Hotel Francie

Hotel Francie
fr.  Hotel de France
Žánr drama
Výrobce Patrice Chereau
Výrobce Claude Berry ,
Helene Vage
scénárista
_		 Patrice Chereau ,
Jean-Francois Goyer,
Anton Čechov
V hlavní roli
_		 Laurent Greville
Operátor Pascal Marty
Doba trvání 98 min.
Země  Francie
Jazyk francouzština
Rok 1987
IMDb ID 0093234

"Hotel de France" ( "Hotel" France "" ) ( fr.  Hôtel de France ) je celovečerní dramatický film natočený v roce 1987 francouzským režisérem Patricem Chereauem podle hry Antona Pavloviče Čechova Platonov .

Děj

V malém hotelu poblíž Angers, který vlastní Anna ( Laura Benson ), se shromáždili její přátelé a příbuzní. Jeden z hostů, kdysi velmi nadějný Michel ( Laurent Greville ), má pocit, že v životě ničeho nedosáhl: nedokázal si vybudovat kariéru a je nešťastný v manželství s Catherine ( Marianne Denicourt ). V hotelu se Michel setkává se svou mladickou láskou Sonií ( Valeria Bruni-Tedeschi ), nyní manželkou Michelova přítele Serge ( Vincent Pérez ). Frustrace a nespokojenost se sebou samým tlačí Michela k chování, které vyvolává napětí a konflikty.

Obsazení

Herec Role
Laurent Greville Michelle Michelle
Valeria Bruni-Tedeschi Sonya Sonya
Vincent Perez Serge Serge
Laura Benson Anna Anna
Thibaut de Montalembert Mikuláše Mikuláše
Mark Kitty Filip Galtier Filip Galtier
Bernard Nissile Richard Weniger Richard Weniger

O filmu

Režisér Patrice Chereau přitahoval mladé herce z divadla Nanterre-Amandieu, které Chereau režíroval a v němž předtím nastudoval představení podle Platonova [1] . Film se natáčel v malé vesničce poblíž Angers , kde režisér prožil dětství (Chereau považoval „Hotel de France“ do jisté míry za autobiografický), zatímco dění bylo přeneseno do Francie v 80. letech [2] . Film byl promítán mimo soutěž na filmovém festivalu v Cannes [3] .

Kritika

Historička umění T. B. Proskurnikova klade paralely mezi Hotel de France a filmem N. Mikhalkova, natočeným podle stejného Čechova díla „ Nedokončený kus pro mechanické piano “. Proskurnikovová upozorňuje na to, že Shero si vypůjčil mnoho dějových tahů z adaptace Michalkova/Adabashjana, na polemiku Hotelu de France ve vztahu k Mechanickému klavíru: „Oba filmy zobrazují stejné Čechovovy kolize, ale způsob života je odlišný. Tento kontrast do značné míry určuje rozdíl v chování postav: v Piano je určitá měkkost a lenost <…> ironie a mírné ignorování upřímnosti v pocitech a myšlenkách, založené do značné míry na „pravidlech dobrých mravů“ <…>. Postavy v Sherově filmu mají o těchto pravidlech velmi vágní představu, ale dobře si uvědomují vztahy založené na individualistických principech. <...> A je-li síla exploze u michalkovských hrdinů určována její nečekaností a téměř obscénností v kruhu přijatých norem, pak postavy Hotelu de France žijí ve světě nahých citů a vášní, které se rozprskly, a tím obtížnější je pro ně nechat se slyšet“ [2] .

Při natáčení Hotelu de France se Patrice Chereau netajil obdivem k filmu Nedokončený kus pro mechanické piano Nikity Mikhalkova , natočeném v roce 1977 podle stejné Platonovovy hry . Každé ráno si to podle svých slov prohlížel, tvrdil, že každé ráno při přípravě vlastního filmu prohlížel rámečky „Nedokončené hry“ a nepopíral na něj vliv a dokonce i nějaké výpůjčky. Náhoda okolností však umožnila sledovat Patrice Chereaua a Nikitu Mikhalkova ve dvou opačných „návratech“ do divadla.

Původní text  (fr.)[ zobrazitskrýt] V reálném Hôtel de France, Patrice Chéreau před chvílí svého obdivu nalil Partition inachevée podle klavírní mechaniky Nikity Mikhalkova, realizovaného v roce 1977, a je napsán v Austrálii jako Platonov. Il déclarait avoir visionné chaque matin Francie Patrice Chéreau a Nikita Mikhalkov dans deux "retours" v divadle oponují. - fr: François Albera , fr: Beatrice Picon-Vallin - Le film de théâtre. - Vydání CNRS, 1997 - 286 s. - str. 209

Adaptace Čechovova díla do kinematografie je nebezpečným krokem, který nejčastěji vede k zfilmování žánru melancholické nostalgie nebo dekorativní malby. Nic jako adaptace Patrice Chereaua a Jeana-Francoise Goyera. Tím, že hře propůjčí svěžest, přenesou akci do současnosti, dokážou vytvořit efekt o to zajímavější, že slouží Čechovovi jinak než slepé loajalitě k textu.

Původní text  (fr.)[ zobrazitskrýt] Adaptér une œuvre de Tchekhov au cinéma est une démarche périlleuse qui entraîne le plus souvent des clichés du žánru nostalgie mélancolique ou pittoresque décoratif. Rien de tel dans l'adaptation de Patrice Chéreau a Jean-François Goyet. Au leu de la pièce and au goût du joour a transposant l'action present, is reussissent by the production of a effet d'autant plus interesssant qu'il serving tchekhov autrement que par la fidélité text aveugle augle. — fr:Iannis Katsahnias [4]

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Doktrína přežije bludy divadla // Journal "Stanislavsky", NG . Datum přístupu: 7. října 2019. Archivováno z originálu 7. října 2019.
  2. ↑ 1 2 Proskurnikova T. B. Theater of France: osudy a obrazy: eseje o dějinách francouzského divadla ve druhé polovině 20. století. - Petrohrad: Aletheia; M.: Stát. in-t dějin umění, 2002 . Datum přístupu: 7. října 2019. Archivováno z originálu 7. října 2019.
  3. ↑ N. Ismailova Člověk v životě i na obrazovce. Poznámky ke dvěma mezinárodním filmovým festivalům. Cannes - Moskva // Moskva, X, 1987
  4. ↑ Čechov-Platonov-Chéreau 1986 . Získáno 30. září 2019. Archivováno z originálu 30. září 2019.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky