Abhidhamma Pitaka

 Pali Canon
    vinaya pitaka    
   
                                       
Suttavibhanga Khandhaka parivara
               
   
    Sutta Pitaka    
   
                                                      
Digha nikaya Madjjhima nikaya Samyutta nikaya
                     
   
   
                                                                     
Anguttara nikaya Khuddaka nikaya
                           
   
    Abhidhamma Pitaka    
   
                                                           
Dha Vib Dha  Mops Kočka Yamaka Patthana
                       
   
         
 

Abhidhamma Pitaka ( Pali Abhidhammapiṭaka ) je poslední ze tří pitaka , které tvoří Pali Canon .

Podle učenců patří Abhidhamma Pitaka do pozdější doby než ostatní dvě knihy pálijského kánonu [1] .

Knihy Abhidhamma Pitaka byly založeny na matiki [2] (Skt. matrika), seznamech doktrinálních principů, které nyní slouží jako obsah. Hlavní náplní knihy bylo studium těchto zásad, jejich definice a důkazy s doplněním pasáží ze sutt [3] . Výsledkem bylo, že Abhidhamma Pitaka byla velmi důkladnou a podrobnou systematizací učení vykládaných v takových suttách. Primárním prostředkem prezentace materiálu v této knize jsou otázky a odpovědi, seznamy a souhrny shrnující materiály z příslušných oddílů [4] . Abhidhamma Pitaka je navíc plná opakování, oprav a klasifikací.

Slovosled v Abhidhamma Pitaka podle Buddhaghosy [5] je:

Podle stejného autora toto pořadí textů pochází od Sariputty , který také určil číslování pro Patthana [6] .

Poznámky

  1. KR Norman . Pálská literatura. - Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1983. - S. 96.
  2. Winternitz M. Dějiny indické literatury. sv. II. Část I. Buddhistická literatura. - Dillí, 1987. - S. 157.
  3. KR Norman . Pálská literatura. - Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1983. - S. 97.
  4. Lamotte E. Historie indického buddhismu. - Louvain-la-Neuve, 1988. - S. 179.
  5. Lamotte E. Historie indického buddhismu. - Louvain-la-Neuve, 1988. - S. 181.
  6. KR Norman . Pálská literatura. - Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1983. - S. 98.