Korsh, Fedor Evgenievich

Fedor Evgenievich Korsh

Ruský filolog, slavista, orientalista, veršovač, básník-překladatel
Datum narození 22. dubna ( 4. května ) 1843
Místo narození
Datum úmrtí 16. února ( 1. března ) 1915 (ve věku 71 let)
Místo smrti
Země
Vědecká sféra klasická filologie , srovnávací indoevropská lingvistika , slavistika , orientalistika , literární historie
Místo výkonu práce Moskevská univerzita ,
Novorossijská univerzita ,
Lazarevův institut orientálních jazyků
Alma mater Moskevská univerzita (1864)
Akademický titul Doktor římských dopisů (1877)
Akademický titul Ctěný profesor (1893) ,
akademik Petrohradské akademie věd (1900)
vědecký poradce P. M. Leontiev ,
P. Ya. Petrov
Studenti A. A. Šachmatov ,
Yu. I. Aikhenvald ,
M. N. Speransky
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Fedor Evgenievich Korsh ( 22. dubna [ 4. května ]  1843 , Moskva  - 16. února [ 1. března ]  1915 , Moskva ) - ruský klasický filolog , slavista, orientalista, básník, básník-překladatel. Akademik Petrohradské akademie věd (1900), ctěný profesor Moskevské univerzity (1893).

Životopis

Od šlechticů. Syn překladatele a novináře Jevgenije Fedoroviče Korshe . Narozen v domě univerzitní tiskárny na Strastnoy Boulevard, v redakci novin Moskovskie Vedomosti [1] . V dětství prodělal dvakrát meningitidu . V roce 1849 se spolu se svým otcem přestěhoval do Petrohradu. V roce 1854 přesvědčil T. N. Granovskij otce Korshe, aby dítě poslal do moskevské soukromé internátní školy R. I. Zimmermana při evangelické reformované církvi v Moskvě, kde bylo okamžitě přijato do 3. třídy. Prázdniny a prázdniny Korsh strávil v Granovského domě. V internátní škole se stal závislým na učení jazyků. Po smrti Granovského (4. října 1855) žil v domě N. Kh. Ketchera , známého překladatele W. Shakespeara a přítele jeho otce (v roce 1856 se jeho otec vrátil do Moskvy); se setkal s A. V. Stankevičem a M. S. Ščepkinem a profesory Moskevské univerzity - P. M. Leontievem , P. N. Kudrjavcevem , S. M. Solovjovem , N. A. Popovem , B. N. Čičerinem , F. M. Dmitrijevem , M. N. Kapustinem , S. A.

Studoval na Fakultě historie a filologie Moskevské univerzity (1860-1864). Před vstupem na univerzitu (v roce 1860) konvertoval k pravoslaví . Latinskou práci, kterou napsal při přijímací zkoušce, "uznal zkoušející, v té době známý latinista Smirnov , jako bez chyb." Od chvíle, kdy nastoupil na univerzitu, si začal vést deník v latině. Studoval klasickou filologii (pod vedením P. M. Leontieva), sanskrt a arabštinu (pod vedením O. M. Bodyanského ). Turečtinu jsem studovala sama. Když v září 1861 vypukly na univerzitě studentské nepokoje, do poslední příležitosti chodil na přednášky.

V roce 1864 promoval s kandidátským titulem na Historicko-filologické fakultě Moskevské univerzity , kde získal stipendium od T. N. Granovského . Na návrh P. M. Leontieva byl ponechán na katedře římské literatury k přípravě na profesuru . Současně několik měsíců vyučoval latinu na Zimmermannově internátní škole a francouzštinu na Alexandrově vojenské škole ; od září 1866 vyučoval řečtinu na moskevské univerzitě .

V roce 1867 složil mistrovské zkoušky a v roce 1868 obhájil magisterskou práci „O saturnském verši“ (latinsky „De versu Saturnio“), byl zvolen Privatdozentem a vyslán na dva roky na zahraniční služební cestu; poslouchal přednášky na univerzitách v Berlíně , Vídni a Římě . Od roku 1870 byl učitelem řečtiny a od roku 1872 římské literatury.

Patřil k vysokoškolským učitelům, kteří aktivně vystupovali proti pokusům ministerstva veřejného školství a profesora N.A. Ljubimova o revizi univerzitní charty z roku 1863 [1] .

V roce 1877, 14. října, obhájil doktorskou práci „Metody relativní podřízenosti. Kapitola ze srovnávací syntaxe“ a byl schválen jako mimořádný profesor na Moskevské univerzitě na katedře římské literatury, kde s přestávkami vyučoval až do roku 1905, od roku 1883 - jako řadový profesor . V roce 1890 nastoupil I. I. Lunyak na jeho místo na katedře římské literatury a Korsh přešel na stejnou katedru na Novorossijské univerzitě . V roce 1892 se Korsh vrátil na moskevské oddělení a Lunyak se přestěhoval na Novorossijskou univerzitu.

Od roku 1892 také vyučoval perskou filologii na Lazarevově institutu orientálních jazyků .

V roce 1895 Korsh, spolu s řadou profesorů Moskevské univerzity, obdržel správní trest za podání stížnosti generálnímu guvernérovi Moskvy velkovévodovi Sergeji Alexandrovičovi , protestující proti svévolnému zatýkání studentů policií na základě obvinění z nepořádku.

V roce 1895 se Korsh stal členem korespondentem a v roce 1900 řádným členem Petrohradské akademie věd .

Byl předsedou Východní komise Moskevské archeologické společnosti (od 1888), Dialektologické komise Petrohradské akademie věd (od 1909), Komise pro úpravu ukrajinského překladu evangelia (od 1905) , Společnost pro slovanskou kulturu (od roku 1908), Komise pro vydávání Puškinových prací pod oddělením ruského jazyka a literatury Císařské akademie věd. Fedor Korsh byl členem Kodaňské filologické společnosti, řádným členem NOSH ve Lvově , Ugro-finské společnosti ( Finsko ), čestným členem pěti ruských a mnoha zahraničních univerzit.

Korsh znal mnoho evropských a orientálních jazyků. Vědecké práce - v klasické filologii , srovnávací indoevropské lingvistice, slavistice, orientalistice, dějinách literatury atd. Měl vynikající erudici nejen ve své specializaci, ale také v dějinách evropské literatury a lingvistice indoevropské a asijských dialektů. Napsal: „Metody relativního podrobení. Kapitola z komparativní syntaxe“ (Moskva, 1877), „O saturnském verši“ a řada recenzí v „Critical Review“. Zabýval se studiem starověkých, staroindických, slovanských, turkických rytmů a versifikace. Korsh je autorem myšlenky syntaktické typologie , tedy studia stejných syntaktických konstrukcí v příbuzných a nepříbuzných jazycích.

V historických a literárních dílech analyzoval texty klasických autorů ( Hésiodos , Sofokles , Euripides , Horatius , Ovidius , Plautus , Cicero [2] a další), dále „ Slova o Igorově tažení “, díla Alexandra Puškina . , Nikolaj Gogol , Taras Ševčenko . Korsh vlastní mnoho překladů slovanských autorů, zejména Franze Prešerena . V roce 1889 vydala Russkaja Mysl svůj překlad Preshernova „ Věnec sonetů “, který se stal prvním věncem sonetů v ruštině. [3]

F. E. Korsh věnoval pozornost „ukrajinské otázce“. Studoval maloruský dialekt a projevoval zájem o rozvoj ukrajinského jazyka , komunikoval se známými osobnostmi ukrajinského hnutí. A tak pod jeho dohledem vznikl ukrajinský překlad evangelia, který byl vystaven tvrdé kritice ze strany církevních představitelů i filologů, včetně těch, kteří se hlásí k ukrajinofilským názorům, jako je P. I. Zhytetsky . [čtyři] V roce 1905 se Korsh zúčastnil akademické komise, která se zabývala otázkou maloruského slova. V komisi mělo být ještě sedm akademiků, ale čtyři z nich - zoolog V. V. Zalensky , archeolog A. S. Lappo-Danilevsky , orientalista S. F. Oldenburg a botanik A. S. Famintsyn odstoupili od účasti, protože nespecialisté na slovanskou filologii ukázali, a filolog F. F. Fortunatov ukázal . zájem o tento podnik. V důsledku toho komisi zastupovali pouze F. E. Korsh a A. A. Šachmatov , kteří ke spolupráci přizvali skupinu ukrajinskofilských vědců - A. I. Lotockého, P. Ja. Stebnitského, M. A. Slavinského a další. Sestavili poznámku „O zrušení omezení maloruského tištěného slova“, následně publikovanou jako rukopis se svolením Akademie věd. Tato poznámka nebyla schválena vědeckou komunitou - žádný z několika desítek autoritativních filologů Akademie se pod poznámku nepodepsal a nacionalista a člen Svazu ruského lidu, akademik A.I. Sobolevskij , ostře protestoval. [čtyři] Sám Fedor Korsh ale zároveň nebyl zastáncem teorie o konečném oddělení maloruského dialektu od ruského jazyka. V pokusech o radikální řešení jazykových problémů viděl politický podtext:

Co je to maloruská řeč: jazyk nebo dialekt? I samotní maloruští lingvisté na to reagují různě. Ano, Pav. Ign. Žiteckij v názvu svých knih nazývá řeč malorusů dialektem, jiní naopak jazykem. Galicijský ukrajinofil Ogonovskij používá výraz „ruthenische Sprache“ a snaží se tím zdůraznit, že maloruská řeč je samostatný jazyk. Zde se projevila polská a německá politika, neboť pro Němce a Poláky bylo prospěšné inspirovat Malorusy myšlenkou, že tito prý Rusové nejsou. Dukhinského teorie je známá o neslovanském (ale uralsko-altajském ) původu Rusů. [5]

Nějakou dobu byl stálým přispěvatelem časopisu " Philological Review " , který vycházel v Moskvě . Podílel se na vydání jedné z prvních ruských publikací, syntetizujících poznatky ukrajinistiky - " Ukrajinský lid v jeho minulosti a současnosti " (1914-1916).

Zemřel v roce 1915. Byl pohřben na hřbitově Vvedenskoye (11 jednotek).

Výběrová bibliografie

V roce 1964 moskevská univerzita zakoupila od dcery F. E. Korshe knihy z jeho osobní knihovny, celkem 413 svazků, včetně děl samotného Korshe a dalších filologů, sbírku brožur a tisků podepsaných slavnými vědci. V tuto chvíli je profesorova knihovna uložena v Oddělení vzácných knih a rukopisů Vědecké knihovny Moskevské státní univerzity pojmenované po M. V. Lomonosovovi [6] , byl sestaven stručný popis knihovny [7] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Imperial Moscow University, 2010 , s. 352.
  2. ↑ Cicero De oratore: Přednášky, cit. v letech 1897-98 - M., 1897. - 256 s.
  3. ↑ Franz Preschern. Sonet. Gazela. Překlad ze slovenštiny. Úvod N. Stáríková. . Získáno 2. července 2009. Archivováno z originálu 25. prosince 2015.
  4. ↑ 1 2 L. Sokolov. Ruská liberální inteligence a politické ukrajinofilství. (nedostupný odkaz) . Získáno 2. července 2009. Archivováno z originálu 20. července 2008. 
  5. ↑ L. Sokolov. Ruština není pro Ukrajinu cizí jazyk. (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 24. ledna 2010. Archivováno z originálu 20. listopadu 2008. 
  6. ↑ Vědecká knihovna Moskevské státní univerzity | O knihovně | Vzácné knihy a rukopisy Archivováno 7. října 2015.
  7. ↑ Stručný popis knihovny F.E. Korsh v Oddělení vzácných knih a rukopisů Vědecké knihovny Moskevské státní univerzity. (nedostupný odkaz) . Získáno 10. srpna 2013. Archivováno z originálu dne 20. října 2013. 

Literatura

Doporučená četba

Archivy

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie