Celiakální kmen

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 10. července 2021; kontroly vyžadují 9 úprav .
celiakální kmen
lat.  Truncus celiacus, arteria coeliaca

Celiakální kmen a jeho větve

Projekce orgánů těla. Celiakální kmen uprostřed
Začíná Břišní aorta
Děleno Levá žaludeční tepna, společná jaterní tepna, slezinná tepna
Katalogy
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kmen celiakie ( lat.  truncus celiacus ) je krátká krevní céva vycházející z předního půlkruhu aorty v úrovni posledního hrudního obratle [1] . Kmen celiakie a jeho větve prokrvují žaludek , slezinu , slinivku břišní , játra a část dvanácterníku . Spolu s a. mesenterica superior a arteria mesenterica inferior je součástí tříúrovňového systému prokrvení břišní dutiny [2] .

Místopis

Celiakální kmen (CS) se větví z břišní aorty pod aortálním otvorem bránice na úrovni obratlů T12–L1 . Typická délka kmene celiakie je cca 1,25 cm, průměr 0,9 cm Nejběžnější varianta větvení SN je známá jako trifurkace . V roce 1756 ji popsal švýcarský anatom Albrecht von Haller pod názvem „Hallerův trojnožka“. Tato rozvětvená varianta nouzového stavu je považována za typickou. V tomto případě se nad horním okrajem slinivky břišní dělí kmen celiakie na tři tepny: levou žaludeční, společnou jaterní a slezinnou (k takovému rozdělení dochází v 68,29 % ± 7,3 % případů [3] a podle dalších údajů , dokonce až 90,1 % [4] ). Existují dvě formy trifurkace: současný odchod všech tří tepen (pravý trojnožka) nebo rozdělení na dvě větve (obvykle slezinná a společná jaterní), přičemž třetí větev, nejčastěji levá žaludeční větev, odchází ze SN dříve („falešná stativ“) [5] .

Koncové větve

Levá žaludeční tepna

Levá žaludeční tepna ( lat.  a. gastrica sinistra ) následuje doleva a nahoru do žaludku , pak leží podél menšího zakřivení žaludku, kde se pak anastomuje s pravou žaludeční tepnou. Cestou vydává jícnové větve ( lat.  rr. oesophageales ) do břišní části jícnu ; větve z něj také odcházejí podél přední a zadní plochy žaludku, kde anastomují se stejnými větvemi gastroepiploických tepen probíhajících podél většího zakřivení orgánu [6] .

Slezinná tepna

Slezinná tepna ( lat.  a. splenica [lienalis] ) je největší ze tří tepen. Podél horního okraje těla slinivky břišní vede tepna k branám sleziny a dává větve do fundu žaludku a slinivky břišní. V hilu sleziny se tepna větví na cévy menšího průměru. Při samotném vstupu do brány odstupuje levá gastroepiploická tepna z tepny, která probíhá podél většího zakřivení žaludku doprava a anastomuje s pravou gastroepiploickou tepnou.

Společná jaterní tepna

Společná jaterní tepna ( lat.  a. hepatica comunnis ) jde vpravo od kmene celiakie a brzy se rozděluje na dvě koncové větve: vlastní jaterní a gastroduodenální tepnu.

Vlastní jaterní tepna ( lat.  a. hepatica propria ) jde k branám jater jako součást hepatoduodenálního vazu a vydává pravou a levou větev. Z pravé větve odchází žlučníková tepna ( lat.  a. cystica ), která přivádí krev do žlučníku . Před rozdělením na koncové větve se pravá žaludeční tepna odchýlí od své vlastní jaterní tepny ( lat.  a. gastrica dextra ), přičemž anastomuje na menším zakřivení žaludku s levou žaludeční tepnou.

Gastroduodenální tepna ( lat.  a. gastroduodenalis ) se dělí na pravou gastroepiploickou tepnu a horní pankreatoduodenální tepnu. Pravá gastroepiploická tepna sleduje větší zakřivení, anastomuje se stejnou levou tepnou a vydává četné větve do žaludku a větší omentum. Horní zadní a přední pankreatoduodenální tepny zásobují duodenum a pankreas.

Další obrázky

Poznámky

  1. ↑ Anatomie: Větve břišní aorty. Nepárové viscerální větve: kmen celiakie (truncus coeliacus) . meduniver.com . Získáno 20. května 2021. Archivováno z originálu dne 20. května 2021.
  2. ↑ MSCT angiografie k detekci aberantních tepen a kolaterál celého mezenterického povodí před a po operaci pankreatu s resekcí hlavních tepen bez jejich rekonstrukce . www.dslib.net . Získáno 4. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 4. srpna 2021.
  3. ↑ Semioshko N.V. Variantní anatomie kmene celiakie  // Státní lékařská univerzita ve Vitebsku: článek. - 2014. - S. 229 .
  4. ↑ Velichko I. M. Varianty větvení kmene celiakie  // Státní lékařská univerzita Grodno: článek. - 2017. - S. 25 .
  5. ↑ IV Gaivoronskij, Gaivoronskij I. V, BN Kotiv, Kotiv B. N, N. A. Kovalenko. Klinický význam variantní anatomie kmene celiakie  // Bulletin Ruské vojenské lékařské akademie. — 2018-03-15. - T. 20 , č. 1 . — S. 235–239 ​​. — ISSN 2687-1424 . - doi : 10.17816/brmma12343 .
  6. ↑ E. I. Borzyak, V. Ya. Bocharov, M. R. Sapin a další. Human Anatomy / ed. M. R. Sapina. - M. : Medicine, 1997. - S. 151. - 560 s. — ISBN 5-225-4444-1.
  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích