Kobylka (báseň)

Saranče
Saranče
Žánr báseň
Autor Velimír Chlebnikov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1908 nebo 1909
Datum prvního zveřejnění 1912
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

„Kobylka“ ( „Okřídlení nejtenčích žil ve zlatém písmu...“ ) je slavná futuristická báseň s přízvukem ruského básníka Velimira Chlebnikova ( 1885-1922 ) , napsaná v roce 1908 nebo 1909 a publikovaná v roce 1912 .

Poměrně krátká báseň „Kobylka“ je ukázkou praktického uplatnění zvukového psaní a tvorby slov, stejně jako zaumi . V jeho řádcích lze vysledovat příležitostná slova, která Chlebnikov použil poprvé , jako „labuť“, „okřídlený“, „zinziver“, „zlaté písmo“ a „neždar“. Díky tomu je „Kobylka“ podle řady literárních kritiků a badatelů jedním z nejslavnějších a nejúspěšnějších Chlebnikovových poetických děl .

První publikace. Postoj autora

Verš „Kobylka“, napsaný v roce 1908 nebo 1909 (v literatuře jsou obvykle oba roky uváděny se spojovníkem), byl poprvé publikován 18. prosince 1912 v první kubově-futuristické sbírce „ Plech do tváře veřejného vkusu “ vydané v Petrohradě . Reakce kritiků, tisku a veřejnosti na básně v něm publikované byly extrémně nejednoznačné. Alexander Izmailov tedy nazval díla futuristických básníků prezentovaná ve sbírce „mučený nesmysl předstíraně průměrných lidí“ [1] , a poznámky v časopisech a novinách shrnuly: „poezie bláznivých mozků“, „banda násilně šílených“ [ 2] .

Je známo, že sám Velimir Chlebnikov charakterizoval Kobylku jako pitomou [3] . Opakovaně recitoval tento verš na veřejnosti. Literární kritik a lingvista Roman Yakobson , který Chlebnikova a další futuristy dobře znal , zanechal vzpomínky na jedno z těchto představení, které se konalo 31. prosince 1913 na Silvestra v kabaretu " Toulavý pes " [4] :

Byl velmi povolán, aby promluvil – všichni byli pozváni. Nejprve odmítal, ale přemluvili jsme ho a Kobylku si přečetl docela potichu a přitom velmi slyšitelně.

Následně Yakobson často napodoboval tento neobvyklý způsob, jak Khlebnikov tiše recitoval poezii, včetně recitace verše „Kobylka“ [5] . Nahrávka takové imitativní četby Jacobsona z The Grasshopper byla pořízena na Harvardu ( USA ) v roce 1954 [6] .

Khlebnikov přepracoval a upravil Kobylku více než jednou [7] . Za života básníka vyšlo pět jeho vydání [8] , z toho dvě – v roce 1912 (včetně „Facka před vkusem veřejnosti“) a jedno – v únoru 1914 ve sbírce „Stará láska. Lesní keř“ [9] . Pozoruhodné je, že v "Plechu do tváře..." báseň ještě neměla název "Kobylka" - objevila se přesně v roce 1914 [10] .

Chlebnikov se následně ve svých literárních dílech často odvolával na „Kobylku“, např. v teoretických článcích z let 1913-1914 i v pozdějším autobiografickém článku „Společníci“ [11] , kde tento verš srovnával s „Bobeobi . ..“ a „ Kouzlo smíchu » [12] .

Text

Kanonická verze básně je následující:

Poněkud odlišnou verzi verše v jeho „Článcích a poznámkách (1918-1930)“, v eseji věnovaném Chlebnikovovi, uvádí Vladimir Majakovskij . Tato variace "Kobylka" se vyznačuje upravenou koncovkou a třetím řádkem, absencí uvozovek a vykřičníku v "Pin, ping, ping ! " [13] .

Konečně třetí, ještě více odlišná od první a pravděpodobně nejranější verze básně, byla publikována v roce 1914 v prvním svazku Prvního ruského žurnálu ruských futuristů, který zahrnoval díla napsaná v letech 1906-1908 [14] .

Rozdíly v textech různých verzí básně nejsou překvapivé, protože básník ji více než jednou upravoval a revidoval [7] .

Umělecké prvky

Záznam zvuku

V textu The Grasshopper se Khlebnikov aktivně uchýlí k takové umělecké technice, jako je zvukomalba . Básník sám poukázal na to, že v této básni ve čtyřech řádcích se „zvuky y , k , l , r kromě jeho touhy každý pětkrát opakují“ [15] . Podle pracovníků Literárního institutu pojmenovaného po A. M. Gorkém , ve kterém se v listopadu 2010 konala konference ke 125. výročí narození Chlebnikova, je „Kobylka“ „poetický manifest“, „implementace zákona o volném plynutí řeč“, a významotvorné fonémy v ní „skryjte se ve slovech, použijte je jako schránku“. Proto mají pro Chlebnikova slova „tráva“ a „stvořitel“ stejný kořen a slovo „labuť“ je pro čtenáře srozumitelné, hmatatelné [7] .

Použití určitých zvuků v díle "Kobylka" je interpretováno různými způsoby. Filolog a versifier Maxim Shapir , který věří, že každý foném má svůj vlastní „barevný význam“, hovoří o Khlebnikovově „zabarvení“ zvuků. Hláska v tedy v této básni podle jeho názoru znamená zelenou, proto i slovo ver získává zelenou barvu [16] .

Tvorba slov

Již po smrti Chlebnikova, analyzující jeho básně, uvedl Vladimir Majakovskij „Kobylku“ jako příklad „použití tvorby slov v praktickém úkolu“, který praktikoval její autor [13] . Řadu slov v The Grasshopper vymyslel sám Chlebnikov a jak se literární kritici a pozorovatelé domnívají, mají zvláštní význam. Takže, vytvořené konverzí [14] z podstatného jména „křídla“, gerundium „křídla“, podle Nikolaje Stepanova  , autora knihy „Velimir Khlebnikov: život a práce“ ( 1975 ), „vyvolává myšlenku mávání průhlednými zlatými křídly kobylky“ [17] .

Zásluhu na podrobné analýze Kobylky má moderní ruský básník a kritik Alexej Purin , podle kterého [18] :

Zdá se, že [báseň] je napůl napsaná – před spojením „a“ ve čtvrtém řádku, se silným začátkem a slabým koncem. Vyrůstá z vymyšleného „wingletu“, a dokud stačí energie této fikce a napětí tohoto překvapení, drží se a pak se scvrkne, zhasne, upadne do nepochopitelnosti a banality, do nevkusu, padá.

Podle předpokladu badatelky ruské avantgardy Sofie Starkiny se v Kobylce autor opírá o básně Michaila Lomonosova „Kobylko milý...“ a „Kobylku“ Gavriila Derzhavina , které v r. turn, jsou aranžmá Anacreonovy básně „K cikádě“. Starkina si také všímá skutečnosti, že ne všechna slova v básni, která jsou čtenáři neznámá, jsou neologismy vynalezené Chlebnikovem: „Ve skutečnosti,“ píše, „slovo zinziver se vyskytuje v ruských dialektech a znamená sýkorka“ [19] . Stejné verze se držel i David Burliuk , který toto slovo považoval za „dialektické, což znamená jméno malého ptáčka žijícího u řeky“. Podle jiné verze pochází „zinziver“ z tureckého jazyka [14] . V dílech jiných autorů lze nalézt přepis dalších slov použitých v textu Kobylky. Například petrohradský filolog Andrey Rossomahin píše, že „labuť“ je „labutí diva, mytologická bytost zvláštní krásy, moudrosti a nadlidské síly“ ze skandinávského a slovanského folklóru a „okřídlené žíly“ jsou „štěkot kobylky, popsaný v entomologii, kterému Chlebnikov nebyl cizí“ [20] .

Poznámky k prvnímu svazku sebraných děl Chlebnikova, které upravili Jurij Tynyanov a Nikolaj Stepanov , naznačují, že slovo „ver“ použité básníkem by nemělo být interpretováno jako „víra“ v genitivu množného čísla, ale jako „rákos“. (bez uvedení bibliografického zdroje). V nejběžnějších obecných, etymologických a vysvětlujících slovnících ruského jazyka takové podstatné jméno obecně chybí. Ale v Dahlově "Vysvětlujícím slovníku" je dán archaismus "návrat", což může znamenat "větev", "uzel" nebo "stonek" a - teoreticky - "rákos". Chlebnikov tedy mohl použít apokalyptickou podobu zastaralého málo používaného slova „návrat“ v širším smyslu [14] .

Jevgenij Arenzon v souvislosti s The Grasshopper řekl, že Chlebnikov vždy kombinoval různá slova. V Kobylce je to nářeční slovo „zinsiver“, „víra“ jako rostlina, hrubé slovo „břicho“ a básník to v této situaci potřeboval, což mnohé uchvátilo neologismem „křídlo“, který existuje jen v tomto báseň a chybí v jazyce každodenní komunikace [21] .

Kritika

Moderní literární kritika hodnotí „Kobylku“ jako celek kladně. Badatel Chlebnikovova díla Rudolf Duganov to nazval jednou z těch Chlebnikovových básní, ve kterých podle samotného básníka „byly uzly budoucnosti – malý východ boha ohně a jeho veselý šplouch“ [22 ] , a také "dávno se stal klasikem" [23] , a Alexey Purin  - "slavný" a, jak věří, "jeden z nejlepších v dědictví" básníka [18] .

V roce 2004 vyšla monografie Andrey Rossomahin „ Kobylky Velimira Chlebnikova“, v níž se autor snažil komplexně vyzdvihnout význam obrazu kobylky v básníkově díle. Autor analyzoval doslova každé slovo první publikace a podrobně analyzoval následující doživotní vydání verše [8] , a také našel „narážku na Štěpána Razina a asociace s egyptskými obřady,“ píše edice NG Ex libris [20 ] . V Rossomahinově pojetí není Chlebnikovova „Kobylka“ ničím menším než „zakladatelem nové estetické éry“ v ruské poezii [24] .

Vliv

Po zkušenostech s vlivem básně „Kobylka“ se na něj mnoho básníků - Chlebnikovových současníků i zástupců následujících generací - odvolávalo ve svých básních, použilo neologismy z jeho linií, které vynalezl Khlebnikov. Příkladem posledně jmenovaného jsou básně Josepha Brodského „Klasický balet je hrad krásy...“ ( „... vmáčkneme zadek do císařského hebkého plyše a křídla křivě stehna...“ ) a „ Podle Baratynského“ od Lva Loseva ( „ Okřídlení , rouhání, ruční řezání, zpeněžování našeho neštěstí…“ ) [25] . Stopu „Kobylky“ lze pozorovat také v básni Arsenyho Tarkovského „ Hádanka s řešením“ ( „... Koho trápí Deržavin, Chlebnikovův bratr a přítel? .. (...) Moje kobylko, má kobylka! Erb lučního státu! .." ) [26] , stejně jako příběh Vjačeslava Degteva "Okřídlení zlatým písmem ..." ( 1999 ) [27] . Obecně, jak poznamenal Michail Epstein , po vydání básně byl slovu „kobylka“ v ruské poezii přiřazen „výrazný“ Khlebnikovův „otisk“ [28] .

Báseň „Kobylka“ byla základem stejnojmenné písně ruské rockové skupiny „ Auktyon “, nahrané společně s bardem Alexejem Chvostenkem . Skladba byla zařazena do seznamu skladeb avantgardního alba Resident of the Peaks ( 1995 ), jehož všechny písně byly napsány na Khlebnikovovy verše. Píseň „Grasshopper“, jak později vzpomínal vedoucí Aukce Leonid Fedorov , vymyslel saxofonista Anatolij Gerasimov a celá skupina už „finišovala“ [29] . Litevský jazzový perkusionista Vladimir Tarasov , který The Grasshopper nazval „absolutní perkuse“ a jeho autora „skvělým bubeníkem“, sestavil celý koncertní program „Thinking of Khlebnikov“ [30] .

Jméno "Zinziver" v letech 1988 - 1991 nosila Voroněžská literární skupina mládeže a dnes je to Petrohradský literární a umělecký časopis, vydávaný od roku 2005 pod záštitou Svazu spisovatelů XXI. století a Svazu Spisovatelé z Petrohradu [31] .

Poznámky

  1. ↑ D. D. Burliuk , B. K. Livshits . O Majakovském / Pranýři ruské kritiky . - Knihovna Maxima Moshkova , 1914.
  2. ↑ S. E. Jurkov . "Estetika naruby": Futurismus a divadla - kabarety 1910 . ec-dejavu.ru. Staženo: 12. září 2011.
  3. ↑ R. O. Jacobson . Nejnovější ruská poezie. Náčrt jedna: Přístupy k Khlebnikovovi . - Praha, 1921.
  4. ↑ R. O. Jacobson . Ze vzpomínek . hlebnikov.lit-info.ru. Staženo: 12. září 2011.
  5. ↑ V. V. Ivanov . Konference "Velimir Chlebnikov v novém tisíciletí": Pozdrav z konference Chlebnikov . imli.ru (11. listopadu 2010). Staženo: 12. září 2011.
  6. ↑ Sergej Birjukov . "Kobylka" . hlebnikov.ru (2004). Získáno 12. září 2011. Archivováno z originálu 1. února 2012.
  7. ↑ 1 2 3 Arina Tropinová . Velimir Chlebnikov v novém tisíciletí (11. listopadu 2010) . litinstitut.ru (10. listopadu 2010). Staženo: 12. září 2011.
  8. ↑ 1 2 Arsen Mirzaev . "Kobylky Velimira Chlebnikova" (recenze časopisu PiterBOOK) . ficus.reldata.com (2004). Staženo: 12. září 2011.
  9. ↑ G. G. Glinin . Dílo V. Chlebnikova a ruská literatura: materiály International Khlebnikov Readings, 8.-9. září 2005 - Astrachaň: Astrachaňské univerzitní nakladatelství, 2005. - S. 175. - 298 s.
  10. ↑ Bibliografie Velimira Chlebnikova (Život ve sbírkách a periodikách) . hlebnikov.ru. Staženo: 12. září 2011.
  11. ↑ Henrik Baran , R. O. Jacobson , S. I. Gindin . Roman Jacobson: texty, dokumenty, studie . - M .: RGGI , 1999. - S. 853. - 918 s.
  12. ↑ Velimir Chlebnikov . Známý . hlebnikov.lit-info.ru. Staženo: 12. září 2011.
  13. ↑ 1 2 V. V. Majakovskij . Články a poznámky (1918-1930) / V. V. Chlebnikov . - Knihovna Maxima Moshkova , 1930.
  14. ↑ 1 2 3 4 Taťána Nazarenko. Křídla ve zlatém písmu ... piktogramy: báseň Velemira Chlebnikova ve vizuální interpretaci Sergeje Sigeje  // Návrh  : almanach. - 2004. - č. 19 . — ISSN 1554-0510 .
  15. ↑ R. O. Jacobson . Nejasný Turgeněv . hlebnikov.lit-info.ru. Staženo: 12. září 2011.
  16. ↑ Maxim Shapir . „Bobeobi zpíval rty...“: fonická struktura . O "zvukové symbolice" na počátku Khlebnikova . danefae.org. Staženo: 1. prosince 2011.
  17. ↑ N. L. Štěpánov . Velimir Chlebnikov: život a dílo. - M . : Sovětský spisovatel , 1975. - S. 133. - 280 s.
  18. ↑ 1 2 Alexey Purin . Význam a zaum (z knihy "Listy, barva a větev") . folioverso.ru. Staženo: 12. září 2011.
  19. ↑ S. V. Starkin . O Velimiru Chlebnikovovi, jeho poezii a jeho době . vitanova.ru. Staženo: 12. září 2011.
  20. ↑ 1 2 Jan Shenkman . Budetlyane, Egypťané a ocas. Rozluštění hádanky, kterou nikdo neuhádl  // NG Ex libris. - 2004-07-08.
  21. ↑ Sochněv Alexej. "Tady máš 50 kopejek na den a piš básně." Literární kritik Evgeny Arenzon o Velimiru Chlebnikovovi jako vůdci ruské poezie . Lenta.ru (8. listopadu 2015). Staženo: 8. listopadu 2015.
  22. ↑ R. V. Duganov . Chlebnikovův krátký „Umění poezie“ . hlebnikov.lit-info.ru. Staženo: 12. září 2011.
  23. ↑ R. V. Duganov . Povaha básníka . hlebnikov.lit-info.ru. Staženo: 12. září 2011.
  24. ↑ A. A. Rossomahin . Kobylky od Velimira Chlebnikova . - Petrohrad. : Red Sailor, 2004. - S. 17. - 87 s. — ISBN 5-7187-0490-2 .
  25. ↑ Yana Tokareva . Nad bojem. Yana Tokareva interpretuje báseň Lva Loseva o „dekonstruktérech v maskách Shishe a Psoy“ . magazines.russ.ru (2005). Staženo: 12. září 2011.
  26. ↑ Arseny Tarkovskij . Hádanka s vodítkem . ruthenia.ru (ruská poezie 60. let) (1960). Staženo: 12. září 2011.
  27. ↑ [az-libr.ru/index.shtml?Persons&403/0b8cd5ae/index Vjačeslav Ivanovič Dyogtev] . az-libr.ru. Staženo: 12. září 2011.
  28. ↑ Michail Epstein . Velimir Chlebnikov (Příroda, svět, tajemství vesmíru...) . litera.ru. Staženo: 12. září 2011.
  29. ↑ Sergej Kurin. Tail and Auktyon - album "Resident of the Peaks" (1995) . Čas Z. Staženo: 12. září 2011.
  30. ↑ Vladimir Tarasov: Intelektuální perkuse . Zvuki.ru (23. června 2009). Staženo: 12. září 2011.
  31. ↑ Konstantin Kedrov . Slavík Chlebnikov ožil  // Ruský kurýr  : noviny. - 2005. - č. 499 .

Literatura

Odkazy