StrongARM je rodina mikroprocesorů , které implementovaly instrukční sadu ARM V4. Byl vyvinut společností Digital Equipment Corporation (DEC) a později prodán společnosti Intel , která pokračovala ve výrobě, dokud je nenahradila XScale .
StrongARM byl společný projekt mezi DEC a Advanced RISC Machines , jehož cílem bylo vytvořit rychlejší procesor ARM. StrongARM byl zaměřen na horní konec trhu vestavěných a mobilních procesorů a poskytoval relativně vysoký výkon s nízkou spotřebou energie pro PDA a digitální TV přijímače [1] . Projekt byl zahájen v roce 1995 a první vzorek, SA-100, byl propuštěn poměrně rychle.
Tradičně se vývoj mikroprocesorů DEC prováděl v Massachusetts , nicméně bylo otevřeno nové vývojové centrum pod vedením Dana Dobberpuhla pro využití zdrojů Silicon Valley . Centrum se nacházelo v Palo Alto v Kalifornii a vyvinulo základy architektury StrongARM. Další centrum zapojené do vývoje bylo otevřeno v Austinu v Texasu , kde se shromáždili vývojáři DEC, kteří se vrátili z Applu a Motoroly .
DEC souhlasil s prodejem StrongARM společnosti Intel jako součást soudního urovnání v roce 1997 [2] . Intel použil StrongARM k nahrazení svých starších řad RISC procesorů , i860 a i960 .
Nové jádro StrongARM, SA-2, bylo vyvinuto společností Intel. Byl představen v roce 2000 pod názvem XScale [3] .
SA-110 byl prvním mikroprocesorem v rodině StrongARM. První verze, taktované na 100, 160 a 200 MHz, byly oznámeny 5. února 1996 [4] . Současně s oznámením byly k dispozici předsériové vzorky, sériová výroba začala v polovině roku 1996. Rychlejší verze na 166 a 233 MHz byly oznámeny 12. září 1996 [5] . Předsériové vzorky byly k dispozici od okamžiku oznámení, hrubá výroba začala v prosinci téhož roku. V roce 1996 byl SA-110 nejvýkonnějším procesorem pro mobilní zařízení [6] .
procesory Intel | |||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||
|