Calvisius, Zeta
| Zeth Calvisius | |
|---|---|
| Sethus Calvisius | |
| Obraz Calvisia na rytině M. Hafnera (1673) | |
| Jméno při narození | Seth Kalwitz |
| Datum narození | 21. února 1556 [1] [2] |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 24. listopadu 1615 [3] (ve věku 59 let) |
| Místo smrti | |
| Země | |
| Vědecká sféra | historie, hudební teorie, filologie, astronomie |
| Místo výkonu práce | Schulpfort , Thomaskirche |
| Alma mater | |
| vědecký poradce | Moritz Valentin Steinmetz [d] [4] |
| Studenti | Johann Lippius , Erasmus Schmidt , Erhard Bodenschatz |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Zeth Calvisius ( lat. Sethus Calvisius , vlastním jménem Zeth Kalwitz , německy Seth Kalwitz ; 21. února 1556 , Gorsleben , Durynsko - 24. listopadu 1615 , Lipsko ) - německý hudební teoretik, historik , astronom , filolog, skladatel.
Náčrt životopisu
Narodil se v chudé rolnické rodině. Maturoval na gymnáziu v Magdeburgu v roce 1572 , studoval na univerzitě v Helmstedtu a Lipsku . V roce 1582 se stal hudebním ředitelem slavného Schulpfortova gymnázia v Naumburgu . Kromě hudby tam vyučoval klasické jazyky (latinu, řečtinu), hebrejštinu, obecnou historii („chronologii“). V roce 1594 se přestěhoval do Lipska, kde až do konce života působil jako kantor kostela sv. Tomáše , přičemž odmítal nabídky několika univerzit, aby se ujal katedry matematiky.
Věda a kreativita
Hlavní vědeckou prací Calvisia v oblasti astronomie jsou chronologické tabulky, porovnávající v čase události z dějin různých národů starověku na základě informací o více než 300 zatměních : "Opus chronologicum ..." [5] ( 1605 ).
V průběhu prací na tabulkách se Calvizius radil s J. J. Scaligerem , který naopak Calviziovy výpočty použil ve svých dílech [6] . Calvisiova astronomická a chronologická pozorování také přímo souvisí s jeho navrhovanou reformou gregoriánského kalendáře . Calvisiusův společenský okruh zahrnoval přední německé vědce, včetně Johannese Keplera , Michaela Pretoriuse , Barifona , Nikolause Gengenbacha, Johanna Lippia (byl jeho žákem).
Z Calvisiových hudebních děl je nejznámější první - "Melopea" (1592), v jejímž středu je dobře naplánovaná a jasně formulovaná doktrína vícehlasé hudební kompozice, latinskou terminologií - musica poetica . Dílo se skládá z velkého prologu a 21 kapitol, ve kterých jsou formulována kompoziční „pravidla“ (regulae) a jsou uvedeny četné hudební příklady pro ilustraci aplikace těchto pravidel. Kapitola 18 je věnována problému interakce hudby a slova v Melopee .
Vědecký charakter mají tři pozdní díla (dvě vydané 1600, třetí 1611), které autor nazval "hudební cvičení" (exercitationes musicae). První je věnována pražcům . Druhý, „O původu a vývoji hudby“ ( De initio et progressu musices ), je kurzem dějin hudby a hudební vědy, od biblického starověku po Laso (v hudbě) a Zarlino (v hudební teorii); častěji než ostatní se autor odvolává na konzervativnějšího autora Frankina Gafuriho . Třetí „Cvičení“, strukturované jako debata s Hippolytem Hubmayerem [7] , obsahuje diskusi o různých aspektech hudební teorie, od mikrointervalů (Quaestiones 15, 17, 18) až po „problém“ slabiky Si v stupnice (Q. 5) ke klasifikaci typů hudba (Q. 20, 21) a hudební rétorika (Q. 8-11).
Botsedizace
Calvisius byl adeptem nového systému solmizace , za jehož vynálezce je považován vlámský hudebník Hubert Valrant . Na rozdíl od tradičního guidonianu, založeného na hexachordu, solmizace „botsedizace“ (moderní termín, z názvu používaných slabik - bo ce di ga lo ma ni ) pokrývala všech 7 stupňů diatonické stupnice a tím se stala častým ( hexachordální) mutace zbytečné :
Poprvé Calvisius nastínil základy nové metody ve druhém „Cvičení“ (1600), poté ve 2. vydání své učebnice ETM (1612). K bocededizaci se musel vrátit ve třetím „Cvičení“ (1611; Q. 19), v reakci na Hubmayerovu ostrou kritiku.
Hudební skladby
Skladatelův odkaz Calvisia zahrnuje výhradně sborovou chrámovou hudbu: hymny (v latinských a německých textech), kánony , moteta , dvou a tříhlasé cvičné skladby pro 2 a 3 hlasy (tzv. bicinia a tricinia) [8] , čtyřhlasé úpravy luterských duchovních písní („Harmonia cantionum ecclesiasticarum“, 1597).
Sborník
- Melopia neboli způsob tvorby melodie (celý název: ΜΕΛΟΠΟIΙΑ sive melodiae condendae ratio, quam vulgo Musicam Poëticam vocant, ex veris fundamentis extructa et explicata ). Erfurt : Georg Baumann, 1592; R Magdeburg, 1630 (pojednání vyšlo v jedné vazbě s knihou "Plejády" od Barifona ). Nové vydání lat. text, ruština překlad a komentáře S. N. Lebeděva a A. M. Saltykové v knize. Vědecký bulletin Moskevské konzervatoře. 2022, č. 1, str. 8–93; 2022, č. 2, str. 224–315.
- Hudební kompendium pro začátečníky ( Compendium musicae pro incipientibus conscriptum ). Lipsko, 1594; R Lipsko, 1602; nové vydání (Jena, 1612) - pod názvem "Nové a nejjednodušší pokyny v hudebním umění ... pro začátečníky" ( Musicae artis praecepta nova et facilima [sic] ... pro incipientibus conscripta ) [9] .
- Dvě hudební cvičení ( Exercitationes musicae duae ). Lipsko, 1600; R Hildesheim: Olms, 1973:
- Opus chronologicum ex autoritate potissimum sacrae scripturae et historicorum fide dignissimorum, ad motum luminarium coelestium, tempora & annos distinguentium, secundum characteres Chronologicos contextum, trecentis fere Eclipsibus annotatis confirmatum & deductum usq; ad nostra tempora. Lipsko, 1605; Frankfurt nad Mohanem, 1620.
- Třetí hudební cvičení. K některým zásadním otázkám v hudebním umění (celý název: Exercitatio musica tertia De praecipuis quibusdam in arte musica quaestionibus, quibus praecipua eius theorematacontinur ; Lipsko, 1611; R Hildesheim: Olms, 1973)
- Index gregoriánského kalendáře ( Elenchus calendarii Gregoriani ). Lipsko, 1613
- Nový kalendářní vzorec ( Formula calendarii novi ). Lipsko, 1613
- Tezaurus latinské řeči ( Thesaurus latini sermonis ). Lipsko, 1610; vyd. secunda, Quedlinburg, 1653
- Naučný latinsko-německý slovník ( Enchiridion lexici Latino-Germanici ). Lipsko, 1613; mnoho dotisků.
Poznámky
- ↑ 1 2 Německá národní knihovna , Státní knihovna Berlín , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #11643290X // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
- ↑ Bibliothèque nationale de France identifikátor BNF (fr.) : Open Data Platform - 2011.
- ↑ Sethus Calvisius // Encyklopedie Brockhaus (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
- ↑ Matematická genealogie (anglicky) - 1997.
- ↑ Opus chronologicum ex autoritate potissimum sacrae scripturae et historicorum fide dignissimorum, ad motum luminarium coelestium, tempora & annos distinguentium, secundum characteres Chronologicos contextum, trecentis fere Eclipsibus annotatis usq & deductum; ad nostra tempora (nedostupný odkaz) , Lipsko 1605, Frankfurt nad Mohanem 1620, 1685
- ↑ Anthony T. Grafton . Joseph Scaliger: A Study in the History of Classical Scholarship, 2 sv. — Oxford: Oxford University Press, 1983, 1993
- ↑ Hippolytus Hubmeier (Hyppolitus Hubmeier / Hubmaier; asi 1580 - 1637) - německý filozof, básník, učitel. Studoval na univerzitě v Jeně, ca. V roce 1602 mu zde byl udělen čestný titul „laureát básníka“ . Učil na gymnáziu v Geře (jeho rektor v letech 1611-1620) a Coburgu.
- ↑ Podle toho lat. bicinie a lat. tricinie .
- ↑ Viz zde a zde Archivní kopie ze dne 30. září 2021 na Wayback Machine pro bibliografický popis publikací.
Literatura
- Benndorf K. Sethus Calvisius als Musiktheoretiker // Vierteljahrschift für Musikwissenschaft X (1894), SS.411-470.
- Pietzsch G. Seth Calvisius und Johannes Kepler // Die Musikpflege, I (1930), S. 388-96.
- Riemer O. Sethus Calvisius, der Musiker und Pädagoge' // Die Musikpflege, III (1932), S. 449-455.
- Robbins RH Beiträge zur Geschichte des Kontrapunkts von Zarlino bis Schütz. Diss. Berlín, 1938 (Cap. III. Die Kontrapunktlehre bei Sweelinck und Calvisius).
- Dahlhaus C. Musiktheoretisches aus dem Nachlaß des Sethus Calvisius // Musikforschung 9 (1956), S. 129–139 ( přístup k článku databáze JSTOR )
- Rivera BV Zarlinův přístup ke kontrapunktu upravený a přenesený Sethem Calvisiem // Theoria: Historical Aspects of Music Theory, IV (1989), str. 1–9.
- Braun W. Deutsche Musiktheorie des 15. bis 17. Jahrhunderts: Von Calvisius bis Mattheson // Geschichte der Musiktheorie. bd. 8/2. Darmstadt, 1994.
- Braun W. Calvisius // Die Musik in Geschichte und Gegenwart . personenteil. bd. 3. Mainz, 2000, Sp. 1720-1725.
- Tempus musicae - tempus mundi. Untersuchungen zu Seth Calvisius, hrsg. proti. Gesine Schröder (= Studien zur Geschichte der Musiktheorie, Band 4). Hildesheim, 2008 (sbírka 13 článků, včetně Thomase Christensena. Harmonia temporis: Calvisius und die musikalische Chronologie a Andreas Meyer. Von Erfindern, Jahreszahlen und letzten Dingen. Calvisius als Historiker der Musik )
- Jeßulat A. Calvisius // Lexikon Schriften über Musik. bd. 1: Musiktheorie von der Antike bis zur Gegenwart, hrsg. proti. U. Scheideler a F. Wörner. Kassel: Bärenreiter, 2017, s. 74-75.
- Lebedev S. N., Saltykova A. M. "Melopea" Calvisius v dějinách hudební vědy // Vědecký bulletin Moskevské konzervatoře 2022, č. 1, s. 9–25.
Odkazy
- Elektronický faksimile pojednání „Opus chronologicum“ (3. vydání, 1629)
- Elektronický faksimile pojednání „Melopea“ (vydání z roku 1592)
- Elektronický faksimile prvního a druhého "Cvičení" (vydání 1600)
- Elektronický faksimile třetího cvičení (vydání 1611)
- Elektronický faksimile učebnice "Musicae artis praecepta" (1612)
- Calvisius, Sethus: Harmonia cantionum ecclesiasticarum, Lipsko, 1597
- Exercitationes musicae duae (moderní přepis prvních dvou „cvičení“)
- Článek o Calvisius v MGG2 (náhled)
- Bezplatné partitury od Zety Calvisius v archivu not IMSLP)
- Bezplatné partitury od Zety Calvisius ve veřejné knihovně pro sborovou hudbu (ChoralWiki)
- Informace o biografii a kreativitě (Martin-Luther-Universität, 2018)
 Tematické stránky | ||||
|---|---|---|---|---|
| Slovníky a encyklopedie |
| |||
| ||||
| Kantoři Sboru svatého Tomáše | ||
|---|---|---|
| ||