Mezinárodní řidičský průkaz , IDP ( anglicky International Driving Permit , IDP ) je doklad potvrzující právo řídit vozidla mimo stát, který jej vydal. Ve skutečnosti se jedná o oficiální vícejazyčný překlad národního řidičského průkazu a používá se pouze ve spojení s ním.
Poprvé byl IDP schválen Pařížskou úmluvou o automobilovém provozu z roku 1926 [1] . Úmluva rozdělila vozidla do tří kategorií (osobní a nákladní automobily a také motocykly), dále zavedla požadavky na výbavu vozidel pro mezinárodní provoz, automobilové kódy zemí a sjednotil část dopravního značení .
V roce 1943 byla ve Washingtonu otevřena k podpisu Úmluva o pravidlech automobilového provozu mezi americkými zeměmi , která schválila formát meziamerického řidičského průkazu . Téměř všechny země kontinentální Ameriky se staly smluvními stranami této dohody.
V současné době jsou hlavní existující dohody popisující stav a vzhled vnitřně vysídlených osob:
Úmluva byla připravena a otevřena k podpisu na Konferenci OSN o silničním a motorovém provozu v Ženevě ve dnech 23. srpna až 19. září 1949. Spolu s ní byl připraven k podpisu Ženevský protokol o silničních značkách a signálech. Úmluva vstoupila v platnost 26. března 1952. Stanovuje minimální věk pro mezinárodní řízení na osmnáct let. Doba platnosti IDP je 1 rok.
| Kategorie | Popis |
|---|---|
| A | Motocykly samostatné a s postranním vozíkem; automobily určené pro osoby s tělesným postižením; tříkolová motorová vozidla, jejichž prázdná hmotnost nepřesahuje 400 kg |
| B | Vozidla používaná pro přepravu cestujících, která mají kromě místa řidiče nejvýše osm míst k sezení, nebo používaná pro přepravu nákladů, jejichž největší povolená hmotnost nepřesahuje 3500 kg. Vozidla této kategorie mohou táhnout lehký přívěs. |
| C | Vozidla používaná pro přepravu zboží s maximální povolenou hmotností přesahující 3 500 kg. Vozidla této kategorie mohou táhnout lehký přívěs. |
| D | Vozy používané pro přepravu cestujících a mající kromě místa řidiče více než osm míst k sezení. Vozidla této kategorie mohou táhnout lehký přívěs. |
| E | Vozy kategorie B, C nebo D, které má řidič právo řídit, s jinými než lehkými přívěsy |
Článek 41 Úmluvy ukládá každému řidiči povinnost vlastnit řidičský průkaz. Mezinárodní řidičský průkaz lze vydat pouze na základě národního řidičského průkazu vydaného za minimálních požadavků stanovených v Úmluvě. IDL vydává pouze stát, na jehož území má držitel obvyklé bydliště, který vydal národní řidičský průkaz nebo uznává národní řidičský průkaz vydaný jiným státem. IDL je na území státu, který jej vydal, neplatný.
Platnost mezinárodního řidičského průkazu je omezena do konce platnosti národního řidičského průkazu nebo do tří let od data vydání IDL.
Vnitrostátní legislativa zemí-účastníků Úmluvy nemusí na svém území uznávat za platný řidičský průkaz, jehož držitel je mladší osmnácti let. Rovněž řidičské oprávnění k řízení automobilů nebo jízdních souprav skupin C, D, CE a DE může být zrušeno, pokud jeho držitel nedosáhl věku 21 let.
IDP je brožura A6 (148 x 105 mm) s šedou obálkou a bílými vnitřními listy. Přední a vnitřní strana prvního krycího listu musí být vytištěna ve státě (nebo v jednom z) jazyka státu, ve kterém bylo osvědčení vydáno. Požadované jazyky jsou francouzština, angličtina, ruština a španělština. Záznamy se provádějí písmeny latinské abecedy nebo kurzívou.
| Kategorie | Popis | Podkategorie | Popis |
|---|---|---|---|
| A | Motocykly | A1 | Motocykly se zdvihovým objemem motoru nepřesahujícím 125 cm³ a maximálním výkonem nepřesahujícím 11 kW ( lehké motocykly ) |
| B | Motorová vozidla (s výjimkou vozidel skupiny A), jejichž největší přípustná hmotnost nepřesahuje 3 500 kg a jejichž počet míst k sezení kromě místa řidiče nepřesahuje osm , vč.
|
B1 | Motorové tříkolky a čtyřkolky |
| C | Motorová vozidla, jiná než v kategorii D, s maximální přípustnou hmotností nad 3 500 kg , vč
motorové vozidlo skupiny C připojené k přívěsu o největší povolené hmotnosti nepřesahující 750 kg |
C1 | Motorová vozidla, jiná než v kategorii D, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3 500 kg, ale nepřesahující 7 500 kg, vč.
motorové vozidlo podkategorie C1 spojené s přívěsem, jehož maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 750 kg |
| D | Motorová vozidla určená pro přepravu osob s více než osmi sedadly kromě místa řidiče , vč
motorové vozidlo skupiny D spojené s přívěsem o největší povolené hmotnosti nepřesahující 750 kg |
D1 | Motorová vozidla určená pro přepravu cestujících s více než osmi místy k sezení kromě místa řidiče, nejvýše však 16 místy k sezení kromě místa řidiče , vč.
motorové vozidlo podskupiny D1 spojené s přívěsem o největší povolené hmotnosti nepřesahující 750 kg |
| BÝT | Motorové vozidlo skupiny B připojené k přívěsu, jehož největší přípustná hmotnost přesahuje 750 kg a přesahuje hmotnost vozidla bez nákladu, vč.
motorové vozidlo skupiny B připojené k přívěsu, jehož největší povolená hmotnost přesahuje 750 kg a celková povolená hmotnost této jízdní soupravy přesahuje 3 500 kg | ||
| CE | Motorové vozidlo skupiny C připojené k přívěsu o největší povolené hmotnosti přesahující 750 kg | C1E | Vozidlo podkategorie C1 spojené s přívěsem, jehož maximální přípustná hmotnost přesahuje 750 kg, ale nepřesahuje pohotovostní hmotnost vozidla a celková přípustná hmotnost takové jízdní soupravy nepřesahuje 12 000 kg |
| DE | Vozidlo kategorie D připojené k přívěsu o maximální přípustné hmotnosti přesahující 750 kg | D1E | Vozidlo podkategorie D1 spojené s přívěsem, který není určen pro přepravu cestujících, jehož maximální přípustná hmotnost přesahuje 750 kg, avšak nepřesahuje pohotovostní hmotnost vozidla a celková přípustná hmotnost takové jízdní soupravy nepřesahuje 12 000 kg |
SSSR byl smluvní stranou Pařížské úmluvy, ratifikoval Ženevskou (17. srpna 1959) a Vídeňskou úmluvu (7. června 1974). Rusko jako nástupce uznává vnitřně vysídlené osoby jakéhokoli typu. Ruské národní řidičské průkazy nového typu, vydané po 1. březnu 2011, splňují aktualizované požadavky Vídeňské úmluvy a jsou uznávány všemi jejími účastníky.
Cizinci mohou používat své národní řidičské průkazy k řízení vozidel na území Ruské federace, pokud jejich země uznávají ruské řidičské průkazy. Všechny záznamy v nich musí být zároveň provedeny nebo zdvojeny písmeny, která se pravopisně shodují s písmeny azbuky nebo latinky. V opačném případě je nutné předložit řidičský průkaz spolu s řádně ověřeným překladem do ruštiny [4] . Od 1. června 2017 musí zahraniční občané, aby mohli vykonávat podnikatelské a pracovní činnosti přímo související s řízením vozidel, složit zkoušky a získat ruský národní řidičský průkaz [5] . Od 1. července se toto omezení nevztahuje na občany Běloruska [6] .
Občané Ruska IDP potřebují:
Bez platného národního řidičského průkazu (bez ohledu na datum vydání) je IDL neplatný.
IDL vydávají výhradně útvary dopravní policie Ministerstva vnitra . Stávající návrhy soukromých společností na nákup „řidičského průkazu OSN“ nebo údajně IDP ve formě plastové karty jsou prostým překladem národního řidičského průkazu a nemají žádnou právní sílu [10] [11] . Vzhled a popis oficiálního IDP jsou schváleny nařízením Ministerstva vnitra Ruské federace ze dne 18. dubna 2011 N 206 [12] a plně odpovídají požadavkům Vídeňské úmluvy (1968). Kromě toho byl obsah interních stránek přeložen také do němčiny, italštiny, arabštiny, japonštiny a čínštiny.
Postup při vydávání IDP upravuje vyhláška Ministerstva vnitra Ruska ze dne 20. října 2015 N 995 [13] . K získání mezinárodního řidičského průkazu jsou nutné následující dokumenty:
Státní poplatek za vydání IDP je 1 600 rublů [14] . Při předkládání dokumentů prostřednictvím portálu státních služeb - 1120 rublů [15] .
Text Pařížské úmluvy o silničním provozu z roku 1926
Text Vídeňské úmluvy o silničním provozu z roku 1968
Konzulární informační portál CD Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace
Věnováno webu IDL Mezinárodní automobilové federace (FIA)
Získání mezinárodního řidičského průkazu prostřednictvím portálu veřejných služeb