Komisionářská smlouva (z lat. commissio "komunikace; společně" nebo committo "pokyn") - smlouva , podle které se jedna z jejích stran - komisionář - zavazuje vůči druhé straně - komitentovi - za úplatu uzavřít závazek. jedna nebo více transakcí s třetí stranou nebo osobami v zájmu a na náklady komitenta, avšak na jeho účet, komisionáře.
Komisionářská smlouva je samostatným typem smlouvy. Spolu s komisionální smlouvou a smlouvou o obchodním zastoupení patří komisionářská smlouva do skupiny zprostředkovatelských smluv .
Komisionální smlouva na území Ruska se řídí ustanoveními Občanského zákoníku Ruské federace [1] . V souladu s podmínkami občanského zákoníku Ruské federace mohou být vlastnosti některých typů provizních dohod stanoveny jiným zákonem (s výjimkou občanského zákoníku Ruské federace) a jinými právními akty ( dekret prezidenta Ruské federace Ruská federace , nařízení vlády Ruské federace , další právní akty) [2] .
Komisionář ve Francii je právnická nebo fyzická osoba, která jedná svým jménem nebo výhradně jménem a v zájmu právnické osoby. Práva a povinnosti komisionáře a komitenta jsou podle francouzského obchodního zákoníku obdobné jako práva a povinnosti smluvních stran komisionářské smlouvy, v souvislosti s níž je komisionářská smlouva označována jako jeden z druhů provize . dohoda o obchodu [3] .
Článek 383 německého obchodního zákoníku definuje komisionáře jako osobu, která svým jménem, ale na náklady jiné osoby jako podnikatelskou činnost přebírá nákup a prodej zboží, cenných papírů [3] .
Obchodem provedeným komisionářem se třetí osobou nabývá komisionář práva a stává se zavázaným, přestože byl v obchodu uveden nebo vstoupil do přímého vztahu s třetí osobou k dokončení obchodu [ 4] .
Komisionářská smlouva může být uzavřena na dobu určitou nebo bez určení doby její platnosti, s uvedením území jejího uzavření nebo bez něj, s povinností závazku neudělit třetím osobám právo činit obchody v jeho zájmu a při jeho náklad, jehož provize je svěřena komisionáři, nebo bez takových povinností, s podmínkami či bez nich, ohledně sortimentu zboží, které je předmětem provize [5] .
Komisionář má právo na náhradu veškerých nákladů, které mu vznikly při výkonu funkce komisionáře, a také na odměnu za výkon funkce .
Komisionář neručí komitentovi za splnění závazků takové třetí osoby z obchodů uzavřených komisionářem v zájmu komitenta třetí osobou. Komisionář a komitent však mohou v komisionářské smlouvě sjednat existenci delcredere .
Služby komisionáře, které poskytuje komitentovi při plnění jeho závazků, se často nazývají "provizní služby".
Komisionář se stává odpovědným za obchody uzavřené s třetími osobami, neručí však za neprovedení obchodů způsobené jednáním nebo nečinností třetích osob, ledaže komisionář při výběru této osoby neprojevil potřebnou pečlivost nebo nepřevzal záruka za provedení transakce (delcredere).
Komisionální smlouva má určité odlišnosti od komisionářské smlouvy . Na rozdíl od smlouvy o zmocnění, kde zmocněnec jedná jménem svého zmocnitele , jedná komisionář v obchodech s třetími osobami svým jménem, přičemž v těchto obchodech zakládá závazková práva a povinnosti přímo pro sebe, nikoli pro komitenta.
Vše, co komisionář obdržel v důsledku plnění závazků z takových obchodů, které uzavřel jako komisionář s třetí osobou (osobami), se stává majetkem nikoli komisionáře, ale přímo komitenta, a to bez ohledu na co je uvedeno v obchodech uzavřených komisionářem s třetí osobou (osobami).
Jak již bylo uvedeno, na základě komisionářské smlouvy jedná jménem komitenta zmocněnec a na základě komisionářské smlouvy jedná svým jménem komisionář. Dalším rozdílem mezi komisionářskou smlouvou a smlouvou o obchodním zastoupení je, že na základě smlouvy o obchodním zastoupení se advokát zavazuje k jakýmkoli právním úkonům, nikoli pouze obchodům, zatímco na základě komisionářské smlouvy činí komisionář pouze obchody, tedy úkony směřující k vznik, změna nebo zánik práv a povinností.
Smlouva o obchodním zastoupení se liší od smlouvy komisionářské v tom, že se obchodní zástupce zavazuje provádět jak právní úkony včetně transakcí, tak skutečné. Navíc v závislosti na podmínkách smlouvy může agent jednat jak jménem zmocnitele (vzor komisionářské smlouvy), tak svým jménem (vzor komisionářské smlouvy). Smlouva o obchodním zastoupení je tedy pojem, který zahrnuje mimo jiné dva jmenované smluvní typy: smlouvu o obchodním zastoupení či komisionářskou smlouvu (právní jednání), jednak smlouvy o poskytování služeb (skutečné jednání), dále pak smlouvy o zprostředkování služeb (právní jednání), smlouvy o zprostředkování, smlouvy o zprostředkování, smlouvy o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb ao poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb, o poskytování služeb ao poskytování služeb, pro poskytování služeb, pro poskytování služeb. na druhé straně navíc Jak je patrné z popisu smlouvy o obchodním zastoupení , tato zahrnuje také smlouvu o správě svěřenského majetku .
Občanskoprávní smlouvy | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
převod majetku _ |
| ||||||
převod majetku do užívání | |||||||
za výkon práce |
| ||||||
o poskytování služeb |
| ||||||
související s právy IP |
| ||||||
o společných aktivitách |
| ||||||
jiný |
Občanské právo | |
---|---|
Občanskoprávní vztah | |
Předměty občanských práv | |
Skutečně správně | |
Závazkové právo | |
dědické právo | |
Duševní práva | |
Prameny občanského práva | |
|