| Pierre Aubrey | |
|---|---|
| Pierre Aubry | |
| Datum narození | 14. února 1874 |
| Místo narození | Paříž |
| Datum úmrtí | 31. srpna 1910 (ve věku 36 let) |
| Místo smrti | Gyor |
| Státní občanství | Francie |
| obsazení | Muzikolog , hudební paleograf , filolog - orientalista |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Pierre Aubry ( fr. Pierre Aubry , 1874 - 1910 ) - francouzský muzikolog , hudební paleograf , orientalistický filolog. Jeden z největších specialistů na studium středověké světské hudby , o kterou projevil velký zájem, na rozdíl od mnoha předchůdců, kterým se podařilo svými materiály změnit myšlenku té doby.
Po absolvování lingvisty (1892) a právníka (1894) pracoval jako archivář v Paříži. Poté, co se naučil arménský jazyk, podnikl v roce 1900 etnografickou cestu do Turkmenistánu . Po návratu do Paříže vyučoval na hudebním oddělení Vyšší sociální školy a na (pařížské) „Schola cantorum“. Spolu s J. Combarrierem a R. Rollandem založil časopis Revue d'histoire et de critique musicales ( 1901 ). Kritici připisují Aubreymu spoléhání se na velké množství primárních hudebních zdrojů v jeho dílech, smysl pro spojení melodie a poezie , schopnost živě popsat tuto éru a její umění.
Pierre Aubrey měl širokou škálu zájmů: studoval rané příklady instrumentální hudby, moteta 13. století , umění trubadúrů a truveurů , problémy rytmu v liturgické poezii a chrámové hudbě, stejně jako ranou francouzskou hudbu (dílo Adama Saint-Victor , hrdinské písně). Aplikoval principy modálního dekódování starověké notace , založené na teorii Franca z Kolína nad Rýnem , které byly sporné některými jeho současníky (včetně Huga Riemanna ). Aubrey se zajímal o arménskou církevní hudbu, studoval hudební život Tádžiků .
Sám sebe považoval za objevitele teorie rytmických módů a vyzval dalšího muzikologa, který si připsal prvenství (J. Beck), na souboj, ale ještě před duelem zemřel na injekci rapíru při neúspěšném tréninku.