Název Rumunsko ( rum. România ) je toponymem vytvořeným pro nový stát Rumunsko , který vznikl v roce 1859 v důsledku sjednocení dvou knížectví -- Moldavska a Valašska .
Toponymum Rumunsko původně odkazovalo na Thrákii . V 19. století bylo toponymum Rumunsko vypůjčeno a začalo se používat ve vztahu k novému státu založenému při sjednocení Moldavského a Valašského knížectví . Podle verze běžné v Rumunsku pochází název Rumunska ( Rom. România ) z rumunštiny „ Român “, které je údajně odvozeno od přídavného jména „ romanus “ z latinského jazyka , což znamená „Římský“ [1][2] [3] . Po zformování Rumunska a obyvatel země se Vlaši a Moldavané začali nazývat Rumuni a státní jazyk - rumunština .
Během přechodu z vulgární latiny do rumunštiny došlo k několika fonetickým změnám, které vedly k přeměně „ romanus “ na „ român “ nebo „ rumân “ (akuzativ „ romanum “ byl zachován):
První zmínka o Rumunech v literatuře se nachází v Nibelunzích . psáno mezi lety 1180 a 1210: v dobrodružství XXII je zmíněn jistý „valašský vévoda Ramung“ [4] , kterého řada historiků považuje pouze za symbolickou postavu, personifikaci Rumunů [5] .
Valašský vévoda Ramung, statečný muž statečných.
S ním přišel Gibih, král velké země.
Lidé byli neseni svým půstem, jako ptáci, koně.
Mit Sibenhunduert mannen chom er fvr si gerant
Další zmínka o Rumunech je dokument vydaný maďarským králem Bélou III . přibližně ve stejnou dobu (kolem roku 1190?) a věnovaný povstání Assena a Petra , které se tehdy odehrálo (povstání Asena a Petra ) a obsahuje slova „ proti hněvu Bulharů a Rumunů » [6] .
Samooznačení Rumunů jako Římanů je zmíněno ve výzkumných pracích italských humanistů ze 16. století, kteří cestovali do Transylvánie , Moldávie a Valašska . Tak Tranquillo Andornico v roce 1534 napsal, že Vlachové „jsou nyní nazýváni Římany“ ( lat. nunc se Romanos vocant ) [7] . V roce 1532 si Francesco della Valle, který doprovázel Alvise Grittiho na cestách po Transylvánii, Valašsku a Moldávii, všiml, že místní obyvatelé si ponechali vlastní jméno Římanů ( balk.-lat. romani ) a „říkají si ve svém jazyce Římané “ ( italsky si dimandano in lingua loro Romei ) a také cituje otázku ve staré rumunštině " Sti Rominest? “, což je ekvivalent moderního „ știi românește? ( Rom. Mluvíte rumunsky? ) [8] . Kolem roku 1575 je zmínka o autorství Ferrante Capeci o místních obyvatelích, kteří si říkají Rumuni [9] ; Pierre Lescalopier napsal o rok dříve [10] :
Na celém území Valašska a Moldávie a ve většině Transylvánie žijí lidé z římské kolonie z éry císaře Trajána. Říkají si skutečnými potomky Římanů a svůj jazyk nazývají Romaneshte [11] .
Původní text (fr.)[ zobrazitskrýt] Tout ce pays la Wallachie et Moldavie et la plus part de la Transivanie a esté peuplé des colonie romaines du temps de Traian l'empereur…Ceux du pays se disent vrais successeurs des Romains et nomment leur parler romanechte, c'est-à-dire romskéDalší doklady o vlastním jménu Rumunů poskytují autoři, kteří žili v Transylvánii nebo v rumunských knížectvích. Sedmihradský Němec Johann Lebel v roce 1542 napsal, že si místní říkají „Romuns“[12] . Stanislav Orzhechovsky (aka Orihovius) napsal v roce 1554 [13] :
Rumuni ve svém vlastním jazyce se nazývají „Romini“ na počest Římanů a „Vlachs“ v polštině na počest Italů.
Původní text (lat.)[ zobrazitskrýt] qui eorum lingua Romini ab Romanis, nostra Walachi, ab Italis appellanturKolem roku 1570 se Antono Verancic zmínil, že Rumuni, kteří žili v Transylvánii, Moldávii a Valašsku, se nazývali Římany nebo Římany [14] . Martin Saint-Ivan v roce 1699 citoval výrazy v místním jazyce „ Sie noi sentem Rumeni “ (v moderní rumunštině „ Și noi suntem români “ - „A my jsme Rumuni“) a „ Noi sentem di sange Rumena “ (v moderní rumunštině „ Noi suntem de sânge român " - "Jsme z rumunské krve") [15] .
V historických pramenech Rumunska existují dvě formy psaní vlastního jména: „ român “ a „ rumân “. Obě formy byly po staletí zaměnitelné a mohly být dokonce použity ve stejné frázi [16] [17] [18] . V 17. století se používaly variace „ Rumun “ (Johannes Troester), „ Rumuny “ (Paul Kovacs de Lisnyay), „ Rumuin “ (Lavrenty Toppeltin) a „ Rumen “ (Johannes Lucius a Martin Saint-Ivany) [19] jsou také zaznamenány .
Ve středověku znamenalo etnolingvistické označení rumân/român také „obyčejné lidi“. V 17. století, v souvislosti s rozšířením poddanství , se tímto slovem začalo nazývat nevolníci. V XVII-XVIII století, v souvislosti s procesem sémantické diferenciace, začala forma " rumân ", běžná mezi rolníky a obyčejnými lidmi, označovat nevolníka a forma " român " byla přiřazena k vlastnímu jménu. obyvatel [20] . Forma „ rumân “ začala mizet od roku 1746 poté, co Constantine Mavrocordat zrušil nevolnictví. Konečná podoba „ român “ a „ românesc “, kterou používali básníci Enakitsa Vacarescu a Pitar Christache, byla stanovena pro vlastní jméno Rumunů.
Nejstarší dokument v rumunštině pochází z roku 1521: jedná se o dopis starosty Brašova o útoku Turků. Byla zde zmíněna fráze ve staré rumunštině „ Țeara Rumânească “, což se překládá jako „Římská země“ a v dopise označuje Valašsko. Stejně jako u etnonym „ român “ a „ rumân “ byly povoleny hláskování „ Țara Românească “ a „ Țara Rumânească “. Valašsko, Moldávie a Sedmihradsko byly v 17. století historikem Mironem Kostinem [21] pojmenovány románskými zeměmi .
V XVIII století použil princ Dmitrij Konstantinovič Cantemir ve svých spisech frázi Țara Românească k označení všech tří knížectví, ve kterých Rumuni žili [22] . Ale teprve na začátku 19. století bylo toponymum " România " zdokumentováno jako označení Rumunska . První zmínku učinil v roce 1816 řecký učenec Daniil Philippidis (v rumunských zdrojích známý jako Dmitrij Daniel Philippides), který v Lipsku vydal „Dějiny Rumunska“ a „Geografii Rumunska“. V roce 1823 byl na náhrobku George Lazara v Avrigě vytesán nápis „Precum Hristos pe Lazăr din morți a înviat, așa tu România din somn ai deșteptat“ .
Je nepravdivé, že toponymum „ România “ se řídí tradičním pravidlem rumunského jazyka pro označování zemí, které počítá s přidáním přípony -ia k etnonymu (pro Řecko, grec → Grecia , pro Bulharsko , Bulhar → Bulgaria , pro Rusko, rus → Rusko atd.) . Ve skutečnosti je slovo „ România “ mnohem starší a vzniklo přidáním přípony -ie k etnonymu „ român “ – například ze slova „moș“ ( řím . praotec ) slovo „moșie“ ( rom. panství ) bylo utvořeno stejnou příponou , od slova "domn" ( Rom. vládce ) - "domnie" ( Rom. vláda ), od " boier " ( Rom. guvernér ) - " boierie " ( Rom. nádhera, bohatství ). Předpokládá se, že původní slovo „ românie “ bylo přeloženo z rumunštiny jako „ rumunství “ a odráželo slovo „ rumânie “ ( Rom. nevolnictví ), dokud toto slovo nevyšlo z používání a neustoupilo vlastnímu jménu Rumunů.
Ve čtyřicátých letech 19. století v Paříži začali mladí členové rumunské inteligence šířit hláskování „ Roumanie “, aby se předešlo záměně mezi Rumuny a Římany. Francouzské hláskování „Roumanie“ se rozšířilo do Británie, Španělska, Itálie a Německa. V angličtině francouzská výpůjčka „Roumanie“ prošla řetězcem „Rumania“ → „Rumania“ → „Romania“ a poslední slovo se začalo používat až po druhé světové válce. Maďarština také používá hláskování s " o " ( Románsko ), ale jiné jazyky používají pravopis s "u" nebo azbukou "u" ( Rumunsko v ruštině, Rumunija / Rumunija v srbštině, Rumänien v němčině atd.) Pouze v portugalštině se Rumuni nazývají „romenos“ a jejich země se nazývá „Roménia“ a e částečně odráží spojení s rumunským â , i když nevydává stejný zvuk.
V Rumunské socialistické republice byla provedena pravopisná reforma, během níž bylo zavedeno písmeno î a odstraněno písmeno â . Původní název země (Rumunská lidová republika) zněl původně jako Republica Populară Romînă , i když později bylo povoleno používat â v adjektivu „ român “ a jeho odvozeninách . Po skončení komunistické nadvlády byla reforma zrušena, vrátilo se písmeno â a schválilo se konečné hláskování „ român “.
| Evropské země : Názvy | |
|---|---|
| Nezávislé státy |
|
| Závislosti | |
| Neuznané a částečně uznané státy |
|
| 1 Většinou nebo zcela v Asii, podle toho, kde je nakreslena hranice mezi Evropou a Asií . 2 Hlavně v Asii. | |
| Rumunsko v tématech | ||
|---|---|---|
| Příběh |
| |
| Symboly | ||
| Politika |
| |
| Ozbrojené síly | ||
| Zeměpis | ||
| Společnost |
| |
| Ekonomika |
| |
| Spojení | ||
| kultura |
| |
| ||