Golosovker, Jakov Emmanuilovič

Jakov Golosovker
Jméno při narození Jakov Emmanuilovič Golosovker
Datum narození 4. (16. prosince) 1890 [1]
Místo narození
Datum úmrtí 20. července 1967( 1967-07-20 ) [2] (ve věku 76 let)
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení filozof , spisovatel , překladatel
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
Logo wikicitátu Citace na Wikicitátu

Jakov Emmanuilovič Golosovker ( 4.  prosince  1890 , Kyjev  - 20. července 1967 , Moskva ) - ruský a sovětský filozof, spisovatel, překladatel.

Životopis

Syn chirurga Emmanuila Gavriloviče ( Nakhman-Mendel Gabrielevich ) Golosovker (z rodiny bohatého statkáře Gavriila Abramoviče Golosovkera a Mani (Marie) Abramovny Filkenstein). Absolvoval Historicko-filologickou fakultu Císařské univerzity sv. Vladimíra v Kyjevě ( 1913 ), ale zároveň psal své teze na filologické a filozofické fakultě o poezii Sapfó a filozofii Rickerta . Ještě jako student začal překládat starověké řecké básníky (žák profesora A. I. Sonnyho ). Vydal sbírku básní „Zahrada duše“ (Kyjev, 1916 , pod pseudonymem Yakob Silv). Po absolutoriu pracoval jako ředitel gymnázia Medvednikovskaja ve Starokonyushenny Lane v Moskvě. Spolupracoval s Narkompros .

V letech 1919 - 1920 byl vyslán A. V. Lunacharským na Krym , aby zajistil ochranu kulturních památek. Po návratu přednášel starověkou kulturu na různých univerzitách v hlavním městě, včetně na pozvání V. Ja. Brjusova na Vyšším literárně-uměleckém institutu, který vytvořil, a na Druhé moskevské státní univerzitě. Koncem dvacátých let navštěvoval v Berlíně přednášky slavného antického filologa Wilamowitze-Möllendorffa . Ve 30. letech se zabýval překlady pro nakladatelství "Academia" starověkých řeckých textařů, německých romantiků ( Hölderlin a další), překládá F. Nietzscheho, poprvé překládá do ruštiny román F. Hölderlina "Hyperion", tzv. tragédie "Smrt Empedokles", tragédie K.Grabbeho, napsal díla o filozofii, teorii překladu, dějinách literatury, uměleckých dílech. Měl blízko k V. V. Veresaevovi , B. I. Yarkho , S. Krzhizhanovskému . V letech 1925-1928 Golosovker pracoval na románu Nezničitelný záznam.

V roce 1936 byl Golosovker zatčen, strávil tři roky v táboře ve Vorkutě , poté v letech 1939-1942 v exilu  ve městě Aleksandrov u Moskvy. Od roku 1944 žil bezdomovec Golosovker na chatách s přáteli v Peredelkinu.

Na konci války se kolem Golosovkera vytvořil okruh překladatelů starých textů, do kterého patřili Boris Pasternak , Arsenij Tarkovskij , Ilja Selvinskij a další. Ve 40. a 50. letech 20. století aktivně pracoval na přípravě antologie překladů starověké řecké a římské poezie. Podle Sergeje Zavjalova jsou Golosovkerovy překlady „vrcholem překladatelské svobody“, on „obnovuje autorův záměr“ v papyrech, někdy obsahujících pouze střední písmena prvních slov“ [3] .

Filosofie

Do středu své filozofie Golosovker klade imaginaci („představivost“), na kterou redukuje pojmy ideál, duchovní a transcendentální. Představivost podle něj kulturu spiritualizuje . I revolucionáři dokážou svůj čin v zajetí své fantazie. Hranicí představivosti je vnímání „trvalosti“ nebo „imaginativního absolutna “. Filosofie je oddělena od vědy a ztotožňována s uměním , protože myšlenky samy jsou produktem představivosti: „ Svoboda je představivost ve svém absolutním smyslu.“ Bytí jako svět idejí tedy existuje pouze v imaginaci, zatímco v přírodě existuje jeho protiklad - existence . Láska samotná je způsobena prací představivosti a jejím zdrojem je „vyšší instinkt “ neboli „životně důležitý impuls k nesmrtelnosti“. Golosovker postavil do kontrastu fantazii s představivostí jako klam: "Fantazie dává vzniknout imaginárním iluzím." Věda však fantazii není cizí, protože právě ta umožňuje překročit hranice zkušenosti a sestavit hypotézu ochlazeného Slunce. V oblasti vědění se představivost projevuje v intuici . Nejvyšší formou „imaginativního poznání“ je „záhadné poznání“, vnímání rozporů („záhad“) na způsob Kantových antinomií.

Jedním z projevů imaginace je mýtus („poznání světa vtisknutého do obrazů“), jehož logikou je „ metamorfóza jeho obrazů“. Události mýtu jsou způsobeny dvěma aspekty: touhou a absolutností. Ze zákonů mýtu jsou pojmenovány „zákon metamorfózy“ (všechno lze transformovat) a „zákon absolutního dosažení cíle“ (realizace nemožného).

Hodnocení starověkého mýtu

Golosovker identifikuje ve starověké řecké mytologii začátek řádu („bůh občanství“ Zeus ) a počátek chaosu („rebel“ Prometheus ). Pořádek je vyjádřen v determinismu (podřízení se osudu) a chaos je vyjádřen v hrdinství (vzpoura proti osudu).

Kreativita

Golosovkerovým hlavním dílem je Ancient Mythology as a Single Myth of Gods and Heroes. První, teoretickou část s názvem „Logika starověkého mýtu“, připravil autor do konce 40. let 20. století.

Druhý díl měl být uměleckým dílem vycházejícím z antické mytologie. Toto dílo nebylo napsáno a koncepty se staly základem dětské populární knihy Příběhy titánů (1955).

Filosofická díla Golosovkera vyšla až v roce 1988 , vydání připravila NV Braginskaya . V roce 1994 byl poprvé publikován Golosovkerův překlad Nietzscheho Tak mluvil Zarathustra .

V roce 1963 publikoval spisovatel studii „ Dostojevskij a Kant : Úvahy čtenářů o románu F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi a pojednání I. Kanta Kritika čistého rozumu“. Golosovker v této práci rozebírá Dostojevského dílo pomocí Kantova kategoriálního aparátu. Zvláštní pozornost věnuje kantovské dialektice antinomií.

Spisovatelovy rukopisy zahynuly dvakrát: v roce 1937 (zničené přítelem po Golosovkerově zatčení) a v roce 1943 při požáru domu. Jím napsaný byl po návratu z exilu částečně restaurován. Takže „Burnt Romance“ („Nezničitelný záznam“; vydáno v roce 1991 , přeloženo do francouzštiny, němčiny, polštiny) bylo obnoveno.

Byl pohřben na hřbitově v Peredelkino .

Rodina

Dědictví a uznání

Hluboce přežil německý romantismus, jeho prizmatem, vlivem Nietzscheho a ruským symbolismem ( Vjačeslav Ivanov ) vnímal antiku. Filosofie imaginace vyvinutá Golosovkerem byla také hluboce osobním rozvojem filozofické antropologie německého romantismu. Mnoho rukopisů literárních a filozofických děl z archivu Golosovker, jeho překlady byly zveřejněny až po smrti autora. Postava filozofa se stala svým způsobem legendární: je mu věnována povídka Leonida Martynova , básně Jurije Aikhenvalda a další.

Dne 11. června 2008 se v Bulgakovově muzeu v Kyjevě konal literární seminář o Jakovu Emmanuiloviči Golosovkerovi .

Publikace

Poznámky

  1. ↑ metrická kniha
  2. ↑ Bibliothèque nationale de France Âkov Èmmanuilovič Golosovker // Identifikátor BNF  (fr.) : platforma otevřených dat - 2011.
  3. ↑ Žurnálová místnost | UFO, 2009 N95 | SERGEJ ZAVYALOV. Vjačeslav Ivanov - překladatel řeckých textů Archivováno 22. února 2014 na Wayback Machine
  4. ↑ Mezinárodní portál Ruska Archivní kopie ze dne 24. února 2011 na Wayback Machine  (nepřístupný odkaz od 21.05.2013 [3438 dní] - historie ,  kopie )
  5. ↑ Schmidt S. O. O Margaritě Emmanuilovně Golosovker // Problémy teorie, historie a metod muzejní práce. Muzeum soudobých dějin Ruska v minulosti a současnosti / Státní ústřední muzeum soudobých dějin Ruska. - M., 2007. - S. 152-162.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie