Johannes Steinhoff | ||
---|---|---|
Datum narození | 15. září 1913 | |
Místo narození | Bottendorf, Německá říše | |
Datum úmrtí | 21. února 1994 (ve věku 80 let) | |
Místo smrti | Pech, Německo | |
Afiliace |
Německý stát (do roku 1933), nacistické Německo (do roku 1945) |
|
Druh armády | Luftwaffe | |
Hodnost | plukovník | |
Bitvy/války | Druhá světová válka | |
Ocenění a ceny |
|
|
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Johannes Steinhoff ( německy: Johannes Steinhoff ; 15. září 1913, Rosleben , Sasko – 21. února 1994, Bonn) byl německý vojenský es během Třetí říše . Jedno z nejproduktivnějších es Luftwaffe získalo 176 sestřelů ve vzdušných bojích. Oberst Luftwaffe (1945). Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči (1945). Po vytvoření Bundeswehru byl jedním z vůdců při vytváření vzdušných sil Západního Německa, kde se vypracoval až na generála letectva Luftwaffe.
Narozen 15. září 1913 ve městě Bottendorf, 43 km jihozápadně od města Halle. V roce 1932 - 34 let. Johannes Steinhoff studoval filologii na univerzitě v Jeně a poté vstoupil do Kriegsmarine a získal hodnost poručíka. V roce 1936 přešel k Luftwaffe a absolvoval letecký výcvik.
Dne 11.1.1938 vedl Oberleutnant Steinhoff 1.(Nachtjagd)/LG 1 (od 1.9.1939 - 10.(N)/JG26). 18.12.1939 získal první vítězství, když sestřelil dva britské bombardéry Wellington poblíž ostrova Helgoland. 1. února 1940 byl Steinhoff jmenován velitelem 4./JG52. 10. května sestřelil dva Blenheimy a poté během bitvy o Anglii dalších osm stíhaček.
Se začátkem bojů na východní frontě začalo jeho konto růst mnohem rychleji. Do konce srpna 1941 měl Steinhoff již 35 sestřelů a 30. srpna jako první v II./JG52 obdržel Rytířský kříž .
V únoru 1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a následně 1. března jmenován velitelem II./JG52. 31. srpna zaznamenal Steinhoff své 100. vítězství a o tři dny později byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovými listy (č. 115). 2. února 1943 si Steinhoff připsal 150. vítězství.
1. dubna téhož roku, již v hodnosti majora, vedl JG 77. Poté, 28. 7. 1944, obdržel Oberst poručík Steinhoff po 167 vítězstvích Rytířský kříž s dubovými listy a meči (č. 82). 1. prosince byl jmenován velitelem nově vzniklé JG7.
V lednu 1945 se zúčastnil tzv. „bojové vzpoury“ a byl odvolán ze svého postu. Poté Steinhoff také pomohl zneuctěnému generálporučíkovi Adolfu Gallandovi vytvořit JV44. Na jaře 1945 sestřelil na Me.262 dalších osm letadel a jeho skóre dosáhlo 176 sestřelů. Celkem Steinhoff provedl 993 bojových letů, přičemž sám byl sestřelen 12krát, ale se svým stíhačem vždy přistál, nikdy nepoužil padák.
8. dubna při startu z letiště Akhmer havaroval jeho Me.262 . Letadlo začalo hořet a na palubě začala explodovat munice. Pozemnímu personálu se jen zázrakem podařilo Steinhoffa zachránit. Utrpěl těžké popáleniny a z nemocnice byl propuštěn až na konci roku 1947. Nehoda mu zanechala hrozné stopy na obličeji, měl popálené tváře, uši a oční víčka. Kvůli těžkým popáleninám a zraněním nemohly být oči zcela zakryty očními víčky a Steinhoff musel spát s prakticky otevřenýma očima. Teprve v roce 1969 mu britští vojenští chirurgové po provedení složité plastické chirurgie „vyrobili“ nová oční víčka. Kupodivu po celá ta léta neztratil své létající schopnosti.
V roce 1955 byl Steinhoff v USA přeškolen na létání na proudových stíhačkách. V roce 1958 byl povýšen do hodnosti brigádního generála a v roce 1962 do hodnosti generálmajora. Několik let byl německým zástupcem v velitelství NATO. Počátkem 70. let se generálporučík Steinhoff stal inspektorem Bundesluftwaffe a udělal hodně pro to, aby je vybavil moderními zbraněmi. 4. dubna 1974 odešel do důchodu.
Steinhoff zemřel 21. února 1994 v malém městečku Wachtberg-Phillip, 10 km jižně od Bonnu. Dne 18. září 1997 dostala stíhací peruť Bundesluftwaffe JG73 čestný název „Steinhoff“.
Luftwaffe se 100 nebo více vítězstvími | Esa|
---|---|
⩾300 |
|
250-299 |
|
200-249 |
|
150-199 |
|
100-149 |
|
|