Ověření

Verifikace (z latinského  verum  „pravda“ + facere  „dělat“) v různých oblastech lidské činnosti může znamenat:

Ve smyslu prokazatelnosti, ověřitelnosti vysvětlení ( modelů ) objektů / jevů v závislosti na stupni potvrzení realitou ( empiricky , fakty ) tvoří pojmy :

Formální verifikace v informatice

Formální ověření je prokázání pomocí formálních metod správnosti či nesprávnosti programu (systému) v souladu s formálním popisem vlastností programu (systému).

Formální způsoby ověření:

Princip ověřování Vídeňského kruhu

Ve skutečnosti myšlenka ověřitelnosti není výchozí myšlenkou představitelů Vídeňského kruhu [4] a byla formulována ještě dříve – i když ne zcela jasně – Wittgensteinem :

Tvrzení lze pochopit, pouze pokud víme, za jakých podmínek může být pravdivé. To znamená, že se nevyžaduje znalost toho, zda je věta pravdivá nebo nepravdivá, ale znalost okolností, které umožňují zjistit její pravdivost.LFT , 4,024

Verifikační princip navrhl Vídeňský kruh [4] , jehož členem byl ve 20. letech 20. století pozitivistický filozof Moritz Schlick . Členové kruhu věřili, že ve vědě by měly zůstat dvě třídy vědeckých návrhů - analytické pravdy, které nemají obsah předmětu, a faktické pravdy, empirická fakta konkrétních věd, jejichž význam lze ověřit zvláštním způsobem - princip ověřování . Verifikační postup „očišťování“ vědy od metafyziky pomocí protokolárních vět [4] empirického charakteru je základem celého programu logického pozitivismu .

Verifikace je postup pro ověření pravdivosti znalostí. Navrhuje, aby složité věty byly rozděleny do protokolárních. Pravdivost protokolárních vět je naprosto nepochybná, neboť odpovídá pozorované realitě. Forma protokolární věty vypadá takto: "NN pozoroval takový a takový předmět v takový a takový čas a na takovém a takovém místě." Redukce složitých vět na protokolární se nazývá redukce. Veškerá činnost vědce tak spočívá v kontrole protokolárních vět a jejich zobecňování. V důsledku ověřovací procedury všechny metafyzické otázky spadly do kategorie nesmyslných a byly vyřazeny. Důvodem je skutečnost, že filozofické otázky nelze redukovat logickým řetězcem uvažování na empirická tvrzení, která je mohou potvrdit nebo vyvrátit.

Schlick také poukázal na to, že základem našich empirických znalostí jsou tzv. výroky , jak nazval věty o „přítomném vnímání“. Takové věty, jak se filozof domníval, jsou také jednoznačně rozhodně rozhodnutelné, stejně jako věty analytické povahy. Na tomto základě byl předložen požadavek úplného ověření, který by mohl být formulován takto:

Věta má význam tehdy a jen tehdy, když se nejedná o analytickou větu nebo rozpor a pokud logicky vyplývá z konzistentní konečné třídy vět a prvky této třídy vět jsou věty pozorovací.

Verifikace tak byla kritériem pravdivosti, ale zároveň způsobem, jak odhalit smysl a princip rozlišování mezi empirickým smysluplným poznáním a metafyzickým, nesmyslným.

Brzy se však ukázalo, že taková přímá verifikace je nemožná v těch případech, kdy máme co do činění s minulými událostmi, obecnými soudy atd. Pak bylo toto kritérium oslabeno a objevilo se kritérium fundamentální verifikace neboli ověřitelnosti: podmínky pro praktické ověření, zda jiná skutečnost či nikoliv. Typickým příkladem v těchto letech byla hádka o odvrácené straně Měsíce , což lze v zásadě potvrdit, když se postaví letadlo, které bude obletovat Měsíc. Zranitelný byl i samotný koncept protokolárních vět. Jako externí kritik vystupoval K. Popper , který se domníval, že princip falzifikace (vyvracení) by měl být zaveden jako kritérium vědeckého charakteru.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ ISO/IEC/IEEE 24765:2017 Systémové a softwarové inženýrství – slovník
  2. ↑ Project Management Institute. Průvodce znalostním orgánem projektového řízení ( průvodce PMBOK ). — Šesté vydání. — Newtown Square, PA. - 1 online zdroj str. — ISBN 9781628253900
  3. ↑ [slovar.cc/enc/bolshoy/2074859.html Ověření]. Velký encyklopedický slovník.
  4. ↑ 1 2 3 Apel, K.-O. Proměna filozofie. M.: Logos, 2001. - S.35

Literatura