Česká abeceda

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 17. března 2020; kontroly vyžadují 6 úprav .

Česká abeceda ( česky Česká abeceda ) je variantou latinky , která se používá při psaní v češtině . Základními principy této abecedy jsou „jeden zvuk – jedno písmeno“ a přidání diakritiky přes písmena k označení zvuků, které jsou daleko od latinského jazyka .

Abecedy některých dalších východoevropských jazyků ( slovanština , baltština , estonština ) vycházejí z české abecedy, ve které se znaky odebírají nebo přidávají podle potřeby v jazyce. Nejvýraznějším odklonem od češtiny je polská abeceda , která byla vyvinuta samostatně.

Moderní česká abeceda se skládá ze 42 písmen:

A A B C C D Ď
E E E F G H Ch
já Í J K L M N
Z Ó Ó P Q R Ř
S S T Ť U U Ů
PROTI W X Y E Z Z

Následující složení abecedy je však běžné ve slovnících ( dlouhé samohlásky , stejně jako palatální souhlásky , nejsou považovány za nezávislá písmena):

A B C C D
E (E) F G H
Ch já J K L
M N Ó P R
Ř S S T U
PROTI (X) Y Z Z

Písmena Q a W se používají výhradně v cizích slovech a jsou nahrazena písmeny K a V, jakmile se slovo stane „naturalizovaným“; digrafy dz a dž se také používají hlavně pro cizí slova a nemají samostatné místo v abecedě.

Historie

Většina písmen s diakritikou byla přidána do české abecedy během reforem Jana Husa na počátku 15. století , aby nahradila digrafy a trigrafy , jimiž se psaly české zvuky, které neměly ekvivalent v latinské abecedě (polská abeceda stále používá digrafy a dokonce i tetragrafy ).

V průběhu 16. století bylo do seznamu přidáno písmeno Ů (historicky Ó, nyní se však vyslovuje Ú). Jediným digrafem, který v abecedě zůstal, je kombinace písmen Ch , která se nachází mezi písmeny H a I a přenáší zvuk podobný německému zvuku Ch nebo ruskému zvuku „X“. Ch je považováno za jedno písmeno - v některých křížovkách tato kombinace zabírá pouze jeden čtverec a v některých případech svislého psaní (jako na znacích) se dvě písmena nepíší za sebou, ale zůstávají spolu. Převaha jednobuněčného symbolu Ch v křížovkách s rozšířením počítačů v ČR poněkud poklesla .

Dlouhé samohlásky se v české abecedě označují akutním ( česky čárka ; písmena Á, É, Í, Ó, Ú, Ý) a písmenem Ů. Tato písmena mají stejné pořadí v abecedě jako jejich nediakritické varianty. Pokud neexistuje žádný rozdíl kromě zvýraznění , diakritická písmena by měla být setříděna za běžnými. Znak " háček " ( česky háček ) (ˇ) označuje historickou palatalizaci základního písmene. Písmena Č, Ř, Š a Ž jsou v současnosti postalveolární souhlásky a jsou abecedně řazeny před příslušnými základními písmeny, zatímco Ď, Ň, Ť jsou patrové souhlásky a jsou ve stejném abecedním pořadí jako jejich nediakritické varianty.

Abecední tabulka

česká abeceda (Česká abeceda)
Dopis název Výslovnost ( IPA ) alofony
A a a ( a ) [A]
Á á dlouhý ( dlouhé á ) [A:]
Bb být ( být ) [b] [p]
c c ce ( ce ) [t͡s] [dz]
Č č che ( ce ) [t͡ʃ] [dʒ]
D d de ( de ) [d] [t]
Ď ď de ( ďé ) [ɟ] [C]
e e e ( e ) [ɛ]
É é e dlouhé ( dlouhé é ) [ɛ:]
Ě ě tj. ( ije ) [ɛ], [jɛ]
F f ef ( ef ) [F]
G g ge ( ge ) [G] [k]
H h ha ( ha ) [ɦ] [x] , příp. [[neznělá glotalní frikativa| [h] ]]
Chch ha ( cha ) [X] [ɣ] nebo [[znělá glotální frikativa| [ɦ] ]]
já i a ( i ) [ɪ]
Н н a dlouhé ( dlouhé í ) [i:]
J j ty ( je ) [j]
K k ka ( ka ) [k] [G]
l l el ( el ) [l]
M m em ( em ) [m] [ɱ]
N n en ( en ) [n] [ŋ]
Ň ň en ( eň ) [ɲ]
O o o ( o ) [Ó]
o o o dlouhé ( dlouhé ó ) [Ó:]
Pp pe ( pe ) [p] [b]
Q q kwe ( kve ) [kv]
R r er ( er ) [r]
Ř ř erzh ( er ) [r̝] [r̝°]
S s es ( es ) [s] [z]
Š š esh ( es ) [ʃ] [ʒ]
T t te ( te ) [t] [d]
Ť ť ty ( ťé ) [C] [ɟ]
U u y ( u ) [ʊ]
U u y dlouhé ( dlouhé ú ) [u:]
U u u s kruhem ( ů s kroužkem ) [u:]
Vv jsem ( ve ) [proti] [F]
Ww dvojité vé ( dvojité vé ) [proti] [F]
X x x ( iks ) [k͡s] [gz]
Y y upsilon ( ypsilon ) [ɪ]
Ý ý upsilon dlouhý ( dlouhý ypsilon ) [i:]
Zz zet ( zet ) [z] [s]
Ž Ž jet ( zet ) [ʒ] [ʃ]

Počítačová kódování

V programování pro českou abecedu existují různé kódovací standardy , některé z nich jsou:

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Podrobnosti na www.cestina.cz  (česky)

Odkazy