Hospodářské a filozofické rukopisy z roku 1844 | |
---|---|
Němec Ökonomisch-philosophischen Manuskripte aus dem Jahre 1844 | |
Žánr | eseje a filozofická literatura [d] |
Autor | Karlem Marxem |
Původní jazyk | německy |
Datum prvního zveřejnění | 1932 |
Hospodářské a filozofické rukopisy z roku 1844 ( německy Ökonomisch-philosophische Manuskripte aus dem Jahre 1844 ) je Marxovo dílo , napsané v roce 1844 a připisované tzv. rané (humanistické) období. Hlavním tématem odhaleným v díle je odcizení .
Článek nastiňuje ekonomické a filozofické názory Marxe té doby. Marx začíná filozofickou kritikou politické ekonomie, která uvádí fakta, ale nevysvětluje je. V předmluvě Marx napsal, že dospěl ke svým závěrům [1] :
zcela empirickou analýzou založenou na svědomitém kritickém studiu politické ekonomie.
Práce obsahuje ostrou kritiku kapitalismu, která [2] :
odsuzuje pracovníka ke zbídačení a poklesu na úroveň stroje.
Když Marx uvažuje o politické ekonomii A. Smithe a D. Ricarda, poznamenává, že jejich uznání práce jako jediného zdroje veškerého bohatství [3] :
postoj k práci jako jediné podstatě bohatství
je nejvyšším stupněm ekonomické vědy té doby. Marx zároveň poznamenává jako významný nedostatek nedostatečné porozumění politické ekonomii [4] :
vztah jí studovaného hnutí.
Pro politickou ekonomii Marx stanoví úkol [4] :
chápat zásadní propojení mezi soukromým vlastnictvím, chamtivostí, oddělením práce, kapitálu a pozemkového vlastnictví od sebe navzájem, mezi směnou a konkurencí, mezi hodnotou člověka a jeho znehodnocením, mezi monopolem a konkurencí atd., mezi vším tím odcizením a měnový systém.
Hlavní část Marxova díla je věnována odhalení podstaty konceptu odcizení a odcizené práce. Hlavní paradox odcizení vidí v tom, že [4]
dělník se stává chudším, čím více bohatství produkuje.
Marx odvozuje odcizení od podmínek společenského života určovaných soukromým vlastnictvím výrobních prostředků. Odcizení je forma sociálních vazeb, sociální komunikace lidí, ve které se podmínky jejich života a práce, výsledek jejich činnosti a jejich vzájemný vztah jeví jako cizí a nepřátelská vnější síla. Marx podrobně zkoumá odcizení práce. Životní aktivita člověka a jeho sebepotvrzení jako společenské bytosti se projevuje v praktickém vytváření objektivního světa, ve společenské produkci. V kapitalismu [4] :
dělník se stává tím levnějším zbožím, čím více zboží vytvoří.
Odcizení práce se projevuje v tom, že produkt práce je v protikladu k práci [4] :
jako nějaký druh mimozemské bytosti, jako síla nezávislá na výrobci.
Marx uvažuje o problému komunistické transformace společnosti. Zdůrazňuje, že komunismem lze nazvat pouze takový společenský řád, který [5] :
produkuje bohaté a komplexní, hluboké ve všech svých pocitech a vnímání člověka.
Marx ostře kritizuje rovnostářský komunismus a požaduje [6] :
návrat k nepřirozené jednoduchosti chudého a nepotřebného člověka.
Teoretické vědomí k vítězství komunismu nestačí [7] :
Myšlenka komunismu je dostačující k tomu, aby zničila myšlenku soukromého vlastnictví. Zničení soukromého majetku ve skutečnosti vyžaduje skutečnou komunistickou akci.
V průběhu kritické analýzy Hegelovy filozofie Marx odpovídá na otázku [8] :
…jaký vztah máme k hegelovské dialektice?
Marx kritizuje idealismus Hegelovy filozofie [9] :
absolutní myšlenka sama o sobě není nic, že jen příroda je něco,
a zároveň podotýkám [10] :
pozitivní aspekty hegelovské dialektiky.
Slovníky a encyklopedie | |
---|---|
V bibliografických katalozích |