Velmi starý muž s obrovskými křídly (Un señor muy viejo con unas alas enormes) je povídka z roku 1968 od kolumbijského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Gabriela Garcíi Márqueze . Je to pro autora typické dílo ve stylu " magického realismu ". Spojením každodenního života s prvky fantazie se stírá hranice mezi realismem a magií. Přestože je příběh prezentován jako „Pohádka pro děti“, neznamená to, že je jednoduchý. Scéna tedy není obyčejné město, stejně jako hlavní hrdina, který jej navštívil, není obyčejný anděl. Naopak, navzdory svému neobvyklému vzhledu se jen málo podobá andělu a mnohem více lidské bytosti. Protože nezapadá do konceptu andělů, postavy mu nemohou rozumět. A jejich zacházení s hostem vypadá krutě a nefér [1] .
Autor v příběhu vypráví o podivném zjevu neobvyklého člověka na venkovském dvoře obyčejných lidí. Jednoho večera Pelayo, majitel dvora, potkal na svém dvoře velmi starého muže s bílými křídly. Měl ubohý, ubohý, špinavý pohled. Pelayo se svou ženou Elisendou rozhodli, že tento muž byl cizí námořník, který ztroskotal, ale přesto se rozhodli zavolat sousedovi. Řekla, že jde o anděla , který byl poslán pro nemocné dítě této rodiny. A nechali starého muže ve svém kurníku. O vzhledu tohoto podivného tvora se brzy dozvěděla celá vesnice.
V této době byla horečka dítěte pryč a cítil se velmi dobře. Pelayo a jeho žena se rozhodli starému muži poděkovat a nechat ho jít, ale mnoho lidí chtělo tento zázrak vidět. A Elisenda se rozhodla na tom vydělat, a tak vzala pět centavos od každého, kdo to chtěl. Dům byl obehnán plotem, aby dav nezničil obydlí. Když se Padre Gonzaga dozvěděl ohromující zprávu, přišel na Pelayovo nádvoří. Pozdravil starce latinsky, ale stařík na oplátku jen něco zamumlal ve svém vlastním jazyce. Gonzaga poslal biskupovi dopis, aby napsal dopis primasovi, který zase papeži , aby konečný verdikt přišel od nejvyšší autority. Zkoušeli krmit anděla krystaly kafru a nejrůznějšími pokrmy, které mu poutníci přinášeli. Vybral si ale obyčejný lilkový kaviár .
Do vesnice tehdy přijel pojízdný cirkus, s lidmi z anomálie, jako pavoučí žena (dívka, která jako malá utekla z domova tancovat, za což byla strašně potrestána). Pohled na něj stál méně peněz a podívaná byla zajímavější. Pelayův dvůr byl prázdný. Majitelé už ale do té doby nastřádali dost peněz a mohli postavit dvoupatrový dům s veškerou občanskou vybaveností (pouze kurník zůstal nedotčen). Když syn Pelayo vyrostl, jeho rodiče ho nepustili do kurníku, ale později začal chlapec často přicházet k andělu. Nechoval se k němu přátelsky, jako k ostatním. Jednoho dne oba dostali plané neštovice. Doktor prohlédl chlapce i starého anděla. Byl velmi letargický, unavený a nešťastný, na křídlech mu zbylo jen pár peříček. Brzy se začal potulovat po domě, což Elisendu vyděsilo. Její manžel se nad andělem slitoval, zabalil ho a odnesl spát pod širák, a pak si všimli, že má horečku a umírá. Postupem času, s prvními slunečními paprsky, se anděl začal zlepšovat. Věděl, proč se cítil tak špatně, ale věřil, že mu nikdo nerozumí, a tak mlčel, občas zpíval písničky, dokud ho nikdo neslyšel. A přesto se anděl vzpamatoval a připravoval se ke vzletu. Elisenda ho viděla vzlétnout a jen se za ním s úlevou dívala.
Yuri Buida zařadil tento příběh do hypotetické sbírky nejlepších příběhů napsaných za posledních 200 let [2] .
| Díla Gabriela Garcíi Marqueze | ||
|---|---|---|
| Romány |
| |
| Příběh | ||
| příběhy |
| |
| literatura faktu |
| |
| Magický realismus | ||