Finance domácnosti

Finance domácnosti  - soubor vztahů týkajících se tvorby a použití fondů fondů a finančních aktiv nezbytných k zajištění obživy členů domácnosti .

Socioekonomická podstata financí domácností

Domácnost je z ekonomického hlediska chápána jako skupina osob, které jsou nejčastěji spřízněny příbuzensky ( rodina ), společně činí ekonomická rozhodnutí na základě společné tvorby a sdílení fondů finančních prostředků potřebných ke spotřebě a akumulaci . Domácnost může tvořit jedna osoba, která samostatně a samostatně tvoří svůj vlastní rozpočet. Domácnost (reprezentovaná svými zastupujícími členy) v systému tržních vztahů vystupuje jako:

Finanční vztahy charakteristické pro domácnost lze rozdělit na vnitřní a vnější.

Vnitřní finanční vztahy domácnosti jsou takové, které vznikají mezi účastníky (členy) domácnosti při tvorbě a rozdělování fondů peněžních prostředků, které jsou společné domácnosti mezi jejími členy.

Finanční vztahy jsou klasifikovány jako vnější:

Financování domácností se vyznačuje společnými finančními funkcemi:

Finanční rozhodnutí domácností jsou přijímána ohledně tvorby a použití peněžních fondů.

S jistou mírou konvenčnosti lze říci, že domácnost má svou vlastní bilanci , která odráží souhrn jejích aktiv , tedy hodnotu jejího majetku v peněžní i nepeněžní formě a pasiv , tedy zdrojů. vzniku těchto aktiv. Důležitým zdrojem tvorby majetku domácností jsou nejen běžné příjmy , ale také úspory , akumulace získané v pořadí dědictví od předchozích generací.

Rozpočet domácnosti

Bilance skutečných příjmů a výdajů domácnosti za určité časové období (měsíc, čtvrtletí, rok).

Příjem domácnosti

Příjem domácnosti může mít peněžní i nepeněžní (naturální) formu . Ty zahrnují potraviny získané z pozemků osobních dceřiných společností a také naturální platby za práci v podnicích nebo soukromé služby.

Ve vyspělých tržních ekonomikách přirozeně převládá peněžní forma příjmu. Peněžní příjem domácnosti se dělí na následující zdroje příjmu:

  1. Mzda
  2. Důchody , příspěvky , stipendia a další sociální dávky
  3. Příjmy z podnikání
  4. Příjmy z nemovitostí a hotovostních transakcí na finančním trhu

Výdaje domácností

Existují různé přístupy ke klasifikaci výdajů domácností .

Z hlediska termínů, za které se určité výdaje počítají, rozlišují:

V závislosti na funkčním účelu lze výdaje rozdělit do následujících hlavních skupin:

Existuje také další přístup, který zahrnuje jejich rozdělení na výdaje spojené se spotřebou a akumulací.

Spotřební výdaje

Do spotřebních výdajů lze přiřadit tzv. povinné výdaje, tedy výdaje, bez kterých se domácnost běžně neobejde . Tyto zahrnují:

  1. Daně a povinné poplatky od fyzických osob :
  2. Energie a další měsíční platby obyvatel:
    • účty za energie
    • platba za elektřinu
    • náplň studené vody
    • poplatek za teplou vodu
    • poplatek za topení
    • poplatek za vodné stočné
    • poplatek za spotřebu plynu
    • poplatek za svoz odpadu
    • poplatek za rozhlasovou stanici
    • poplatek za komunitní anténu
    • jiné platby
  3. Výdaje na běžnou spotřebu, tedy výdaje za zboží používané po relativně krátkou dobu:
  4. Kapitálové výdaje na spotřebu nepotravinářských položek užívaných po dostatečně dlouhou dobu
    • nákup nábytku
    • nákup auta
    • nákup bydlení
    • nákup jiných předmětů dlouhodobé spotřeby
  5. Kapitálové výdaje spojené s investováním peněz za účelem generování (zvýšení) příjmu domácnosti v budoucnu:
Akumulační výdaje a úspory peněz

Zhodnocení peněžních úspor a úspor je důležité nejen pro domácnost. Úspory domácností jsou důležitým zdrojem ekonomického rozvoje .

Účel peněžních úspor může být různý:

  1. Vytvoření pojistné rezervy "pro každý případ"
  2. Akumulace finančních prostředků na nákup předmětů dlouhodobé spotřeby (auta, byty atd.)
  3. Dlouhodobé kapitálové životní pojištění
  4. Vytvoření peněžního fondu pro investování do různých finančních aktiv: pořízení akcií , dluhopisů , akcií investičních fondů , umístění prostředků na vklady v bankách atd.
  5. Investování peněz do drahých kovů ( hromadění ), nemovitostí , cizí měny a dalších aktiv

Existují dvě formy spoření: organizované a neorganizované. S rozvojem tržních vztahů, zkvalitňováním a zvyšováním objemu finančních služeb poskytovaných obyvatelstvu se zvyšuje podíl organizovaného spoření, plnícího důležitou společensky významnou funkci dodávání úvěrových peněz do ekonomiky.

Poměr výdajů na spotřebu a akumulaci

Důležitým faktorem při zvyšování úspor je výše příjmu. Jedním z předmětů ekonomické vědy, který studuje finance domácností, je studium příjmu, spotřeby a akumulace. Jedním ze zákonů souvisejících s touto problematikou je základní Keynesův zákon :

Vyšší než růst příjmů je tempo růstu spotřeby určeno sklonem společnosti ke spotřebě. K charakterizaci tohoto jevu se používá  mezní sklon ke spotřebě ( MPC ), který je určen vzorcem:

,

kde  je nárůst spotřeby,  je růst důchodu.

Hodnota MPC ukazuje, jaká část nárůstu důchodu směřuje do spotřeby. Jeho hodnota se pohybuje od 0 do 1: 0 < MPC < 1. Je-li MPC=0, pak celý nárůst příjmu jde na akumulaci; je-li MPC=1, celé zvýšení důchodu jde na spotřebu.

Další ukazatel používaný k charakterizaci poměru spotřeby a akumulace se nazývá mezní sklon k akumulaci ( angl.  Marginal Propensity to Save - MPS ):

, kde  je hodnota přírůstku úspor,  je přírůstek příjmů.

Pokud MPS=0, pak veškerý příjem jde na spotřebu; pokud MPS=1, pak celý nárůst příjmu jde do akumulace.

Viz také

Literatura