Dlouhodobě pobývající rezident Evropské unie - osoba, která není občanem země EU, ale na jejím území oprávněně pobývá nepřetržitě po dobu pěti let samostatně (tj. bez nároku na sociální zabezpečení hostitelská země) a splňuje některé dodatečné požadavky stanovené ve směrnici 2003/109/ES [1] . Status dlouhodobého rezidenta EU poskytuje držiteli určitá práva volného pohybu v rámci členských států, podobně jako právo na volný pohyb občanů EU/EHP. Navzdory svému členství v EU se Dánsko a Irsko (a před odchodem z EU - Spojené království ) neúčastní implementace směrnice. Implementace směrnice je ponechána na uvážení členských států s ohledem na některé vnitrostátní rozdíly v požadavcích a výhodách právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.
Mezi země, které se účastní implementace směrnice, patří: [2] [3]
Osoba, která má povolený trvalý pobyt spolu s právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v jiném členském státě EU (dále jen „rezident jiného členského státu EU“), je oprávněna požádat o povolení k dlouhodobému pobytu, pokud hodlá přechodně pobývat v ČR déle než 3 měsíce . [jeden]
Držitelé vhodného povolení k pobytu (kromě azylu) po pěti letech pobytu jsou oprávněni požádat o status dlouhodobého rezidenta EU ve Finsku za předpokladu, že nežili mimo zemi déle než šest po sobě jdoucích měsíců a déle než deset měsíců ve Finsku. celkem [4] . Tento status může být zrušen, pokud držitel žil nepřetržitě mimo EU déle než dva roky nebo mimo Finsko déle než šest let [5] .
Osoby s postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v jiné zemi EU, které se chtějí usadit ve Finsku, mohou požádat jak ve své první zemi, tak ve Finsku [6] .
Pro získání statutu dlouhodobého rezidenta EU v Nizozemsku je nutné složit integrační zkoušku a nepřetržitě žít po dobu pěti let na základě povolení k výdělečné činnosti ( holandština. TWV ) [7] .
Držitelé statutu přijíždějící za účelem zaměstnání budou potřebovat pracovní povolení pouze na prvních 12 měsíců, na rozdíl od obvyklých pěti let [8] .
Do roku 2019 zákon stanovil, že pro získání statutu dlouhodobého rezidenta EU ve Švédsku musí člověk nepřetržitě žít ve Švédsku po dobu pěti let ( švéd. uppehållstillstånd ) a mít povolení k trvalému pobytu ( švéd. permanent uppehållstillstånd ) . Počínaje rokem 2019 může osoba, která je ve Švédsku nepřetržitě po dobu pěti let na základě povolení k pobytu nebo „jinak legálně pobývající“, oprávněna žádat o postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta [9] . Nová verze zákona byla přijata s cílem zajistit, aby britští občané žijící ve Švédsku po brexitu mohli požádat o status [10] , protože jinak by takové právo neměli, vzhledem k tomu, že žili ve Švédsku na základě automatického práva pobytu (odvozeného z práva na volný pohyb občanů EU) a nikoli na základě povolení k pobytu.
Žadatel musí mít také dostatečné prostředky na živobytí . Je třeba poznamenat, že do doby nepřetržitého pobytu potřebného pro získání statusu nelze započítávat dobu pobytu na základě návštěvnického povolení k pobytu nebo povolení k pobytu vydaného za účelem studia a některých dalších účelů [2] .
Dlouhodobí rezidenti EU, kteří se stěhují do Švédska, jsou povinni požádat o povolení k pobytu, pokud zde pobývají déle než 90 dní. Po příjezdu je jim však umožněno začít pracovat nebo studovat, aniž by čekali na rozhodnutí o žádosti [2] . Pracovní povolení ( švédsky: arbetstillstånd ) není vyžadováno pro dlouhodobého rezidenta EU, nicméně žadatelé, kteří žádají o povolení k pobytu na základě zaměstnání, musí mimo jiné doložit potvrzení o zaměstnání od zaměstnavatele [11] .
Po uplynutí lhůty pro zavedení takového zvláštního imigračního statusu jako dlouhodobého rezidenta Evropské unie v roce 2006 se ukázalo, že směrnice se ve většině zúčastněných zemí dotkla relativně malého procenta státních příslušníků třetích zemí. Kromě toho jen několik z nich využilo svého práva na svobodu pohybu v EU [12] .
Jsou uvedeny hlavní důvody pro odmítnutí zavedení statusu: [13]
Hlavní důvody nedostatečné mobility státních příslušníků třetích zemí se statutem dlouhodobě pobývajícího rezidenta v rámci EU jsou následující: [13] [14] [15] :
V souladu s článkem 24 kapitolou IV směrnice [1] Komise pravidelně podává zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování této směrnice v členských státech a navrhuje případné změny. Zprávy [13] poskytují informace o specifikách aplikace směrnice ve vnitrostátních právních systémech a rovněž statistické údaje o zavedení této kategorie povolení k pobytu.
Do konce roku 2018 zde bylo 2 861 306 dlouhodobých rezidentů [16] , z nichž 69,8 % získalo status v Itálii .
Evropská komise doporučuje udělit status dlouhodobého rezidenta občanům Spojeného království, kteří žili v zemích EU déle než 5 let po Brexitu . Poté, co se britští občané stali občany třetího státu ve vztahu k Evropské unii, jejich práva, a to i se statutem dlouhodobého rezidenta EU, se ukázala být značně omezená ve srovnání se souborem práv, která dříve požívali jako občané EU. [17] .