Mayetia

Mayetia
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:protostomyŽádná hodnost:LínáníŽádná hodnost:PanarthropodaTyp:členovciPodtyp:Tracheální dýcháníSupertřída:šestinohýTřída:HmyzPodtřída:křídlatý hmyzInfratřída:NovokřídlíPoklad:Hmyz s plnou metamorfózousuperobjednávka:Coleopteridačeta:ColeopteraPodřád:polyfágní brouciInfrasquad:StaphyliniformesNadrodina:StaphylinoidyRodina:StaphylinidaePodrodina:TykadlaRod:Mayetia
Mezinárodní vědecký název
Mayetia Mulsant & Rey, 1875
typ zobrazení
Mayetia sphaerifera Mulsant & Rey, 1875

Mayetia  (lat.)  je rod malých krátkokřídlých hmatných brouků z podčeledi Pselaphinae ( Staphylinidae ). Více než 170 druhů.

Distribuce

Vyskytují se především v Holarktidě [1] . Edafický rod Mayetia zahrnuje více než 170 druhů rozšířených především v západní palearktidě, dále 18 nearktických , jeden afrotropní , tři neotropické a jeden orientální druh. Jedna z nejbohatších iberské fauny Mayetia (Španělsko a Portugalsko) zahrnuje více než 40 druhů popsaných především ze západní části poloostrova [2] .

Popis

Drobní půdní krátkokřídlí brouci - palpaters , délka těla asi 1 mm (při šířce asi 0,15 mm), většina je slepá a neschopná letu. Tvar těla je válcovitý, protáhlý a tenký a jen málo se podobá jiným hmatatelným broukům. Hlavní zbarvení bývá žlutohnědé, oči jsou značně redukované, tykadla spíše krátká s tlustým jednodílným kyjem, nohy spíše krátké [1] [3] . Larvy rodu Mayetia byly poprvé popsány až v roce 2009 a pouze u Mayetia pearsei . Jejich larvy se liší od ostatních popsaných larev hmatných brouků v následující kombinaci znaků: eversible frontální váček je jednoduchý, vakovitý, s tenkými, hustými koncovými papilami; stonky chybí; epikraniální kmen chybí; tykadla dvousegmentová, druhý segment nesoucí nerozvětvený, protáhlý, vrubový senzorium; mezotorakální spirála s velkým fusiformním peritremem; chybí břišní spirakuly; A9 s apikálním zářezem ve tvaru V mezi krátkými pevnými urogomfy. Kukly jsou podobné těm u evropského pselaphine Plectophloeus fischeri v tom, že mají prodloužené prothorakální setiformní výběžky a ostnaté hlízy pokrývající tykadla. Popis kukly může představovat dosud popsanou nejmenší kuklu brouka. Larvy a kukly M. pearsei byly nalezeny v červenci a srpnu, zatímco dospělci byli nalezeni v červenci až říjnu v hlinitých píscích nivy řeky Meramec, Crawford County, Missouri [4] .

První makropterické a makroftalmické dva druhy Mayetia byly popsány v roce 1995: Mayetia peruana Orousset, 1995 ( Peru ) a Mayetia nepalensis Orousset, 1995 ( Nepál ). V roce 2022 byla popsána Mayetia atlantica , třetí neotropický a první brazilský druh Mayetiini Scheerpeltz, 1925 a nejjižnější zástupce rodu. Je to třetí makropterický a makroftalmický druh rodu spolu s M. peruana a M. nepalensis [5] [6] .

Systematika

Více než 170 druhů. Rod poprvé izolovali v roce 1875 francouzští entomologové Etienne Mulsant (1797-1880) a Claudius Ray (1817-1895) pro druh, který popsali Mayetia sphaerifera Mulsant & Rey, 1875 [7] . Spolu s africkými rody Typhloleptodes Jeannel, 1953 a Typhloleptus Jeannel, 1951, je zařazen do kmene Mayetiini Winkler, 1925 ze superkmene Euplectitae (dříve buď v Bythinoplectinae nebo Faronitae ) [1] [3] [8] , někdy rozdělen do samostatná podčeleď Mayetinae [9] .

Rod Mayetia byl původně zařazen do čeledi Staphylinidae , teprve v roce 1947 jej Orlando Park [10] [11] převedl do čeledi Pselaphidae [12] . V roce 1955 byl rod a kmen Mayetiini zařazen do podčeledi Faroninae [13] [14] . Až do roku 1995 byli všichni členové rodu považováni za reliktní druhy, vysoce přizpůsobené edafickému životu ve Středomoří , kde neexistují žádné příbuzné druhy suprapubického životního stylu. Všechny druhy rodu mají velké množství homoplazií v důsledku konvergence s edafickým životem: známky ADA (anoftalmie, depigmentace a apterismus); zúžení mezi pronotum a elytra, vymezující dvě oblasti těla, přední, tvořenou hlavou a pronotem, a druhou, zadní, elytra a břicho, které jim umožňuje provádět kruhové obraty uvnitř otvorů v zemi; zmenšená velikost a přílohy; subcylindrické formy; nedostatek lopatkového skloubení elytra; teleskopické mezi segmenty břicha, což umožňuje zkrátit jeho délku; specializované senzorické struktury na anténách a maxilárních palpi pro kompenzaci nepřítomnosti očí; ultra vyvinuté struktury aedeagu; a vysokou úroveň endemismu, žijící ve velmi omezených oblastech. Zoogeograficky, po popisu dvou makropterických a makroftalmických druhů Mayetia v neotropické a asijské říši v roce 1995, lze vysledovat jejich pozdní původ, do konce triasu , asi 200 milionů let, kdy se Pangea začala fragmentovat. To vysvětluje současné rozšíření druhu na jihu Spojených států (Carolina), Jižní Americe (Venezuela, Kolumbie), Evropě (středomořská pánev), Africe (Gabon), Asii (Nepál) a Japonsku. Proto lze původ rodu Mayetia spatřovat v tehdejších rovníkových deštných pralesích; že později, když se Pangea rozpadla, mohli přežít pouze přizpůsobením se přísně edafickému životu ve středomořských pánvích současných kontinentů [15] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Park O. Study in Neotropical Pselaphidae  (anglicky)  // Northwestern University Studies in the Biological Sciences and Medicine : Journal. - Evanston & Chicago, 1942. - Sv. 1. - S. 1-468. doi : 10.5962 / bhl.title.6838 .
  2. ↑ Francisco Novoa a Andres Baselga. (2002). Nový Mayetia Mulsant a Rey (Coleoptera: Staphylinidae: Pselaphinae) z Galicie (severozápadní Španělsko). The Coleopterists Bulletin, 56(4):541-546. 2002. odkaz https://dx.doi.org/10.1649/0010-065X(2002)056
  3. ↑ 12 Newton A.F. & D.S. Chandler. Světový katalog rodů Pselaphidae (Coleoptera) (anglicky)  // Fieldiana: Zoology (NS) : Journal. - 1989. - Sv. 53. - S. 1-93. doi : 10.5962 / bhl.title.3209 . 
  4. ↑ Carlton CE, Watrous LE (2009). První popis nezralých stádií kmene Mayetiini: Larva a kukla Mayetia pearsei (Staphylinidae: Pselaphinae: Mayetiini). Annals of the Entomological Society of America 102(3):406-412 http://dx.doi.org/10.1603/008.102.0308
  5. ↑ 1 2 Julio Cezar Mário Chaul, Cristiano Lopes-Andrade. První záznam o Mayetiini (Coleoptera: Staphylinidae: Pselaphinae) z Brazílie, s popisem nového makropterního a makroftalmického druhu Mayetia Mulsant & Rey, 1875  (anglicky)  // Zootaxa  : Journal. - 2022. - Sv. 5175, č.p. 1 . - S. 126-136. - doi : 10.11646/zootaxa.5175.1.6 .
  6. ↑ Orousset J. Découverte de Mayetia macrophthalmes et macroptères en régions néotropicale et asiatique (Coleoptera, Pselaphidae)  (fr.)  // Annales de la Société Entomologique de France , Nová řada: Journal. - 1995. - Sv. 31, č . 1 . — S. 57–61.
  7. ↑ Mulsant E. & Rey C. 1875. Popis deux espèces de coléoptères nouvelles ou peu connues de la famille des Aléochariens. Opuscules Entomologiques 16:87–89.
  8. ↑ Orousset J. Le žánr Mayetia Mulsant & Rey, 1875: katalogový komentář (Coleoptera, Staphylinidae, Pselaphinae)  (fr.)  // Revue Française d'Entomologie Générale : Journal. - 2022. - Sv. 4, č . 1–2 . — S. 1–152.
  9. ↑ Coiffait H. 1956. Deux lignées senescentes de coléoptères euédaphiques: Les Mayetinae (Col. Pselaphidae) et les Leptotyphlinae (Col. Staphyninidae). Vie et Milieu, 7(2): 400-404
  10. ↑ Park O. 1947. Pozorování Batrisod se zvláštním zřetelem k americkému druhu východně od Skalistých hor (Pselaphidae Coleoptera). Bulletin Chicagské akademie věd 8(3): 45-132.
  11. ↑ Park O. Cavernicolous pselaphid brouci z Alabamy a Tennessee, s pozorováním taxonomie čeledi  //  Geological Survey of Alabama Museum Paper. - 1951. - Sv. 31. - S. 1-107.
  12. ↑ 1 2 3 4 5 6 Schuster RO, GA Marsh, O. Park. Současný stav kmene Mayetini ve Spojených státech. Část I (kromě Kalifornie) (Coleoptera: Pselaphidae)  (anglicky)  // Pan-pacifický entomolog: Journal. - 1959. - Sv. 35, č. 3 . - S. 117-127.
  13. ↑ Jeannel R., Coiffait H. Les Mayetia sont des Pselaphides  (fr.)  // Revue française d'entomologie : Journal. - 1955. - Sv. 22, č . 1 . - S. 5-8.
  14. ↑ 1 2 Coiffait H. Revision des Mayetia Muls. et Rey  (fr.)  // Revue française d'entomologie: Journal. - 1955. - Sv. 22, č . 1 . - S. 9-31.
  15. ↑ Raimundo Outerelo, Purificación Gamarra, José María Hernández, Eduardo Ruiz Piña. (2017). Pangea como origen del genero Mayetia (Coleoptera Pselaphidae). V knize: Los mapas de la Naturaleza (Livro de Resumos da XXII Bienal da RSEHN, Coímbra: 174). RSEHN, Coímbra, Madrid, 2017. isbn 978-84-697-4764-3
  16. ↑ 1 2 3 Orousset, J. Coléoptères hypogés de Corse XLIV. Une spèce nouvelle du žánr Mayetia Mulsant & Rey, 1875 (Coleoptera Staphylinidae Pselaphinae). Entomologe, 69(3): 153-155. (2013).
  17. ↑ Gamarra, P. & R. Outerelo. Mayetia ( Mayetia ) anforiformis y Mayetia ( Mayetia ) adentisformis nuevas especies de Cáceres (España) (Coleoptera, Pselaphidae, Pselaphinae, Mayetiini). Boletín de la Real Sociedad Española de Historia Natural (Sección Biológica), 111: 41-49. (2017).
  18. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 Coiffait, H. 1962. Nouvelles espèces žánr du Mayetia (Coleoptera Pselaphida). Essai de klasifikace. Revue française d'Entomologie, 28(4): 236-252.
  19. ↑ Gamarra, P. & R. Outerelo. Mayetia ( Mayetia ) alcazarae nov. sp. del centro de la Península Ibérica (Coleoptera, Pselaphidae, Pselaphinae, Mayetiini). Boletín de la Real Sociedad Española de Historia Natural (Sección Biológica), 109: 35-40. (2015).
  20. ↑ Hernando, C. Mayetia (s. str.) amicorum sp. listopad. del País Vasco (norte de la Península Ibérica) (Coleoptera: Staphylinidae: Pselaphinae). Heteropterus Revista de Entomologia, 5:27-31. (2005).
  21. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 Struyve, T. Na půdě Staphylinidae severozápadního Španělska (Coleoptera). Belgian Journal of Entomology, 72: 1-59. (2018).
  22. ↑ Outerelo, R. & P. ​​​​Gamarra. Mayetia ( Mayetia ) armata , nueva especie de la península ibérica (España) (Coleoptera, Staphylinidae, Pselaphinae, Mayetiini). Boletín de la Asociación Española de Entomología, 42 (1-2): 139-146. (2018).
  23. ↑ 1 2 3 4 Thelot, J.-P. Recherche sur la faune endogee. Deux nouvelles espèces de Mayetia de France (Coléoptères Pselaphidae). Nouvelle Revue d'Entomologie, 12(1): 53-61. (1982).
  24. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Orousset, J. & G. Dubault. Coléopteres hypoges de Corse. II. Žánr Mayetia Mulsant et Rey (Col. Pselaphidae). Entomologe, 40(2): 65-83. (1984).
  25. ↑ Coiffait H. Nouveaux Mayetia de France et d'Italie (Col. Pselaphidae). Revue Française d'Entomologie, 22(4): 257-261. (1955).
  26. ↑ Gamarra, P. & R. Outerelo. (2017). Mayetia ( Mayetia ) iborensis , nueva especie de Cáceres (Extremadura, España) (Coleoptera, Staphylinidae, Pselaphinae, Mayetiini). Arquivos Entomolóxicos, (17), 215-218.
  27. ↑ 1 2 Vit S. 1979. Une espèce nouvelle de Mayetia du Portugal et les espèces představuje Madère (Coleoptera, Pselaphidae). Revue suisse de Zoologie, 86(2): 491-499.
  28. ↑ Gamarra, P. & R. Outerelo. Mayetia (Mayetia) mesodentata, nueva especie de Cáceres (Extremadura, España) (Coleoptera, Staphylinidae, Pselaphinae, Mayetiini). Arquivos Entomolóxicos, 18: 119-124. (2017).
  29. ↑ Dominguez, R. O. (2015). Mayetia ( Metamayetia ) valinasensis , nueva especie de Pontevedra (NO península ibérica) (Coleoptera, Staphylinidae, Pselaphinae, Mayetiini). Arquivos Entomolóxicos, (14), 11.-15.
  30. ↑ Decu, V. Coléoptères édaphobiontes du Venezuela. II. Mayetia venezuelica n. sp. (Staphylinidae-Mayetiini). "Travaux de l'Institut de Spéologie "Émile Racovitza", 30: 47-49, 1 pl.". (1991).
  31. ↑ Gómez, LG & R. Outerelo. Mayetia ( Mayetia ) veraensis ; nový especie de Extremadura (Španělsko). XIIa nota sobre el genero Mayetia Mulsant y Rey, 1875, (Coleoptera, Pselaphidae) de la Península Ibérica. Boletín de la Real Sociedad Española de Historia Natural (Sección Biológica), 85: 51-58. (1990).
  32. ↑ Outerelo, R. & P. ​​​​Gamarra. Descripción de Mayetia ( Mayetia ) zaballosi n.sp. de Badajoz (Španělsko). IX nota sobre el genero Mayetia Mulsant et Rey de la Península Ibérica (Coleoptera. Pselaphidae), pp. 583-590. Actas de las VIII Jornadas Associacion Española de Entomologia (Sevilla). (1986).

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Taxonomie