| Vasilis Rotas | |
|---|---|
| Βασιλης Ρωτας | |
| Datum narození | 5. května 1889 |
| Místo narození | Hiliomodi , Korinthie |
| Datum úmrtí | 30. května 1977 (88 let) |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | básník , prozaik , dramatik , překladatel |
| Jazyk děl | řecký |
Vassilis Rotas ( řecky: Βασίλης Ρώτας 1889 Chiliomόdi, Korinthie – 1977 Atény ) byl řecký básník, prozaik, divadelní spisovatel, kritik, překladatel a dramatik 20. století. Autor hymny Fronty národního osvobození (EAM).
Rotas se narodil 23. dubna / 5. května 1889 v Hiliomodi, Korinthie . Studoval na Corinthian Gymnasium , po kterém studoval a absolvoval First Varvakis Gymnasium v Aténách. Studoval na Filologické fakultě univerzity v Aténách . Vystudoval divadlo na činoherní fakultě konzervatoře v Aténách ( 1906 - 1910 ). V roce 1910 studoval na škole záložních důstojníků na ostrově Korfu . Bojoval v balkánských válkách (1912-1913) v hodnosti poručíka. Podílel se na vítězství řecké armády nad Bulhary v bitvě u Kilkis a na závěrečné bitvě druhé balkánské války v soutěsce Kresna .
Během první světové války , v roce 1916, Rotas sloužil jako důstojník ve IV sboru armády, ve městě Kavala . To bylo období národního rozkolu , kdy ministerský předseda Eleftherios Venizelos požadoval připojení ke spojeneckým silám , zatímco královský dvůr trval na tom, aby zůstal neutrální, ve skutečnosti sympatizoval s Centrálními mocnostmi . Tato politická konfrontace vedla k bezprecedentní epizodě v dějinách moderního Řecka, kdy se řečtí monarchističtí důstojníci vzdali Němcům v srpnu 1916 opevnění na řecko-bulharské hranici spolu s částmi IV. armádního sboru. Řečtí vojáci tohoto sboru (7 tisíc lidí) nebyli oficiálně váleční zajatci, ale jako druh rukojmí - císařští hosté byli transportováni do německého města Görlitz , kde zůstali až do roku 1919. Anekdotická epizoda byla, když německý důstojník, který svého času studoval starou řečtinu, pozdravil řecké vojáky na železniční stanici Görlitz. Němec používal řecký pozdrav „ΧΑΙΡΕΤΕ“ (herete – radujte se, ahoj) s erasmskou výslovností „hairete“, což způsobilo smích řeckých vojáků a zmatek Němce. Přítomnost několika tisíc mladých vojáků ve městě s pouhými 90 000 obyvateli byla hmatatelná. Vztahy s německým obyvatelstvem byly vesměs pokojné. Určitý antagonismus byl způsoben úspěchy řeckých vojáků mezi ženskou populací, zejména v nepřítomnosti významné části německé mužské populace. To však nezabránilo tomu, aby se hrálo několik stovek řecko-německých svateb [1] .
Pro Rotase se německé zajetí-pohostinství stalo významnou etapou v jeho kariéře. Zde napsal a připravil k vydání svou první básnickou sbírku. Zde napsal své první, později populární dílo „karagezis“ (stínového divadla), nadšeně vítané vojáky, většinou prostých rolnických chlapců [2] [3] .
Na konci první světové války se zajatci ze Zhořelce začali vracet do vlasti. Po návratu do Řecka se Rotas zúčastnil počátečního období kampaně řecké armády v Malé Asii . 30. listopadu 1920 vyhrála parlamentní volby monarchistická „Lidová strana“, která agitovala pod heslem „přivedeme si naše kluky domů“. Rotas se svou „monarchistickou minulostí“ a znalostmi německého jazyka ve Zhořelci byl odvolán z Malé Asie a dva roky (1921-1922) sloužil jako vojenský atašé na řeckém velvyslanectví v Berlíně . V roce 1921 se oženil se svou přítelkyní z dětství Ekaterinou Giannakopoulou, se kterou měl tři děti: Renos (který se stal lékařem), Marula (která se stala herečkou) a Nikiforos (budoucí skladatel). Rotas odešel v roce 1926 v hodnosti plukovníka do výslužby a plně se věnoval literatuře, překladatelství a divadlu.
Během let trojité německo-italsko-bulharské okupace Řecka (1941-1944) se Rotas připojil k Národní frontě osvobození Řecka (EAM) [4] . Rotas je autorem hymny EAM (poezie a hudba). Podle jeho vlastního popisu se hymna zrodila „za pochodu“. Začátkem zimy roku 1943, když se Rotas vydal společně s budoucím slavným řeckým a maďarským sochařem Memos Makris na podzemní shromáždění jedné z organizací spisovatelů a umělců v centru Atén, začal Rotas nečekaně pro sebe sbírat básně. zpívat je v rytmu rychlého tempa. Na otázku Makrise, co je to za píseň, Rotas odpověděl, že on sám neví, pouze se zrodila v jeho hlavě. Zahájení schůze na schůzi bylo odloženo a Makris se rozhodl informovat publikum, že Rotas má novou píseň. Rotas to zpíval. Publikum i šéfka organizace Elektra Apostolou ji přijali s nadšením. Ještě téhož večera vyslala Elektra jednoho z podzemních dělníků, aby zapsal verše a noty hymny. Když se o několik měsíců později Rotas vydal do hor, jeho hymnu znali a zpívali všichni na území Svobodného Řecka [5] :
Svoboda je krásná pleť Sestupuje z výšin Bere ji do náruče lidu Raduje se a tančí a zpíváOd konce 40. let se jeho celoživotní přítelkyní stala spisovatelka Vula Damianaku, se kterou žil od roku 1954 v Nea Makri v Attice [6] . Vassilis Rotas zemřel v roce 1977 v Aténách ve věku 88 let.
Rotas začal publikovat své básně poprvé v časopise Numas v roce 1908. Jeho články, povídky, divadelní kritika a του eseje vycházely během okupace v podzemním tisku, ve Svobodných Novosti (Ελεύθερα Νέα), Vechernyaya (Βραδυνή), Morning (Πρωία), Estia (Ochag) a časopise Theatre (19561-19599) . a v „Lidové řeči“ (Λαϊκό Λόγο) (1965-1967). Byl také jedním z hlavních spolupracovníků řecké literatury a založil spolu s dalšími studenty v roce 1910 „Studentský spolek“.
Rotas byl také zakladatelem „Athénského lidového divadla“ (1930-1937), které bylo uzavřeno s nastolením diktatury generála Metaxase v roce 1936 v zemi . Během let trojité německo-italsko-bulharské okupace Řecka zorganizoval divadelní školu (Θεατρικό Σπουδαστήριο), ve spolupráci s Markosem Avgerisem , Sophií Mavroidi-Papadaki, společností Giannis Tsarouchis , divadlem Mana Katrakise a EPONem . Thesálie v horách Svobodného Řecka a ve vesnicích Thesálské roviny [7] . Později vyučoval na profesionální divadelní škole a na dramatické škole konzervatoře Pireus. Kromě poezie a divadla se Rotas věnoval i překladům. V historii řeckého divadla je známý také svými překlady Shakespeara . Velkou slávu si získala adaptace komedie Pták Aristophanes z roku 1961 v podání Divadla umění Karolose Kuhna do moderní hovorové řeči.
Vassilis Rotas nebyl ovlivněn ani tak estetickými proudy své doby, jako spíše folklórními tradicemi a démotickou písní, stejně jako lidové pohádky a stínové divadlo Karagiozis . Postavení Rotase je vyjádřeno slovy, že „tvůrcem, katalyzátorem a příjemcem všeho je lid“. Zároveň měl na jeho tvorbu vliv Shakespeare a starověké řecké drama. V mnoha svých dílech Rotas navázal na formu a strukturu řecké tragédie (např. v Řecké mládí, 1946) a Shakespearových historických dramat (např. Rigas Velestinlis , 1936 – a Kolokotronis , , 1955) a řeckého stínového divadla (1955).
Αφιέρωμα (επιμέλεια: Θαν. Ν. Καραγιάννης),: "Βασίλης Ρώτας",τορθνταρ απυ'τανια αππτανια αππτανια αππτανια "Το Σχολείο και το Σπίτι", τεύχ. 444-445, s. 358-379