Moravští Chorvati jsou etnikum Chorvatů , kteří se v 16. - 17. století na útěku před tlačícími osmanskými Turky přestěhovali na jižní Moravu [1] (a také do Rakouska, Maďarska a Slovenska - zejména do Bratislavy ). V letech 1580-1584. Chorvati se usadili u Mikulova . Chorvatská příjmení Klimkovič (Klimkovič), Slinsky (Slinský), Yurdich (Jurdič), Košulič (Košulič), Ivicic (Ivičič), Zaviyachich (Zavijačič) se objevují v moravských aktech 16. století . Podle studií akademika Adolfa Turka byli z velké části z Banské Krajiny.
Epidemie cholery v letech 1859-1860 způsobila v moravských chorvatských vesnicích velké škody. Většina staromilců obce chorvatská Nová Ves, ležící na hranici Moravy s Rakouskem, zemřela [2] . V důsledku válek, epidemií a asimilace zůstaly do konce 19. století u Mikulova (Nikolsburg) pouze tři etnicko-chorvatské osady : Novi Přerov , Dobré Polje a Chorvatský Freilhof . Moravští Chorvati mluvili spolu se svým rodným jazykem (a někdy jako náhrada za svůj rodný jazyk) německy [3] a česky. Ve třech výše zmíněných obcích však podle historika A. L. Lipovského .
Moravští Chorvati si zachovali svůj jazyk, způsoby a odvážné chorvatské písně.
V roce 1895 vydal kněz Alois Malec (Alois Malec) modlitební knížku v moravsko-chorvatském dialektu "Molitve i pjesme pro ljud hrvatski v Moravi" [4] . V roce 1918 se Morava stala součástí Československa. Podle československého sčítání lidu z roku 1921 měly Nový Přerov , Dobrá Polja a Evišovka celkem 1 682 obyvatel. V meziválečné Československé republice převládala představa, že Češi a Slováci jsou jednotný československý národ.
Protivědecký koncept tzv. čechoslovakismu , který hlásal falešnou teorii o jakémsi československém lidu a čs.
– uvedl Dr. Jan Kwasnicka [5] . Na tomto pozadí bylo nepříznivé i postavení etnických menšin - Moravanů , Němců , Maďarů, Chorvatů. Pražské úřady prováděly tvrdou centralizační a asimilační politiku. Chorvatský Freilhof byl přejmenován na Evishovka. Pravda, v roce 1934 učinil československý stát benevolentní gesto a umožnil stavbu památníku na počest 350. výročí příchodu Chorvatů na Moravu. A – ve stejné době – byla moravským Chorvatům odepřena národní škola: v místních školách mohli učit pouze česky. A knihy a noviny v chorvatském jazyce nesměly nejen vydávat, ale dokonce ani dovážet. V roce 1935 tak v Československu malí Chorvati spolupracovali v boji za svá práva s vlivnou Sudetoněmeckou stranou .
Po Mnichovské dohodě z roku 1938 přešlo okolí Mikulova , stejně jako celá jižní Morava, do III. říše [6] . Českou asimilaci brzy vystřídala německá. Moravští Chorvati dostali německé občanství - a v roce 1941 začali být mobilizováni do Wehrmachtu ... V roce 1945 se chorvatské vesnice vrátily na Moravu a do Československa. A po volbách v roce 1946 se Československá strana lidová rozhodla Moravské Chorvaty deportovat – a to i přesto, že většina Chorvatů tuto stranu volila. Deportace byla provedena ve dvou etapách: 1946-1947. a 1948-1950. (komunistická etapa). Někteří moravští Chorvati pak raději emigrovali do rakouského Burgenlandu (Gradišcan), kde je dodnes silná chorvatská diaspora.
Komunisté, kteří se dostali k moci v únoru 1948, provedli druhou etapu odsunu. Moravský zemský národní výbor vydal 11. června 1948 výnos o odsunu chorvatského obyvatelstva ze severní a střední Moravy (s konfiskací majetku). Do chorvatských vesnic byly vyslány vojenské kontingenty. Více než 2500 Chorvatů bylo naloženo do dobytčích vagonů a převezeno na sever Moravy.
V těch autech jsem pak taky jel, bylo jich celkem 16. Celou cestu jsme leželi na bednách a nic neviděli, protože okna byla zabedněná. Čili to byly vagóny, ve kterých se převáží dobytek, my jsme byli převáženi za úplné tmy.
- vzpomíná moravská Chorvatka Anna Ježková, která byla jako dítě násilně transportována do vesnice Guzova na severní Moravě. Chorvati byli usazeni v malých skupinách ve stovkách osad na Moravě a v Čechách - aby mladá generace brzy zapomněla svůj rodný jazyk. Komunisté uvažovali o tom, že národnostní menšina, rozptýlená na neznámém území, bude nucena se úplně rozpustit mezi česky mluvící většinou. Je pozoruhodné, že Chorvati byli zpravidla usazováni v domech sudetských Němců , kteří byli dříve ze země odsunuti (nebo zlikvidováni) .
Hlavním důvodem vyhnání Chorvatů [7] byla pomsta komunistů za volby, které prohráli v roce 1946 v kraji obývaném Chorvaty. Zde dostali jen 15 % hlasů, zatímco lidovce zde volilo téměř 70 % obyvatel. Takový volební výsledek byl v pohraničí velmi nečekaný a komunisty byl považován za velkou provokaci, od té doby získali téměř všude v zemi 90 % hlasů. Chorvati byli přesídleni ve 108 vesnicích. Komunisté se navíc drželi pravidla, že na jedno místo nelze přesídlit více než tři rodiny. Cíle úřadů byly jasné: chtěly, aby se chorvatská menšina nakonec úplně asimilovala a zmizela.
říká chorvatský aktivista Josef Gubeny.
Podle oficiální české historiografie stát v roce 1954 uznal nezákonnost svého rozhodnutí [8] a umožnil Chorvatům návrat do rodných sídel. I po roce 1989 se Česká republika snažila napravit staré křivdy a ochránit zbylé Moravské Chorvaty před vyhynutím.
Počet moravských Chorvatů k dnešnímu dni nepřesahuje 2000 osob.
| Etnografické a subetnické skupiny Chorvatů | |
|---|---|
| |
| Chorvaté Poznámka : 1 jsou také považováni za nezávislou etnickou skupinu; 2 zahrnuje také významnou srbskou etnickou složku. | |
| Chorvati | |
|---|---|
| kultura |
|
| Chorvaté podle zemí |
|
| Subetnické skupiny |
|
| Jazyk | |
| Smíšený | |