Ion (Platón)

„Ion“ ( starořecky Ἴων ) je jedním z raných dialogů řeckého filozofa Platóna . Obsahem je fiktivní rozhovor mezi učitelem Platónem Sokratem a neznámým Ionem z Efesu, po kterém je dialog pojmenován. Ion is a Rhapsode , což znamená, že profesionálně recituje a odhaluje epickou poezii při slavnostních příležitostech. Tématem rozhovoru je mistrovství rapsodisty. Mluvíme také o zdroji tvůrčí činnosti básníků. Toto je nejkratší Platónův dialog.

Obsah

I. Úvod

Dialog začíná setkáním Sokrata s Ionem z Efesu, slavným rapsodistou, který vyhrál soutěž v Epidauru a později dorazil do Athén. Sokrates chválí umění Ióna jako rapsodisty a zároveň umění Homéra , v němž je Ión podle svých slov mnohem vyšší než všichni ostatní rapsodisté. Sokrates v tomto duchu poznamenává, že skutečný rapsodista musí hodně rozumět umění básníka, jehož myšlenky interpretují představitelé tohoto řemesla.

II. Esence umělecké kreativity

Sokrates chce zjistit podstatu umělecké tvořivosti; a v této souvislosti nejprve prohlašuje, že Ión musí být silný v porozumění nejen Homérovi, ale i ostatním básníkům, protože znalost samotného předmětu je obsažena ve všem. A myslitel dochází k závěru, že Ión nezná Homera jako výsledek školení nebo znalostí, které jsou pouze obecné povahy. Proto se podle Sokrata básnická kreativita uskutečňuje prostřednictvím „Božské síly“ („Božská inspirace“, „Božské odhodlání“, „Božská posedlost“), která nepůsobí prostřednictvím mysli. Ion souhlasí, ale je překvapen, že podle Sokrata nepoužívá nic jiného než božskou sílu.

III. Kritika chápání umělecké tvořivosti jako výsledku učení

Homer zobrazuje různé druhy umění: vozataj, lékař, kormidelník, stavitel; a každé z těchto umění vyžaduje speciální školení a znalosti, které nelze aplikovat na jiná umění. Zástupce každého z umění má ve svém oboru mnohem větší znalosti než Homer, a tím spíše rapsodie. V důsledku toho Ion v těchto uměních nerozumí vůbec ničemu, přestože o nich zpívá a zavazuje se je soudit. Ion, již zmatený, začíná tvrdit, že rozumí nejen umění zobrazenému Homerem, ale obecně všemu. Nedá se ale vědět všechno a rapsodista hned zabloudí k dalšímu tvrzení, že je schopen ztvárnit charaktery jednotlivých herců. Ion sám pak ale tvrdí, že osoby, které zobrazuje, rozumí svému umění více než on, a nakonec nezbývá než říci rapsodovi, že rozumí pouze vojenským záležitostem. I to nebylo pro Sokrata těžké vyvrátit s tím, že Jona nikdo za velitele nezvolil a velitel ještě není rapsodista. Sókratés na závěr říká, že je lepší nebýt školeným chválečem Homéra, ale božsky inspirovaným rapsodistou. To znamená, že je lepší být dobrým rapsodem než samolibým lhářem.

Literatura

Odkazy