Všechna hlavní světová náboženství mají své přívržence v Malajsii [1] . Islám je státní náboženství, ústava země zaručuje svobodu vyznání pouze nemalajským. Všichni Malajci jsou podle ústavy muslimy od narození a podléhají soudu šaría , včetně toho, že mohou být odsouzeni za odchylku od norem islámu stanovených náboženskou správou. Sňatky mezi muslimy a nemuslimy jsou považovány za nezákonné [2] [3] .
Podle (Počítadlo počtu obyvatel Malajsie) k 1. lednu 2020 tvoří muslimové 63,7 % obyvatel Malajsie, buddhisté – 17,7 %, křesťané – 9,4 %, hinduisté – 6,0 %, asi 3,2 % praktikuje konfucianismus . Taoismus a další tradiční čínská náboženství. Zbytek populace vyznává animismus , sikhismus , jiná vyznání nebo se vůbec neztotožňuje s některým z náboženství [4] .
Většina malajských Indů (84,5 %) jsou hinduisté , někteří jsou také křesťané (7,7 %), muslimové (3,8 %), sikhové a džinisté. Většina malajských Číňanů jsou vyznavači buddhismu (75,9 %), zbytek vyznává taoismus (10,6 %), křesťanství (9,6 %) a další tradiční čínská náboženství. Existují také malé komunity čínských muslimů.
Domorodí obyvatelé země, zde známí jako Bumiputra, jsou převážně muslimové, i když malou část dodnes tvoří animisté.
Islám vstoupil do Malajsie ve 13. století s indickými obchodníky. V následujících staletích začal zaujímat dominantní postavení v zemi. Podle článku 160 malajské ústavy jsou všichni etnickí Malajci při narození uznáni jako muslimové [5] [6] . Islám hraje dominantní a ústřední postavení v malajské kultuře, rozšířené ve všech sférách života obyvatelstva. Eid al-Fitr , známý místně jako Hari Raya, je důležitým svátkem pro malajské muslimy.
Muslimky většinou nosí na hlavě tudung ( hidžáb nebo šátek), ale jeho nošení není povinné, absence tudungu nebo hidžábu na hlavě není nijak odsuzována ani trestána. Existuje řada institucí, kde je nošení tudung povinné, jako je Mezinárodní islámská univerzita .
V Malajsii však nejsou tak přísné genderové zákony jako například v zemích Blízkého východu .
Buddhismus je druhým náboženstvím země, pokud jde o počet stoupenců (asi 17,7 %), vyznávaný především čínským obyvatelstvem země. Buddhismus přišel na Malajský poloostrov ve 2. století před naším letopočtem. E. spolu s indickými obchodníky. Čínské zdroje uvádějí asi 30 malých indických států na území Malajského poloostrova. Před příchodem islámu do těchto zemí zaujímal v regionu významné postavení buddhismus, do malajské společnosti se díky tomuto náboženství dostalo také mnoho kulturních prvků.
Křesťané tvoří asi 9,4 % obyvatel Malajsie, žijí převážně ve východní, ostrovní části země. Křesťanská přítomnost v regionu se s největší pravděpodobností odehrála dlouho před portugalskými výboji v 16. století a následnou evropskou přítomností. Většina křesťanského obyvatelstva země se však zformovala až v 19. století. Křesťanství je rozšířeno mezi domorodým obyvatelstvem země. Mezi migranty z jiných částí Asie, včetně Indů, je navíc malý podíl křesťanů.
Největší podíl křesťanů ve státech Sarawak (42,4 % obyvatel státu), Sabah (28 %), na federálním území Labuan (12 %). Podíl křesťanů v poloostrovní části Malajsie je znatelně nižší, pouze 1-4 % podle státu, v hlavním městě země Kuala Lumpur dosahuje 5,5 %.
Podíl vyznavačů hinduismu v Malajsii dosahuje 6,0 %, převážně etnických Tamilů z jižní Indie. Téměř všichni přišli do dnešní Malajsie koncem 19. a začátkem 20. století jako pracovníci na plantážích.
V období 2006-2007. V různých částech země bylo zbořeno několik hinduistických chrámů, což vedlo k nespokojenosti mezi hinduistickým obyvatelstvem, k řadě protestů a shromáždění. Malajsijská vláda to odůvodňuje tím, že chrámy se nacházely na státních pozemcích a šlo o nelegální stavby, čímž popírají náboženský podtext.
| Malajsie v tématech | |
|---|---|
| |
| Asijské země : Náboženství | |
|---|---|
| Nezávislé státy |
|
| Závislosti |
|
| Neuznané a částečně uznané státy |
|
| |