Lechitská permutace je fonetický proces, který proběhl v lechitských jazycích a spočíval v přechodu předních samohlásek a měkkých slabičných sonant na nepřední samohlásky a tvrdé sonanty, v tomto pořadí, na pozici před tvrdými zubními souhláskami : 'e > 'o , 'ě > 'a , 'ę > 'ǫ , r̥' > r̥ , l̥' > l̥ [1] .
Lechitská permutace přispěla k fonologizaci korelace tvrdosti a měkkosti v lechitských jazycích a je také důvodem pro vznik řady alternací charakteristických pro lechitské jazyky .
Transpozice 'ę > 'ǫ byla v průběhu dalšího osudu polských nosáků z velké části vymazána . Nicméně, to je viditelné v některých jménech a toponymech z gniezno býka [3] :
V polštině se transpozice ve zkratce neuskutečnila [6] :
Permutace dala vzniknout alternacím ve skloňování mnoha podstatných jmen. Od 16. století se v polském spisovném jazyce v řadě případů začínají tyto alternace odstraňovat buď ve prospěch kmene s převrácením, nebo naopak [7] [8] :
Transpozice chybí v takových polských předložkách jako przed "před", przez "přes", bez "bez". To je způsobeno tím, že koncová souhláska předložek se v tvrdosti-měkkost asimilovala s počáteční souhláskou dalšího slova. V některých fonetických kontextech tak byly vytvořeny podmínky pro transpozici, v jiných nikoli. Nakonec byly tvary bez přeskupení zobecněny [9] [10] .
Někdy se během procesu zarovnání objevily sémanticky diferencované etymologické dublety, srov. polština działo "dělo" a dzieło "umělecké dílo", na czole "na čelo" a na czele "u hlavy", bieda "bída, nouze, smutek" a biada "běda! (citoslovce)“ [11] .
V polských dialektech probíhalo zarovnání jinak než ve spisovném jazyce. V mazovském nářečí jsou rozšířeny tvary s e místo a po labials (zřídka po jiných samohláskách): zamietać (lit. zamiatać „zamést“), wietrak (lit. wiatrak „větrný mlýn“), opowiedać (lit. opowiadać „vyprávět“ ), zawiesy ( dosl. zawiasy "závěsy dveří"), wiedro ( dosl. wiadro "kbelík"), wietr ( dosl. wiatr "vítr"), ofiera ( dosl. ofiara "oběť"), śniedanie ( dosl. śniadanie "snídaně" "). V malopolském a velkopolském dialektu bylo v řadě případů eliminováno střídání o ve prospěch e : niesę ( dosl. niosę „nesu“), bierę ( dosl. biorę „beru“), piełun ( lit. piołun "pelyněk"), pierun (lit. piorun "blesk"), biedro (lit. biodro "stehno"), mietła (lit. miotła "koště") [12] .
V mnoha případech se v polštině o nachází místo etymologického ь , tedy tam, kde transpozice neměla být provedena. Tento jev se nazývá falešné přeskupení [13] :
Jméno kmene Dedoshan (< praslovanské *dědъ " děd") je v bavorském zeměpisci zaznamenáno jako Dadosesani . To nám umožňuje věřit, že lechitské přeskupení bylo provedeno v 9.–10. století [14] . E. Nalepa však považuje svědectví bavorského geografa za irelevantní, neboť praslovanské *ě byla s největší pravděpodobností široká nízká samohláska ( æ ), která mohla být v zahraničních pramenech přenášena jako , srov. v chorvatském dokumentu: Item ego Johannes, Chroatorum dad , kde táta = *dědъ [15] .
Hnězdnská bula (1136) již odráží výsledky transpozice: Sostroch (= Siostroch ), Sostros (= Siostrosz ), Dobrozodl (= Dobrosiodł ), Vsezodl (= Wszesiodł ), Sodlc (= Siodłk , Siodłek ), Balouanz (= Białowąs ), Balouezici (= Białowieżycy ), Balossa (= Białosza ), Quatec (= Kwiatek ), Sulidad (= Sulidziad ) [16] [2] .
Přeformulování se odráží v tak starých výpůjčkách, jako je Polsko. Piotr "Peter" (< česky Petr < latinsky Petrus ), pol. anioł "anděl" (< česky anjel < latinsky angelus ), pol. kościół "kostel" (< česky kostel < latinsky castellum ) a pol. ofiara „oběť“ (< česky ofěra < německy Opfer ), která se do polštiny dostala s přijetím křesťanství (966) [2] . Tyto formy jsou však málo vhodné pro datování přeskupení horní chronologické hranice, protože mohly být vypůjčeny dlouho před tímto procesem [16] . Kromě toho H. Popovskaya-Taborskaya poukazuje na to, že při přejímání těchto forem se můžeme zabývat substitucí a úpravou přejatých forem fonologii jazyka příjemce, jakož i vlivem původní slovní zásoby, zejména formy obiata „oběť“ [17] .
Chronologie transpozice ę > ǫ vyvolala mezi vědci určitou debatu. J. Rozvadovský považoval za příklady takového přeskupení následující příklady z hnězdenské býky: Landa (Ląd nad Wartą), Chrustov , Boranta . N. van Wijk se však domníval, že přesvědčivé příklady se začaly objevovat až od 12. století a jak u hnězněnských, tak u vratislavských býků se přestavba ještě neprojevila [18] :
K přeuspořádání došlo po takovém procesu, jako je hladká metateze , protože ovlivnila slova jako *berza > *br e za > *br' o za > Pol. brz o za "bříza" a *perdъ > *pr e dъ > *pr' o dъ > Pol. prz ó d "před" [14] .
K přeskupení došlo před pádem redukovaných , protože e , které vzniklo z ь a ъ , nebylo podrobeno přeskupení [2] [19] :
Lechitská permutace zničila dříve existující korelaci tvrdosti a měkkosti, kdy po měkkých souhláskách mohly být pouze přední samohlásky a po tvrdých samohlásky nepřední. V důsledku toho se měkké souhlásky, dříve allofony tvrdých, staly samostatnými fonémy [20] .
V důsledku transpozice se při skloňování podstatných jmen a časování sloves objevily samohláskové alternace charakteristické pro polský jazyk: wieźć „nést“ - wiozę „nesu“, nieść „nést“ - niosę „nést“, las „les“ - w lesie „v lese“, lato „léto“ - w lecie „léto“, miasto „město“ - w mieście „ve městě“ [21] .
Přechod e na o v určitých polohách je znám z lužických a východoslovanských jazyků . Přechod ě v a je znám v dolnolužických a východobulharských dialektech (a odráží se i v bulharském spisovném jazyce) [1] .
E. Nalepa spojuje lužický přechod e > o , který je geograficky i chronologicky blízký lechitské mutaci, do jednoho procesu s mutací.
Německý dokument z roku 1140 uvádí název Ztarecoztol = *Stary Kosťol , do němčiny přeložený jako Aldenkirkin a odrážející transpozici e > o [16] .
Zároveň je v kronice Thietmara (1012-1018) zapsáno jméno Magdeborn (30 km od Starého kostela) jako Medeburu. E. Nalepa se domnívá, že Titmar toto slovo spojil s *medъ „med“, který podle polského vědce znal toto slovo ve tvaru m'ed , a nikoli m'od , tedy bez přeformulování [22] .
| Historie polského jazyka | |
|---|---|
| periodizace |
|
| Antické památky | |
| Fonetika |
|