Aktivní radarové navádění

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 14. června 2014; kontroly vyžadují 11 úprav .

Aktivní radarové navádění  je způsob navádění střel, který spočívá v tom, že střela je vybavena autonomním radarem a rozhodující jednotkou, která umožňuje detekovat a zachytit cíl bez zásahu naváděcí stanice na nosný objekt.

Výhody

Hlavní výhody aktivního radarového navádění jsou následující.

Nevýhody

Aktivní radarové navádění má tři významné nevýhody:

Aplikace

Aktivní radarové navádění se zřídka používá jako jediný způsob navádění střely. Nejčastěji se používá v konečné fázi zachycení, v bezprostřední blízkosti cíle, protože malé rozměry zdrojů energie střel neumožňují, aby byl vysílač dostatečně výkonný a aktivní dostatečně dlouho, aby fungoval od okamžiku odpálení v velké odposlechové vzdálenosti [1] . K překonání tohoto nedostatku má většina samonaváděcích střel další povelový naváděcí systém nebo inerciální navigační systém , který přivádí střelu do těsné blízkosti cíle, kde je aktivováno aktivní navádění. Inerciální navigace se používá při střelbě na pomalu se pohybující cíle (například na lodě), příkazové navádění se používá při střelbě na vysokorychlostní a manévrovací cíle. Často se inerciální navigace a povelové navádění spojují v jednom zařízení v podobě inerciálního autopilota, jehož nastavení je korigováno rádiovými povely.

Seznam raket

Níže je uveden seznam raket, které používají aktivní navádění v terminální fázi zachycení.

Čína

Evropa

Francie

Německo

Indie

Izrael

Japonsko

SSSR/Rusko

Jižní Afrika

Švédsko

Tchaj-wan

Spojené státy americké

Poznámka

  1. ausairpower.net Archivováno 25. října 2018 na Wayback Machine : „Aktivní a semiaktivní radarové navádění střely“ (získáno 6. dubna 2010)
  2. designation-systems.net Archivováno 12. dubna 2015 na Wayback Machine : „Directory of US Military Rockets and Missiles“ (získáno 6. dubna 2010)