Rumunská abeceda je varianta latinky používané k psaní rumunského jazyka . První rumunská gramatika vyšla ve Vídni v roce 1780. Oficiálně se rumunská latinka používá v Rumunsku od roku 1860, kdy nahradila valašsko-moldavskou cyrilici [1] .
Moderní rumunská abeceda má 31 písmen [2] , která se používá k reprezentaci 46 fonémů (7 samohlásek , 4 polosamohlásky , 35 souhlásek ).
Pět písmen obsahuje diakritiku: Ăa, AA, Ii, Șș, Țț ( dříve e, ѕ, H, Ц ).
Písmena K, Q, Y, W se používají k psaní slov cizího původu ( kilogram , kvasar , víkend ), ale i cizích vlastních jmen ( Goya , Quintilian , Newton ), včetně místních jmen ( New York , Washington ) . Písmeno K lze také použít v některých rumunských křestních jménech ( Kogălniceanu ).
Písmena î a â se čtou stejně ("s"). Zároveň se î píše na začátku a na konci slova ( împărat , înger , amărî , coborî ), a také uprostřed slova, pokud je î prvním písmenem kořene následujícího za předponou ( neîmpăcat , preaînălțat , într -însul ) [3] . Ve všech ostatních případech se â ( când , mormânt , român ) píše uprostřed slova . Od roku 1953 do roku 1964 v abecedě chybělo písmeno â a od roku 1964 do roku 1993 se používalo pouze ve slovech odvozených od kořene român, včetně názvu země România ; v ostatních případech bylo napsáno písmeno î . V roce 1993 byla abeceda reformována. Obecně platí, že rumunský jazyk po přechodu na latinku prošel pravopisnými reformami v roce 1904, 1953 a naposledy v roce 1993, se dvěma menšími v letech 1964 a 2005.
| Dopis | název | Foném | Výslovnost |
|---|---|---|---|
| A a | A | /A/ | A |
| Ă ă | ă ( půlcerk ) | /ə/ | uh |
| Ââ | â ( circumflex ) | /ɨ/ | s |
| Bb | být | /b/ | b |
| c c | se | /k/ /tʃ/ |
do h (před e , i ) |
| D d | de | /d/ | d |
| e e | E | /E/ | uh, uh |
| F f | např | /F/ | F |
| G g | ghe | /G/ | g j (před e , i ) |
| H h | ha | /h/ | x (hluchý x ). V kombinacích ch ( e / i ) a gh ( e / i ) není čitelné, zatímco písmena c a g se čtou jako /k/ a /g/ . |
| já i | i | /i/ | a po souhlásce často (např. na konci slova) hraje roli měkkého znaménka po samohlásce často (např. na konci slova) zní jako „ a krátké “ |
| О О | î ( obtáčím se ) | /ɨ/ | s |
| J j | je | /ʒ/ | a |
| K k | ca | /k/ | to (používá se pouze ve výpůjčních slovech) |
| l l | el | /l/ | l |
| M m | em | /m/ | m |
| N n | en | /n/ | n |
| O o | Ó | /Ó/ | o |
| Pp | pe | /p/ | P |
| Q q [4] | chiu ( ku ) | /k/ | to (používá se pouze ve výpůjčních slovech) |
| R r | ehm | /r/ | R |
| S s | es | /s/ | S |
| Ș ș | a | /ʃ/ | w |
| T t | te | /t/ | t |
| Ț ț | a | /ts/ | C |
| U u | u | /u/ | v |
| Vv | ve | /proti/ | v |
| w w [5] | dublu ve | /v/ , /w/ | v , y (používá se pouze ve výpůjčních slovech) |
| X x | ics | /ks/ , /gz/ | ks , gz ( taxi - taxi , examen - egzamen ) |
| Y y [6] | igrec ( i grec ) | /j/ , /i/ | й , и (používá se pouze ve výpůjčních slovech) |
| Zz | zet | /z/ | h |
| s čárkou | s cedilou | ||
|---|---|---|---|
| U+0218 | Ș | U+015E | Ş |
| U+0219 | ș | U+015F | s |
| U+021A | Ț | U+0162 | Ţ |
| U+021B | ț | U+0163 | ţ |
Ačkoli Rumunská akademie předepisuje, že fonémy /ʃ/ a /ʦ/ by se měly níže psát pouze s čárkami ( Șș , Țț ), v praxi se častěji používají znaky s cedilla ( Şş , Ţţ ). To je způsobeno skutečností, že zpočátku byly tyto znaky sjednoceny, to znamená, že měly odpovídající kódy; výběr správného glyfu měl záviset na jazyku, ale ve skutečnosti existující software tyto rozdíly nezaznamenal a ve skutečnosti vždy zobrazoval znaky cedilla.
Od Unicode 3.0 jsou znaky cedilla a čárka odděleny, ale mnoho písem stále postrádá středníky.
Rumunská Wikipedie má v současnosti používat pouze středníky dole ; k zajištění toho byl zaveden systém automatické výměny Şş→Șș a Ţţ→Țț [7] .
| rumunský jazyk | |
|---|---|
| Dialekty | |
| Příbuzné jazyky | |
| Lingvistika | |
| Původ | |
| jiný | |