Vladimir Alekseevič Logvinenko (narozen 1965 ) je ruský podnikatel, jehož oblastí zájmu je podle jeho vlastních slov „operace s nemovitostmi, služby právnickým osobám“ [1] . Známý především jako majitel tří obrazů od Rubense a také jako 3metrové (pravděpodobně autorské) opakování bitvy u Konstantina a Maxentia od G. Romana .
Logvinenko se začal zajímat o umění v roce 1999. Jednou z jeho prvních akvizic byl velkoformátový (187×214 cm) obraz „ Tarquinius a Lucretia “ [1] . Následně bylo zkoumáním zjištěno, že se jedná o Rubensův obraz, který zmizel během druhé světové války z Postupimského paláce Sanssouci . Německá strana trvala na bezúplatném vrácení plátna do Postupimi, Logviněnko požadoval náhradu [2] . V době soudu ruská prokuratura obraz zabavila . V roce 2004 německý soud zjistil, že Logvinenko byl bona fide kupující obrazu [3] . Následně Logvinenko získal a vystavil v Ermitáži další dva obrazy připisované Rubensovi [4] ; s největší pravděpodobností se jedná o kopie vytvořené studenty z jeho pláten [5] .
Kromě Rubense sbírá Logvinenko středověké ruské ikony . Je jediným soukromým ruským sběratelem, jehož ikony ze sbírky ilustrují „Dějiny starého ruského umění“ od V. D. Sarabjanova a E. S. Smirnové. Ten datuje ikonu Nanebevstoupení Eliáše Proroka patřící Logvinenkovi do přelomu 13. a 14. století; ikony „Sestup do pekla“ z vesnice Peltasy a „Svatý Mikuláš se životem“ vznikly o několik desetiletí později. Podle sběratele přenesl ze své sbírky do Treťjakovské galerie ikonu „ Odegetria Matka Boží “, kterou namaloval Dionýsius v roce 1500, a do Muzea Andreje Rubleva – fragment ručně psané knihy „ Žebřík “ od Jana z žebřík z roku 1510 [1] .
Podle listu Kommersant Logviněnko od restitučního skandálu neopustil pokusy prodat Tarquinius a Lukrécii, ale kvůli rizikovosti vývozu plátna do zahraničí, kde může být zabaveno , si příprava této transakce vyžádala velké finanční investice. [6] Logvinenko přesvědčil bývalého viceprezidenta Rosněfti , aby poskytl pomoc , který v rámci budoucího prodeje převedl na svůj běžný účet 5 milionů eur. Poté, co k prodeji nedošlo, podal podnikatel v listopadu 2010 na Logvinenka žalobu, ve které požadoval, aby mu byla tato částka vrácena. [6]