohu šedé hmoty míšní podél horních 5-6 krčních segmentů [3] .

Kořeny vycházející z medulla oblongata v množství 4-5 tvoří horní neboli mozkový kořen.

Kořeny vybíhající z laterálního funiculus míchy, mezi předními a zadními míšními kořeny, se spojují, tvoří míšní kořen n.accessorius (lat. radix spinalis nervi accessorii) , který stoupá nahoru a přes velký týlní otvor ( lat.  foramen magnum ) proniká do dutiny lebek . Zde jsou obě skupiny vláken spojeny a tvoří kmen n.accessorii. Tento kmen přes jugulární foramen ( lat.  foramen jugulare ) (spolu s páry IX a X) vystupuje z lebeční dutiny a dělí se na 2 větve:

1. Vnitřní větev ( lat.  ramus internus ) se přibližuje k nervu vagus a je jeho součástí
2. Zevní větev ( lat.  ramus externus ) navazuje dolů a ve výši úhlu dolní čelisti se odklání dozadu pod m. sternocleidomastoideus ( lat.  m.sternocleidomastoideus ); zde mu n.accessorius dává řadu svalových větví, spojujících se svou tloušťkou s větvemi cervikálního plexu (třetího krčního nervu). Dále nerv vystupuje zpod vnějšího okraje tohoto svalu, nad středem jeho prodloužení, do oblasti laterálního krčního trojúhelníku, vstupuje pod přední okraj trapézového svalu ( lat.  m.trapezius ) a inervuje jej. .

Funkce

Nervus akcesorní vynáší vlákna motorického nervu do mm.sternocleidomastoideus et trapezius, respektive funkce nervus akcesoru je shodná s funkcí těchto svalů. Funkcí n.accessorius je tedy otočit hlavu opačným směrem (m.sternocleidomastoideus), zvednout rameno, lopatku a akromiální část klíční kosti nahoru (pokrčit rameny), zatáhnout ramenní pletenec dozadu a přivést lopatku k páteř a také zvedněte rameno nad horizontálu (za co je zodpovědný m.trapezius).

Je třeba poznamenat, že neurony míšní části n.accessorius přijímají impulsy z mozkové kůry oboustranně, ale hlavně z opačné strany. Kromě toho dostávají neurony extrapyramidové a reflexní nervové impulsy podél tektospinálních ( lat.  tractus tectospinalis ), vestibulospinálních ( lat.  tractus vestibulospinalis ) drah a mediálního podélného svazku ( lat.  fasciculus longitudinis medialis ), které jsou zřejmě nedobrovolné otáčení hlavy v reakci na zvuk nebo ostré světlo.

Klinika

Poškození přídatného nervu může být způsobeno buď centrálními (intramedulární, intracerebrální) nebo periferními patologickými procesy. Porušení jeho funkce může být způsobeno primární infekční nebo toxickou lézí samotného nervu nebo jeho jádra (poliomyelitida, klíšťová encefalitida apod.), ale může být i sekundárního původu a nastat při poškození krčních obratlů a patologické procesy v zadní lebeční jámě nebo na krku.

• Při jednostranném poškození projekčních zón kůry přídatného nervu většinou nedochází k porušení jeho funkce, a to z toho důvodu, že jádro přídatného nervu přijímá nervové vzruchy z obou hemisfér.
• Jádro přídatného nervu přijímá vlákna z extrapyramidového systému. Křeče svalů inervovaných n. XI jsou častěji jednostranné a jsou důsledkem kortikálního nebo subkortikálního dráždění. Tonická křeč dává obraz spastické torticollis ( lat .  torticollis spasticus ); klonické - záškuby hlavy v opačném směru, někdy se současným zvednutím ramene.
• Oboustranný klonický spasmus vede k kývavým pohybům hlavy (Salaam spasmus, spasmus nutans).
• Porážka n. XI vede k rozvoji periferní paralýzy nebo parézy m . sternocleidomastoideus a m. trapezius . Nastává jejich atrofie , která obvykle vede k asymetrii . Rameno na nemocné straně je sníženo, lopatka se spodním úhlem vzdaluje od páteře a otáčí se ven a nahoru („pterygoidní lopatka“). Potíže se zvednutím ramenního pletence ("pokrčení ramen") a schopnost zvednout paži nad horizontální úroveň. Výrazně obtížné otočit hlavu opačným směrem, kvůli paréze m. sternocleidomastoideus. U oboustranné léze je zaznamenáno svěšení hlavy.
• Poškození přídatného nervu bývá doprovázeno hlubokou, těžko lokalizovanou bolestí paže na straně léze, která je způsobena přetažením kloubního vaku a vazivového aparátu ramenního kloubu v důsledku obrny nebo parézy trapézového svalu. .
• V případě jednostranné destrukce předních rohů míšních na úrovni 1-4 krčních segmentů ( poliomyelitida , trauma, asymetrická syringomyelie ) vzniká na straně léze ochablá paralýza n. akcesoru. Ochablá paralýza přídatného nervu je také pozorována u periferní léze jeho vnější větve. Ochablé ochrnutí přídatného nervu způsobené poškozením předních míšních rohů a jeho vnější větve má jeden nepatrný rozdíl. Periferní léze je tedy doprovázena ochablou paralýzou m. sternocleidomastoideus, zatímco u m. trapezius se paréza rozvíjí pouze v jeho rostrální (horní) části, protože tento sval je inervován i míšními motorickými kořeny C3-C4.

Metodologie výzkumu

Po vyšetření a prohmatání svalů inervovaných přídatným nervem je pacient požádán, aby otočil hlavu nejprve na jednu a poté na druhou stranu, zvedl ramena a paži nad horizontální úroveň a přiblížil lopatky k sobě. K identifikaci svalové parézy se vyšetřující brání těmto pohybům. Za tímto účelem je hlava pacienta držena za bradu a ruce vyšetřujícího jsou umístěny na ramenou. Při zvedání ramen je zkoušející silou drží.

V důsledku nadměrného prověšení paže na straně léze u pacienta stojícího v pozoru s rukama dolů ve švech je možné poznamenat, že paže na straně, kde chybí funkce n. XI, je nižší než na zdravé straně. Pokud je pacient požádán, aby natáhl ruce dopředu před sebe tak, aby se dlaně navzájem dotýkaly a prsty byly nataženy, budou konce prstů na postižené straně vyčnívat více než na zdravé straně.

Poznámky

1. ↑ Vorobyov V.P., Sinelnikov R.D. Atlas lidské anatomie / ed. B. M. Milovidová. - M .: Medgiz, 1948. - T. 5.
2. ↑ Borzyak E. I. Human Anatomy / ed. M. R. Sapina. - M. : Medicína, 1997. - 560 s.
3. ↑ Zvýšení hmotnosti M. G. Human anatomy / ed. M. G. Privesa. - M. : Medicína, 1985. - 672 s.

Literatura

• Bing Robert Kompendium aktuální diagnostiky mozku a míchy. Krátký průvodce pro klinickou lokalizaci onemocnění a lézí nervových center
• Gusev E.I., Konovalov A.N., Burd G.S. Neurologie a neurochirurgie: učebnice. — M.: Medicína, 2000
• Duus P. Aktuální diagnostika v neurologii Anatomie. Fyziologie. Klinika - M. IPC "Vazar-Ferro", 1995
• Nervová onemocnění / S. M. Vinichuk, E. G. Dubenko, E. L. Macheret a kol.; Pro červenou. S. M. Vinichuk, E. G. Dubenka - K .: Zdraví, 2001
• Pulatov A. M., Nikiforov A. S. Propedeutika nervových chorob: Učebnice pro studenty lékařských ústavů - 2. vyd. - T.: Medicína, 1979
• Sinelnikov R. D., Sinelnikov Ya. R. Atlas lidské anatomie: Proc. Výhoda. - 2. vyd., stereotypní - Ve 4 svazcích. T.4. — M.: Medicína, 1996
• Triumfov A.V. Aktuální diagnostika onemocnění nervového systému. Moskva: MEDpress LLC. 1998